Libor Dvořák Knihy

Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny, napsaná v novém žánru „románu hlasů“, vznikala čtyři roky, během nichž autorka se stovkami žen, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády ve velmi mladém věku, vedla rozhovory. Mozaika jejich vzpomínek odhaluje nehrdinskou stránku Velké vlastenecké války, popisuje špínu, zimu, hlad, sexuální násilí a utrpení, a vytváří tak hluboce lidské a nepatetické protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé publikována v Sovětském svazu v roce 1984, následovalo knižní vydání a český překlad v roce 1986, avšak obě verze byly cenzurovány. Po osmnácti letech se autorka k dílu vrátila, přepracovala ho, zrekonstruovala cenzurované části a doplnila nové materiály, včetně rozhovoru s cenzorem a úryvků ze svého deníku. V roce 2002 vyšla kniha v nové, definitivní podobě, a během patnácti let byla vydána ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.

Zhroucení Ruska 1900–1917. Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.

Nový překlad Vojny a míru, věhlasného dílo Lva Nikolajeviče Tolstého, předává čtenářům cosi, co dodnes neztratilo na aktuálnosti a zajímavosti. V této rozsáhlé epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru podávající souhrnný obraz ruské společnosti.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Autor v široce koncipované fresce zobrazil především život ruské šlechty, jejíž příslušníci neklidně prožívají společenské zvraty své země ve složitých politických podmínkách soudobé Evropy, ale také široké plejádě hrdinů z nejrůznějších společenských prostředí. V aristokratické vrstvě, které Tolstoj věnoval podstatnou část textu, vynikají především postavy Andreje Bolkonského, Pierra Bezuchova a Nataši Rostovové, jejichž vzájemné vztahy rozehrává v této první části. Typickým zástupcem ruské konzervativní šlechty je starý despotický kníže Bolkonskij, jehož postoje kontrastují s názory mladé nastupující generace, zastoupené jeho synem a mladým Bezuchovem. Mladý kníže se na začátku válečného konfliktu představuje jako obdivovatel Napoleonův, pod vlivem vývoje politických událostí se však jeho názory pozvolna mění a během krátkého času stane nadějným a přesvědčeným obráncem vlasti. Pod vlivem okolností i Pierre Bezuchov zamění původní pohodlnost a pasivitu za neočekávanou osobní statečnost. Kromě komplexního pohledu na tuto historickou etapu Tolstoj zde jako jeden z prvních autorů v ruském prostředí zdůrazňuje ideu rohodujícího vlivu mas prostých lidí na průběh a výsledek všech velkých dějinných událostí.

Román Vojna a mír (napsáno v letech 1863-1869, vydáno v roce 1869) je čtyřdílná románová epopej, jedno z největších a nejslavnějších děl světové literatury. Lev Tolstoj se v názvu své knihy inspiroval ve stejnojmenném díle francouzského anarchisty a filosofa Pierra-Josepha Proudhona. V románu vystupuje na 250 postav hlavních i epizodních včetně historických osobností cara Alexandra I., císaře Napoleona či generála Kutuzova. Obsáhlé, barvité líčení bitev (u Slavkova, u Borodina) či vylidněné, hořící Moskvy nemá ve světové literatuře obdoby. Komorní scény ze života vyšší společnosti a milostná vzplanutí a dobrodružství se střídají s líčením historických událostí a boje ruského lidu proti Napoleonovi. Při psaní se Tolstoj neinspiroval jen světovými historickými událostmi, ale i osudy vlastní rodiny. Například předobrazem románové postavě Nataši Rostovové a jejím životním strastem byla autorovi jeho vlastní švagrová T. A Kuzminská. Druhá část epopeje se odehrává v letech 1806-1811. 01-022-78

Hodnocení aktivit sovětské tajné policie od jejího vzniku až do r.1990.

Impozantní, strhující novela ruského spisovatele, který v roce 1978 emigroval na Západ, a i tam dokázal vzbudit o své dílo nebývalý zájem. Tam také před několika lety zemřel. "Lágr" je jedním z jeho nejvýraznějších textů, je jakýmsi souhrnem vzpomínek dozorce ze stalinského koncentračního tábora, při jehož četbě běhá čtenářům ještě dnes mráz po zádech.

Když v šestatřiceti letech, v roce 1978, odcházel Sergej Dovlatov do emigrace, vešel se celý jeho majetek do jediného kufru. Jsou v něm uloženy tři páry finských krepsilonových ponožek, kožený důstojnický řemen a zimní čepice z napodobeniny tuleně. Kufr, svázaný prádelní šňůrou, s majitelem doputuje do USA a léta nedotčený odpočívá ve skříni. A když nadejde čas rozvázat šňůru, ukáže se, že kromě bizarních předmětů v sobě tají celou autorovu minulost. Nezadržitelný proud příběhů v duchu nejlepších tradic ruské a americké povídkové tvorby. Z ruského originálu, vydaného r. 1991, přeložil a doslov napsal Libor Dvořák.

Hackerství představuje stále větší hrozbu pro naši civilizaci. S rostoucí rolí internetu v organizaci společnosti, komunikaci a hospodářství se zvyšuje riziko jeho zneužití. Svět již zažil případy jako vykrádání bank, vydírání nemocnic, ovlivňování voleb a dokonce i výpadky dodávek elektřiny v rozsáhlých regionech. Internet se stává polem nejen finanční kriminality, ale také nebezpečných útoků organizovaných vojenskými a bezpečnostními složkami některých států. Hackerství rovněž umožňuje sledování jednotlivců prostřednictvím mobilních telefonů, což představuje závažná rizika, která si většina lidí ani neuvědomuje. Autor, novinář Daniil Turovský, se dlouhodobě zabývá hackerstvím v Rusku a v knize se opírá o vlastní rozhovory s předními hackery a analýzu dostupných materiálů. Ukazuje vývoj tohoto fenoménu a sociální a politické faktory, které přispěly k tomu, že ruští hackeři patří k nejaktivnějším na světě. Turovský také poukazuje na praxi ruských silových struktur, které vychovávají hackerské specialisty a integrují je do nových vojenských a bezpečnostních jednotek. Kniha je objevná a nezbytná pro pochopení současného stavu hackerství.