Libor Dvořák Knihy

Knižní prvotina pozdější laureátky Nobelovy ceny, napsaná v novém žánru „románu hlasů“, vznikala čtyři roky, během nichž autorka se stovkami žen, které se dobrovolně přihlásily do Rudé armády ve velmi mladém věku, vedla rozhovory. Mozaika jejich vzpomínek odhaluje nehrdinskou stránku Velké vlastenecké války, popisuje špínu, zimu, hlad, sexuální násilí a utrpení, a vytváří tak hluboce lidské a nepatetické protiválečné svědectví. Kniha byla poprvé publikována v Sovětském svazu v roce 1984, následovalo knižní vydání a český překlad v roce 1986, avšak obě verze byly cenzurovány. Po osmnácti letech se autorka k dílu vrátila, přepracovala ho, zrekonstruovala cenzurované části a doplnila nové materiály, včetně rozhovoru s cenzorem a úryvků ze svého deníku. V roce 2002 vyšla kniha v nové, definitivní podobě, a během patnácti let byla vydána ve 44 zemích, čímž se stala autorčiným nejúspěšnějším dílem.

Zhroucení Ruska 1900–1917. Rozsáhlá historická freska Říše musí zemřít popisuje politický a kulturní vývoj v Rusku během prvních sedmnácti let 20. století, tedy v době klíčové pro osudy této země a s ní i celého světa. Michail Zygar, zkušený reportér a publicista, při tom použil žánr, který v historické literatuře není zcela obvyklý – reportáž, čímž se mu podařilo dobu, vzdálenou dnešnímu čtenáři již více než sto let, maximálně přiblížit, takže jeho text působí jako strhující thriller. Před čtenářem v nečekaných souvislostech vyvstává řada historických událostí – hladové bouře, koloniální válka s Japonskem, politické vraždy, zápas o konstituční monarchii, násilí levicových teroristů, úspěchy a skandály ruského moderního umění, vztahy mezi členy vládnoucí dynastie, bitvy první světové války. Všechny tyto události se splétají v dramatický děj, který se postupně, stále více a více, vymykal jakékoliv kontrole. A spolu s nimi se na historické plátno promítají s neobyčejnou ostrostí i postavy jejich hybatelů a protagonistů – členů carské rodiny, ministrů, policistů, mecenášů, spisovatelů, hudebníků, malířů a dalších osobnosti ruského politického, kulturního a duchovního života –, z nichž se mnozí snažili dělat pro budoucnost své země to nejlepší, a přesto jejich společné snažení nakonec vyústilo v nechtěnou a po všech stránkách tragickou bolševickou revoluci.

Nový překlad Vojny a míru, věhlasného dílo Lva Nikolajeviče Tolstého, předává čtenářům cosi, co dodnes neztratilo na aktuálnosti a zajímavosti. V této rozsáhlé epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru podávající souhrnný obraz ruské společnosti.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Snad nejslavnější román tohoto autora ve dvou svazcích.

Popis napoleonských válek (resp. ruského tažení). Popisuje rodinu šlechtice Andreje Bolkonského. Bolkonskému zemře při porodu žena, on odchází do války, proslaví se. Nebojí se smrti a nezáleží mu na životě. Na dovolené se seznámí s mladou Natašou Rostovou, s níž se do sebe zamilují. Tím Andrej získá znovu zájem o život. Postupně v něm vzrůstá odpor k válce. Dále zde vystupuje Pierre Bezuchov, který je nositelem Tolstého myšlenek, hodnotí dění kolem Napoleona. Bezuchov šel do války ze zvědavosti, postupně se v něm zrodí odpor k násilí a prochází válkou jako pozorovatel. Dostává se do blízkosti Napoleona a chce ho zastřelit, ale neudělá to. Andrej se nakonec dostává těžce raněný domů, kde ho ošetřuje Nataša, které zemře v náručí. Nataša se nakonec vdává za Bezuchova. Tolstoj v tomto díle odsuzuje války a násilí, a to i obranné. Na náměty románu Vojna a mír složil stejnojmenou operu Sergej Prokofjev.

Hodnocení aktivit sovětské tajné policie od jejího vzniku až do r.1990.

Impozantní, strhující novela ruského spisovatele, který v roce 1978 emigroval na Západ, a i tam dokázal vzbudit o své dílo nebývalý zájem. Tam také před několika lety zemřel. "Lágr" je jedním z jeho nejvýraznějších textů, je jakýmsi souhrnem vzpomínek dozorce ze stalinského koncentračního tábora, při jehož četbě běhá čtenářům ještě dnes mráz po zádech.

