Libor Dvořák Pořadí knih (chronologicky)

„Ruský stát chce autora této knihy zničit. Proč je ruský stát takový? Začněte číst Rusko Leninovo a Stalinovo a mnohé, ne-li všechno pochopíte.“ - Alexandr Mitrofanov, český publicista a odborník na Rusko. Tato kniha je zřejmě posledním, desátým dílem velkolepého projektu známého ruského prozaika Borise Akunina Dějiny ruského státu. Zajímavé je, že Akunin se původně proslavil dnes už legendárními detektivkami, které se odehrávají v epoše carského Ruska. Jak se vyjádřil sám autor, jeho dílo je pokusem o objektivní přepis ruské historie, který si zakládá na hodnověrnosti fakt, ale je zbaven ideologických nánosů. Jeho vyprávění je určeno hlavně těm, kdo by chtěli dějiny Ruska poznat lépe a v přístupnější podobě, než jakou se vyznačují běžné historické spisy. Jde o velkorysý pokus zorientovat se v tom, co je v dějinách Ruska odkaz dobrý a následováníhodný a co se naopak nepodařilo a je třeba se od toho navždy odstřihnout. „Píšu pro lidi, kteří se v našich dějinách orientují špatně a přejí si to napravit. Proto jsem si předem nestanovil žádnou koncepci. Tohle nejsou dějiny ruské země, ale ruského státu,“ říká Akunin.

Kniha My – Deník pádu je antologií autorových chronologicky uspořádaných publicistických článků, psaných v letech 2012–2023 vesměs pro západní média. Co se vlastně stalo s Ruskem? Dmitry Glukhovsky v ostrých, vtipně psaných a emotivně laděných textech podává příběh postupného propadu Putinova Ruska do současného nacionalistického temna, který dokumentuje na jednotlivých konkrétních příkladech s využitím osobních zážitků a postřehů z první ruky. Bedlivě sleduje roli propagandy, pravoslavné církve, tajné policie a jiných složek v budování a fungování dnešního ruského státu. Nebojí se vracet pro analogie do sovětské minulosti, zejména do dob stalinismu. Samotné články jsou doplněny o stručná uvedení čtenáře do dobového kontextu a o vyhodnocení a doplnění z hlediska nejnovějšího vývoje. Tato publikace je důležitým svědectvím ruského intelektuála a disidenta o sobě a své době.

Zombie apokalypsa v Moskvě. Píše se rok 2020. Z Ústavu funkční nesmrtelnosti, kde se vyvíjí prostředek k prodloužení Putinova života, uteče nakažená myš. Vysoce nakažlivý virus se prostřednictvím pasažérů v metru bleskově rozšíří po celé Moskvě, kde nastane apokalypsa: většina obyvatel města zemře, někteří přežijí a zbytek se promění v zombie, která téměř nevidí, ale velmi dobře slyší a cítí, rychle běhají a houfně loví. Hrdiny příběhu jsou přeživší, které apokalypsa zastihla v různých částech Moskvy. Navzájem se neznají, ale jdou stejným směrem – na místo, kde je ještě možné zachránit nejenom sebe, ale i budoucnost Ruska... Kromě Vladimira Putina v knize potkáme například i šéfredaktorku televize Russia Today Margaritu Simonjanovou, propagandistu Vladimira Solovjova nebo patriarchu Kirilla. Myš je satirický román, který si nebere servítky a byl pro svou provokativnost v Rusku zakázán.

Nejnovější publicistická kniha Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země známé ruské novinářky a dlouholeté redaktorky a zvláštní zpravodajky listu Novaja gazeta Jeleny Kosťučenkové velmi věrně odráží hlavní autorčiny reportérské zájmy. Většina textů se odehrává v místech, která jsou základním předmětem Jeleniny pozornosti – beznadějně zapomenutá a Bohem i lidmi odstrčené kouty středního Ruska, kde bují především bída, beznaděj, alkoholismus a prostituce. Kniha se tak stává svéráznou kronikou jejího života a profesionální práce posledních zhruba patnácti let. Výjimečný portrét národa a ženy, která nechce být umlčena.

Kniha povídek, jejichž děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy v Rusku znovu vládne car prostřednictvím vražedné gardy svých osobních strážců. navazuje na autorův předchozí román Den opričníka. Jednotlivé povídky jsou tematicky spojeny motivem cukrového Kremlu – pamlsku, které car rozdává dětem shromážděným vždy o Velikonocích k jeho uctívání na Rudém náměstí.

Maxim Gorkij (1868–1936) je jednou z nejpozoruhodnějších postav ruské literatury. Tento skutečný „muž z lidu“ právě mezi oním lidem čerpal témata pro svá malá i velká díla – a tak je i hodnocení jeho tvorby velmi rozmanité: jedni ho označují za génia a mistra literární epiky, jiní zase za pouhého sběratele laciných banalit. Zvláštní místo v jeho uměleckém odkazu zaujímají povídky, jimiž začínal a jejichž psaní se věnoval po celý život. Jak se zdá, zejména autorovy povídky hravě