Když v šestatřiceti letech, v roce 1978, odcházel Sergej Dovlatov do emigrace, vešel se celý jeho majetek do jediného kufru. Jsou v něm uloženy tři páry finských krepsilonových ponožek, kožený důstojnický řemen a zimní čepice z napodobeniny tuleně. Kufr, svázaný prádelní šňůrou, s majitelem doputuje do USA a léta nedotčený odpočívá ve skříni. A když nadejde čas rozvázat šňůru, ukáže se, že kromě bizarních předmětů v sobě tají celou autorovu minulost. Nezadržitelný proud příběhů v duchu nejlepších tradic ruské a americké povídkové tvorby. Z ruského originálu, vydaného r. 1991, přeložil a doslov napsal Libor Dvořák.

Hackerství představuje stále větší hrozbu pro naši civilizaci. S rostoucí rolí internetu v organizaci společnosti, komunikaci a hospodářství se zvyšuje riziko jeho zneužití. Svět již zažil případy jako vykrádání bank, vydírání nemocnic, ovlivňování voleb a dokonce i výpadky dodávek elektřiny v rozsáhlých regionech. Internet se stává polem nejen finanční kriminality, ale také nebezpečných útoků organizovaných vojenskými a bezpečnostními složkami některých států. Hackerství rovněž umožňuje sledování jednotlivců prostřednictvím mobilních telefonů, což představuje závažná rizika, která si většina lidí ani neuvědomuje. Autor, novinář Daniil Turovský, se dlouhodobě zabývá hackerstvím v Rusku a v knize se opírá o vlastní rozhovory s předními hackery a analýzu dostupných materiálů. Ukazuje vývoj tohoto fenoménu a sociální a politické faktory, které přispěly k tomu, že ruští hackeři patří k nejaktivnějším na světě. Turovský také poukazuje na praxi ruských silových struktur, které vychovávají hackerské specialisty a integrují je do nových vojenských a bezpečnostních jednotek. Kniha je objevná a nezbytná pro pochopení současného stavu hackerství.

Nejlepší román o ruské okupaci Ukrajiny. Kulometná palba rozbíjela zdi letištního terminálu na padrť a válečného reportéra Sergeje Lojka v tu chvíli ani nenapadlo, že by se mohl stát spisovatelem. Skrčený pod pásem, po němž donedávna jezdily kufry, pozoroval, co zbylo z letiště v ukrajinském Doněcku: kontrolní věž se strhaným pláštěm, rozstřílené trupy letadel, oba terminály rozmetané dělostřeleckou palbou. Lojko byl jediný zahraniční novinář, který se v létě 2014 ocitl na doněckém letišti a strávil mezi jeho obránci plné čtyři dny.

Ilustrované vydání jednoho z nejvýznamnějších děl zlatého věku ruské literatury obsahuje desítky dosud nepublikovaných obrazů ruského malíře Borise Grigorjeva. Dostojevského román, který poprvé vyšel česky v roce 1894, byl brzy po svém vydání považován za vrchol světové literatury a dodnes patří k nejčtenějším dílům. Na pozadí osudu rodiny Karamazovových, kde je nejstarší syn Dimitrij obviněn z otcovraždy, Dostojevskij zkoumá klíčové filozofické otázky lidstva. Toto vydání je obohaceno unikátní sérií šedesáti ilustrací Grigorjeva, významného ruského malíře první poloviny dvacátého století, jehož díla jsou součástí mnoha muzeí v Rusku i na Západě. Grigorjev byl známý i v meziválečném Československu, kde měl svou první výstavu v roce 1926. Jeho monumentální polyptych Tváře světa byl zakoupen československým státem a dnes se nachází v Národní galerii v Praze. Grigorjev pracoval na karamazovském cyklu v letech 1916 až 1932, ačkoliv projekt ilustrovaného vydání nebyl nikdy realizován. Cyklus, zahrnující 58 kvašů, akvarelů a kreseb, byl vystaven v roce 1933 v New Yorku a poté zůstal široké veřejnosti neznámý. Dnes ilustrované vydání obsahuje přes osmdesát Grigorjevových obrazů, včetně dalších děl tematicky spřízněných s ruskými náměty.

Na cestu ze Sibiře se vydává dálový expres.Během jízdy dochází v jednom z vagonů k požáru.Kdo tragickou nehodu zavinil?Jak se měl zachovat vlakvedoucí a průvodčí ?Odpověď autor vložil do vylíčení jejich osudů.

Drsný a často nelítostný - takový je v zásadě svět významné současné ruské autorky Svetlany Vasilenko. Po románu Blběnka (Pulchra 2010), kterým se poprvé představila české veřejnosti, přichází v roce 2011 nakladatelství s povídkovým sborníkem (rozsahem jednotlivé texty připomínají spíše novely), tedy žánrem, v němž je Svetlana Vasilenko nejsilnější a taky nejúspěšnější. V knize se opět setkáváme s nepřikrášleným prostředím současného, v mnoha ohledech stále ještě dosti drsného sovětského Ruska. Dostáváme se mezi hrdiny takzvaně lidové, až se nejednou ocitáme někde na samém okraji onoho příslovečného "lidu". Hlavními protagonisty příběhů jsou velmi často ženy. Svetlana Vasilenko je mistryně jasného, úsporného, přehledného a zároveň obrazivého a barvitého stylu vyprávění. Zároveň umí najít a vypodobnit zvláštní poetiku míst jinak prvoplánově nepoetických, jako jsou velké stavby, průmyslová města či naopak bezútěšné zapadlé vesnice a podobně. Spolu s texty S. Vasilenko vnikl do českého literárního prostředí fenomén tolik zajímavé současné ruské literární školy. Podle novely Šamara byl natočen stejnojmenný film, kde je Vasilenko autorkou scénáře. Film získal prestižní mezinárodní ocenění Yvese Montanda. Bestseller v Rusku, USA, přeložen do mnoha jazyků.

Vše začíná na lavičce u Patriarchiových rybníků: básník Ivan Nikolajevič Ponyrjov, tvořící pod pseudonymem Bezdomovec, sklidí kritiku šéfredaktora M. A. Berlioze za svůj článek o Pilátu Pontském. Do jejich rozhovoru se nečekaně vloží profesor Woland a všichni tři začnou spekulovat o tom, jak to tenkrát s Kristem vlastně bylo. Woland předpoví Berliozovi, že večer přijde o život a když se tak skutečně stane, profesor se svými pomocníky hodlá zničit všechny, kteří mají něco společného s bytem číslo 50 v Sadové ulici, kde Berlioz bydlel... V groteskním pojetí se tu prolíná několik rovin: dusná atmosféra Moskvy dvacátých a třicátých let je líčena v záhadných a fantaskních kulisách, historická rovina originálním způsobem pojednává o Pilátovi a Ježíši Kristu, rovina filosofická reflektuje a zpřítomňuje motiv faustovský. Svůj vrcholný román psal slavný ruský autor bezmála dvanáct let a tento "příběh novodobého Fausta" dokončil pět dní před svou smrtí.... celý text

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Obsáhlá kniha s informacemi o rašeliništích Šumavy, vydaná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava.

Napínavá a inteligentní tzv. space-opera je novým románem v současnosti nejpopulárnějšího ruského autora science fiction: Už jen pár let nás dělí od okamžiku, kdy se na Zemi objeví Klíčníci. Mimozemská rasa přinášející pohádkové technologie – a především Stanice s teleportačními Fortnami, jež spojují galaxii do jediné přepravní sítě. Před lidstvem se náhle otevírá celý vesmír – stovky planet a kulturní kontakty s desítkami civilizací. Ale tak jako každý nevyžádaný dar i Fortny mohou skrývat nebezpečné tajemství… Záhady Klíčníků se snaží rozluštit mimořádně nadaná sedmnáctiletá Irina Poluškina. Beze slova opustila domov a vyrazila do hlubin vesmíru. Na žádost rodičů se po její stopě vydává soukromý detektiv Martin Dugin. Zprvu jednoduchý úkol – najít a přivést zpět ztracenou dívku – se však začíná nečekaně komplikovat. Protože s Irinou se stalo cosi velmi podivného…

Dostojevského román Idiot zcela jistě patří do zlatého fondu světového písemnictví, ač toto smutné poselství o mravních hodnotách lidské existence vyšlo poprvé již roku 1868, lze je bezesporu označit za nadčasové. Kníže Myškin, zchudlý a epilepsií postižený mladý muž, se vrací ze švýcarského sanatoria mezi "civilizovanou" ruskou společnost a upadající šlechtu. Jeho bezelstnost, vnitřní čistota a schopnost milovat druhé až k sebeobětování však budí u ostatních neporozumění a odpor. Seznamuje se s kupcem Parfenem Rogožinem, kterého žárlivost dovedla až k vraždě., v Myškinových očích ovšem není Rogožin zločinec, ale především nešťastný člověk, a tento pro okolí nepochopitelný postoj vynese knížeti přídomek idiot. Hlavní potíž je však v tom, že Myškin svou filozofií pokory a všelásky přivádí do neštěstí i ty, které miluje, a nakonec sám sebe...... celý text

V novém překladu Libora Dvořáka vychází to nejlepší z povídkové tvorby klasika ruské literatury Antona Pavloviče Čechova. Autor, znalec lidských duší, měl mimořádný pozorovací talent. Z hlubokých vášní a nečekaných dramat dostal skvělou zápletku pro své povídky. Někdy je jeho pohled ironický či satirický, někdy se svými hrdiny, kteří se utápějí v depresích či morální kocovině, soucítí víc…

Bilingvní výbor z krátkých novinových povídek ruského klasika svázaných tématem „on a ona“ v dárkovém provedení edice Kanapka.

Láska k lidem a světu Nové struktury Budoucnost Hladiny lásky

úspěchy oficiální medicíny jsou nesporné; jejím problémem však je porozumět tomu, co je to nemoc a jaké jsou její příčiny

Tuto knihu by měl mít každý opravdový obdivovatel a znalec slavných lidí. Poprvé nám hvězdy jako George Michael, M. Jackson, M.C. Hammer, P. Collins, F. Mercury, K. Minogue. a další vyprávějí o svém osobním a profesionálním životě, o tom, co mají rády a nerady, hovoří o svých rodinách, o svém sexuálním životě, autech, dětství .... Kniha byla napsána za účinné spolupráce zpovídaných a je vybavena množstvím dosud nepublikovaných fotografií. Je to první populární příručka tohoto typu, která zaujme, pobaví i poučí ....

Jak je vybudována dnešní ruská státní moc? Odpovědi na otázky týkající se Vladimira Putina a jeho vlády nabízí kniha od známého ruského novináře Michaila Zygara. Autor se zaměřuje na rozhovory s lidmi z Putinova okolí, čímž přináší zajímavé portréty osobností jako Dmitrij Medveděv, Boris Berezovskij, Vladislav Surkov, Igor Sečin, Alexandr Vološin a Sergej Šojgu. Zygar ukazuje, jak se Putinův přístup vyvíjel od reformátora k nacionalistickému vůdci, který vnímá Západ jako nepřítele a liberály jako zrádce. V současnosti se Putin opírá o silové struktury a státní propagandu, která cílí na „obyčejné“ Rusy. Kniha líčí vznik a vývoj ruského mocenského systému, který se stává stále uzavřenějším a nebezpečnějším. Zygarova analýza přináší cenné pohledy na dynamiku moci v Rusku a naznačuje, jaké výzvy a změny mohou přijít v budoucnu.

Z hlediska Božského principu jsou stejným kapitálem jako peníze, auto či vila i schopnosti člověka, jeho duševní vlastnosti, moudrost a osud. Tato úroveň připoutanosti skýtá největší pýchu, největší agresi a nejtěžší nemoci. Jde o to, že každý člověk ví: když mám peníze, mohu o ně již zítra přijít. Lidé duchovní tuto úroveň překonávají poměrně snadno, ale je tu pokušení příliš ulpět na rodině, postavení ve společnosti, milované práci – a touha reagovat agresí, když se tohle vše hroutí, je mnohem větší a blokuje se těžkými chorobami, zraněními a neštěstími. Stejně jako umírá tělo, umírají i naše schopnosti a duševní kvality. Nejtrvalejším kapitálem je moudrost. Velebení a láska k moudrosti jiného člověka či sebe sama je tím největším pokušením. Ulpění na moudrosti vyvolává tu největší agresi. Odsud pochází podobenství o andělovi, který svou moudrost stavěl výš než Boha a nakonec se Boha zřekl a stal se Ďáblem. Po čtyřiceti devíti životech se osud člověka rozpadá a s ním zaniká i lpění na moudrosti. Lidé skutečně moudří se stávají z jedinců s těžkým osudem, kteří přestáli mnohé strázně a neštěstí a uměli je přijmout jako očistu, protože pochopili, že opírat se mohou nikoliv o moudrost a osud, ale pouze o lásku k Bohu.

Třetí díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Tři romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato trilogie proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své. Všemocný šéf má svá tajemství. A Anton je odhalí. Je to dobře, nebo špatně? A pro koho? Síly Světla a Tmy se opět setkávají v odvěkém souboji.

Světoznámý román ruského spisovatele Ivana Alexandroviče Gončarova, poprvé vydaný v roce 1858. Jeho podstatná část vznikla při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Gončarov na něm pracoval deset let, román patří do trojice volně navazujících románů Všední příběh, Oblomov a Strž.Hlavní postavou románu je statkář Ilja Iljič Oblomov, mimořádně líný a pasivní, extrémní případ zbytečného člověka, motivu typického pro ruskou literaturu 19. století. Na jeho osudech zachycuje Gončarov prázdnotu a nudu provinčního statkářského prostředí a pocit zbytečnosti jeho hrdinů.

Láska k lidem a světu Nové struktury Budoucnost Hladiny lásky

Zázračná mast, strom uprostřed místnosti, cirkusová břichomluvkyně... ale i válečný nedostatek, Stalinovy pomníky a mizení lidí ve věznicích tajné policie - to je Gruzie v textech Jeleny Bočorišvili. Ty se vyznačují šíří postav a dějů, zároveň jsou však komponovány velmi sevřeně, a proto bývají označovány jako "stenografické romány". Jelena Bočorišvili nezapře svou původní profesi sportovní novinářky a dokáže doslova na pár desítkách stran zobrazit i několik generací typických gruzínských rodin i s kavkazským koloritem. Ve všech čtyřech vybraných stenografických románech (Hlava mého otce - Opera - Sověti - Faina aneb Příběh klavíru) se projevuje autorčina charakteristická poetika, pro niž je příznačný lyrizovaný slovník, výrazné postavy a snová atmosféra, jež je však narušována syrovým popisem totalitní skutečnosti. Bočorišvili si pro své texty bere inspiraci v Gruzii, a to nejen druhé poloviny 20. století, ale také doby předválečné, která s sebou nese rysy černomořské exotiky na rozhraní Evropy a Asie.

Život žen i mužů v dnešní době je velmi složitý a zdánlivá beznadějnost některých situací je přivádí do poraden psychologů. Každý ví, že číst a psát se učíme několik let, že bez řidičského průkazu nemůžeme za volant. A kdo nás učí řešit denní konflikty, být dobrými rodiči, dětmi, vyrovnat se se svými komplexy? Podle námětu A. Berkové byl natočen televizní seriál v hl. roli s Ivanou Chýlkovou.

Zombie apokalypsa v Moskvě. Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru bleskově rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie, která téměř nevidí, ale velmi dobře slyší a cítí, rychle běhají a houfně loví. Hrdiny příběhu jsou přeživší, které apokalypsa zastihla v různých částech Moskvy. Navzájem se neznají, ale jdou stejným směrem – na místo, kde je ještě možné zachránit nejenom sebe, ale i budoucnost Ruska... Kromě Vladimira Putina v knize potkáme například i šéfredaktorku televize Russia Today Margaritu Simonjanovou, propagandistu Vladimira Solovjova nebo patriarchu Kirilla. Myš je satirický román, který si nebere servítky a byl pro svou provokativnost v Rusku zakázán.

První díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Tři romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato trilogie proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své.

Třicátá Marinina láska, již jedna z recenzí nazvala „politicko-pornografickým románem“, patří již třetí desetiletí po celém světě k nejvydávanějším Sorokinovým knihám. Je to text plný míst pro měšťácké prostředí zcela nepřijatelných, jehož každá druhá stránka je vlastně jakýmsi ‚políčkem veřejnému mínění‘. Šokovala a dráždila nejen sovětské aparátčiky, ale později i ruské nacionalisty. Příběh je výčtem devětadvaceti nejrůznějších milostných avantýr učitelky hudby Mariny Alexejevové, jejích lesbických lásek i občasných sexuálních hrátek s muži, které se při zpětném líčení jeví jako ubíjející a trýznivé tápání. Od každého milostného příběhu hrdinka čeká naplnění svých milostných tužeb, ale teprve třicátý poměr, kdy se Marina setká s předsedou stranického výboru komunistické strany z velkého moskevského strojírenského závodu, vše změní. Román tak lze číst jako grandiózní parodii budovatelské romány, ale stejně tak jej můžeme vnímat jako existenciální román.

Kulhavý osud líčí osudy úspěšného prozaika a autora filmových a televizních scénářů Felixe Sorokina v okamžiku tvůrčí krize. Se sorokinovskou linií vyprávění se prolíná jako román v románu tajemný „rukopis v Modrých deskách“, nevydané nejlepší Sorokinovo dílo. Jeho hrdina, spisovatel Viktor Banev, jakýsi Sorokinův variant, žije v autokratickém militantním státním mechanismu, kde se mezi loajálně a apaticky smýšlejícími občany objeví lidé se svobodným uvažováním zbaveným autoritářských ideologických praktik. Tito představitelé nového myšlení jsou však uzavřeni v leproserii, kam mají volný přístup jenom děti. Kolem tohoto ghetta pro malomocné se také odvíjí napínavý syžet, který se dotýká všech postav zalidňujících provinční městečko. Kulhavý osud, pokračující v tradici bulgakovovské prózy, je nepochybně špičkovým dílem společensko-filozofické linie sci-fi literatury.... celý text

Zvláštní kniha s podtitulem Román s encyklopedií je výrazem Jerofejevova skoro extatického hledání „kvintesence ruského člověka“, jehož možná až hrozivým románovým obrazem je těžko popsatelný a těžko uchopitelný Šedivák – tvor, v němž se nějaké pozitivní rysy hledají také jen velmi svízelně… pokud nakonec neshledáme, že jakékoli hledání kladů je v tomto případě zcela nemožné. Kniha, skutečně uspořádaná do kapitol s názvy vzdáleně evokujícími představu encyklopedických hesel (O ruské svini, Ještě jednou o ruské svini apod.), je pro tradičního ruského vlastence snůškou hanopisných urážek a často až obscenit, inspirujících k charakteristice „vše nejhorší, co chcete vědět o Rusech, najdete tady“… Přesto dnes, kdy se Rusko ocitá v těžké mezinárodní izolaci, právě Encyklopedie ruské duše velmi často a velmi přesně odpovídá na otázku, proč je to s těmi Rusy tak těžké…

Chlast – slast. Výbor nejlepších opileckých povídek z ruské staré i nové klasiky: Tolstoj, Arcybašev, Garšin, Čechov, Gorkij, Leskov, Andrejev, Kuprin, Averčenko, Zoščenko, Šukšin a Prilepin. Opice ve všech možných podobách, od lehké špičky po devastující „kalby“. Bílé myšky jsou v těchto povídkách to nejpříjemnější, co lze v deliriu vidět. Povídky zábavné, poučné i kratochvilné, zkrátka ruská klasika, jak ji máme rádi…

Druhý díl fantasy trilogie Sergeje Lukjaněnka. Ani na okamžik neustávající boj mezi silami Světla a Tmy – takový je její hlavní motiv. Souboj stoupenců Světla a Tmy pokračuje. Znovu se setkáváme s oběma hlavními protihráči - Geserem a Zavulonem - i s jejich družinami. Boj mezi Dobrem a Zlem, mezi Světlými a Temnými, nekončí... Do tohoto boje zasahuje Inkvizice, jejímž úkolem je střežit křehkou rovnováhu. Se světlým mágem Igorem se dostáváme před její tribunál, sídlící ve starobylém domě na Vyšehradě v Praze... Tři romány, zasazené do Moskvy let 90., popisují trvalé soupeření sil Dobra a Zla. Na problematickou regulérnost tohoto zápasu dohlížejí protagonisté z Noční hlídky, reprezentující Světlo, a Denní hlídky, která naopak ochraňuje zájmy Tmy. Hrdiny těchto tří próz jsou Jiní – bývalí lidé, v nichž obě soupeřící strany rozpoznaly nadpřirozené schopnosti a snaží se je získat na svou stranu… Po světě se tato trilogie proslavila nejen díky bravurnímu literárnímu ztvárnění, ale také díky filmu, který byl natočen podle prvního dílu Noční hlídka, a co je pro Čechy zvláště zajímavé, byl natočen v Praze. Příznivci tohoto žánru si tedy jistě přijdou na své.

Z Čechovových krátkých humoristických próz u nás v posledních padesáti letech vychází v rozmanitých kombinacích necelých dvacet nejslavnějších povídek. Dvořákův výbor naproti tomu staví především na prózách prakticky neznámých, vydávaných původně pod pseudonymem po nejrůznějších novinách a časopisech, a jen ojediněle je doplněn známými povídkami ze zlatého fondu. Z těchto neznámých děl však ještě silněji ční typicky ruská témata: životní beznaděj nižšího úředníka, bezohlednost mocných, brutalita bezmocných, alkohol. Při pozornějším čtení si často s údivem uvědomíme, že mistrně vypointovaný humor je jen tenkou slupkou, pod níž velký prozaik útočí přímo na ostrůvek existenciální úzkosti, skrývající se hluboko v každém z nás.

Moskva 2042 je satirická románová parodie, jejíž místy až mrazivý děj se odehrává v budoucnosti, v potrhle marxistickém světě, ve kterém ovšem za proroky nejsou považováni jen Lenin a Marx, ale i Ježíš. Protagonistou románu je sovětský spisovatelský emigrant, jemuž se naskytne příležitost ve stroji času poskočit o šedesát let dopředu. Jak bude vypadat Moskva v roce 2042? Očekávání jsou různá, realita je ale předčí: setkává se s příšernou karikaturou toho, co na počátku osmdesátých let minulého století, kdy román vznikal, bylo jen toužebným snem komunistických romantiků...

Kniha povídek, jejichž děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy v Rusku znovu vládne car prostřednictvím vražedné gardy svých osobních strážců. navazuje na autorův předchozí román Den opričníka. Jednotlivé povídky jsou tematicky spojeny motivem cukrového Kremlu – pamlsku, které car rozdává dětem shromážděným vždy o Velikonocích k jeho uctívání na Rudém náměstí.

... Chtěl jsem především vyprávět o lékařích, kteří se podíleli na likvidaci následků havárie. Život sám mě však přiměl k tomu, abych okruh svých zájmů postupně rozšiřoval, abych se setkal se stovkami lidí nejrůznějších profesí — s požárníky a akademiky, s lékaři a milicionáři, s učiteli a pracovníky elektrárny, s ministry a vojáky, s komsomolskými funkcionáři a hodnostáři pravoslavné církve, s americkým milionářem i obyčejnými sovětskými studenty. Poslouchal jsem jejich vyprávění, zaznamenával hlasy na magnetofonový pásek a pak, když jsem po nocích nahrávky poslouchal, znovu a znovu jsem se podivoval pravdivosti a upřímnosti výpovědí, přesnosti detailů, výmluvnosti soudů a fakt... Připadalo mi nesmírně důležité uchovat dokumentární, nevymyšlený ráz těchto povýtce lidských výpovědí. Přál jsem si, aby se uchovala celá pravda... autor

Taras Bulba, titulní hrdina nejznámější Gogolovy novely, a jeho dva synové Ostap a Andrej jsou příslušníci záporožského kozáctva. Stateční, velkorysí, živelně veselí a oddaní svému lidu. Láska k ženě ale vše dokáže zamotat... Po sedmdesáti letech vychází známá Gogolova novela v novém, živelném a strhujícím překladu Libora Dvořáka a grafické úpravě Pavla Růta.

Známý televizní zpravodaj z Ruska, překladatel a autor několika knih vytvořil živočichopis lidí zvaných noví Rusové a zaměřuje se v ní mimo jiné také na podivnou novou ruskou kastu, vyznačující se na první podívání především špatnými mravy, barevnými saky, zlatými řetězy a kapsami plnými dolarů. Je to jakási komentovaná čítanka o lidech a jevech, které jsou pro nové Rusko, jak je zná autor ze své novinářské práce, charakteristické. Zároveň také představuje čtenáři některé politiky, o kterých jsme v devadesátých letech hodně slyšeli.

Edáček je ruský emigrant žijící v USA. V rodném SSSR byl básníkem, který nesměl publikovat, v USA mu sice v ničem nebrání politický režim, ale výsledek je vlastně tentýž, protože jeho poezie není komerčně zajímavá a nikdo na ni není zvědavý, takže semtam něco pošle do ruských emigrantských novin a je živ ze sociální podpory a příležitostných pomocných prací. Stále se mu stýská po rodné zemi a ještě více po manželce Jeleně, která mu utekla s bohatým Američanem. Celá kniha je o citovém vykořenění a hledání blízkosti. Blízkost hledá Edáček ve vztazích a sexu se ženami i muži, přičemž autor při popisu vůbec nešetří velmi podrobnými detaily těchto sexuálních epizod.... celý text

Podtitul: deník ženy, která sloužila za napoleonských válek v ruském jezdectvu Naděžda Durová (1783 - 1866), dcera ukrajinského důstojníka, chtěla uniknout dle vlastních slov "otrockému osudu ruské ženy", utekla z domova a v roce 1807, převlečena za muže a vstoupila do řad ruského jezdectva. Absolvovala závěrečnou část tzv. polského tažení roku 1807, boje s Osmanskou říší na Balkáně a Krymu, zažila Napoleonovo tažení do Ruska roku 1812 a závěrečné roky napoleonských válek. Její vzpomínky sahají až do roku 1815. Literární kvality oceňovali už současníci, Puškina ostatně inspirovala ke "Kapitánské dcerce".

V románu Prezidentův kocour vzpomíná Guram Odišaria, abcházský básník, dramatik a novinář, na exotické přímořské město Suchumi a jeho ještě exotičtější obyvatele, na moře, které pění jako šampaňské víno. Hlavní postavou románu je Michail Temurovič Bgažba, stranický funkcionář, původním povoláním genetik. Ten se stal již během svého života legendou. Byl to nefunkcinářsky otevřený člověk, obdivuhodná osobnost. Nesmírně miloval život, lidi a svět kolem sebe a lidé mu to s úctou opláceli. Tento člověk se náhle ocitl uprostřed válečného běsnění. Nepřežil. Jeho pohřbu se zúčastnila mimo jiné jeho přítelkyně Zinaida Nikolajevna a v rukou nesla zrzavého kocoura, vnuka prezidentova kocoura, kterého Michail Temurovič našel někde v křoví a dal jí ho s tím, že je léčivý a že mu ho osobně daroval americký prezident.

Příběh provinční dívky Iriny, jíž se díky nevšední kráse a nespoutanému erotickému životu podaří proniknout do života privilegovaných vrstev společnosti. Fantaskní příběh luxusní prostitutky.

Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury – k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, „černuše“. Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři – cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici?

Filmový režisér Oleh Sencov je jedním z odpůrců okupace Krymu, proti kterým Rusko tvrdě zakročilo a poslalo ho na 20 let do vězení. Sencov se v lágru rozhodl držet hladovku, která trvala 145 dnů a během níž si tajně psal deník. Požadoval propuštění všech ukrajinských politických vězňů a jeho hladovka zburcovala svět. Na svobodu se dostal v rámci výměny ruských a ukrajinských zajatců a deník, Kroniku jedné hladovky, se mu podařilo propašovat ven.

V roce 1998 požádalo Nakladatelství Horizont, a. s., Miloše Zemana, zda by souhlasil s vydáním knihy Varovná prognostika. Ajeho souhlasem se prognostika dostala z roviny teoretické do roviny praktické. Není to „ideální stav" pro prognostika? Autor v rukopise seznámí čtenáře nejprve obecně s varovnou prognostikou, uvede ho do problematiky, aby potom v poslední kapitole popsal jakýsi společenský proces, který bude v nejbližší budoucnosti probíhat. Rukopis je pak uložen „k ledu", nepublikován (bohužel na úkor tvůrce), a když je popisovaný proces ukončen (oficiálně), rukopis je „vytažen na světlo" a zveřejněn. A čtenář může číst a sám porovnávat. Mimochodem, jak by asi reagoval, kdyby kniha v roce 1991 opravdu vyšla? Můžeme mít cokoliv proti autorovi, můžeme s ním nesouhlasit ve všem, ale nemůžeme mu vyčítat změnu názorů, onu populární schopnost mít v každém čase tu správnou pravdu.

Kniha ihned po svém vydání vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích. Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy – opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.

4. kniha série Hlídka. V Benátkách Severu neboli v Sankt Petěrburgu se zničehonic objeví nezkrotná sekta Temných, kteří si říkají Černí. Krvavé lidské oběti, výrony energie neuvěřitelné síly, před níž se i moc mágů, jako je Zavulon či Geser, zdá nepatrná, podivné obřady – to vše zneklidňuje zbytek ruského světa Jiných. Je třeba situaci co nejdříve řešit. Nejjednodušší by bylo, kdyby v Pitěru zasáhli moskevští Temní, ale věkovitá rivalita mezi oběma ruskými metropolemi přiměje černého mága Zavulona, aby pro zásah povolal Denní hlídku z Kyjeva. Ta ale na boj proti sektě nestačí. Do rozhodujícího zápasu se musí zapojit Jiní z téměř celé Evropy… Překlad Libor Dvořák.

Kniha My – Deník pádu je antologií autorových chronologicky uspořádaných publicistických článků, psaných v letech 2012–2023 vesměs pro západní média. Co se vlastně stalo s Ruskem? Dmitry Glukhovsky v ostrých, vtipně psaných a emotivně laděných textech podává příběh postupného propadu Putinova Ruska do současného nacionalistického temna, který dokumentuje na jednotlivých konkrétních příkladech s využitím osobních zážitků a postřehů z první ruky. Bedlivě sleduje roli propagandy, pravoslavné církve, tajné policie a jiných složek v budování a fungování dnešního ruského státu. Nebojí se vracet pro analogie do sovětské minulosti, zejména do dob stalinismu. Samotné články jsou doplněny o stručná uvedení čtenáře do dobového kontextu a o vyhodnocení a doplnění z hlediska nejnovějšího vývoje. Tato publikace je důležitým svědectvím ruského intelektuála a disidenta o sobě a své době.

Román z Velké vlastenecké války napsal autor, pracovník sovětské bezpečnosti, na základě vlastních zkušeností. Líčí dramatické akce sovětských rozvědčíků a ilegálních pracovníků v německém týlu.

Pohled na situaci v největším českém veřejnoprávním médiu, vzniklou překotným dosazením nového generálního ředitele a gradující otevřeným konfliktem jeho vedení s velkou částí stávajících zaměstnanců. Kniha je psána z pohledu "vbouřenecké strany", neklade si tudíž žádné nároky na objektivitu, ovšem celkem logicky a přesvědčivě prezentuje boj v televizi jako odpor proti nevhodným praktikám jisté části politického spektra, útočícího na nezávislost mocného média. Publikace je cenná především svou aktuálností, vyšla ještě v průběhu krize, a je samozřejmě "šita horkou jehlou", je zde např. využito řady již jinde publikovaných rozhovorů, což jí ovšem na zajímavosti příliš neubírá.

Posuzování vlivů na životní prostředí je specifickým právním postupem, jehož cílem je mj. získat odborný podklad pro vydání rozhodnutí ve vztahu k činnostem, jež mohou mít dopady na životní prostředí a veřejné zdraví v daném území. Komentář zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nabízí podrobný výklad platné právní úpravy, s důrazem na zohlednění recentní judikatury (zejména správních soudů a soudního dvora EU). Předkládá se tak publikace, která si klade za cíl být přínosnou pomůckou nejen pro čtenáře z řad odborné právnické veřejnosti (advokáti, soudci, pracovníci správních úřadů, akademici), ale též pro ty, jichž se práva a povinnosti vyplývající z právní úpravy posuzování vlivů na životní prostředí bezprostředně týkají (investoři, veřejnost, dotčená veřejnost).

„Ruský stát chce autora této knihy zničit. Proč je ruský stát takový? Začněte číst Rusko Leninovo a Stalinovo a mnohé, ne-li všechno pochopíte.“ - Alexandr Mitrofanov, český publicista a odborník na Rusko. Tato kniha je zřejmě posledním, desátým dílem velkolepého projektu známého ruského prozaika Borise Akunina Dějiny ruského státu. Zajímavé je, že Akunin se původně proslavil dnes už legendárními detektivkami, které se odehrávají v epoše carského Ruska. Jak se vyjádřil sám autor, jeho dílo je pokusem o objektivní přepis ruské historie, který si zakládá na hodnověrnosti fakt, ale je zbaven ideologických nánosů. Jeho vyprávění je určeno hlavně těm, kdo by chtěli dějiny Ruska poznat lépe a v přístupnější podobě, než jakou se vyznačují běžné historické spisy. Jde o velkorysý pokus zorientovat se v tom, co je v dějinách Ruska odkaz dobrý a následováníhodný a co se naopak nepodařilo a je třeba se od toho navždy odstřihnout. „Píšu pro lidi, kteří se v našich dějinách orientují špatně a přejí si to napravit. Proto jsem si předem nestanovil žádnou koncepci. Tohle nejsou dějiny ruské země, ale ruského státu,“ říká Akunin.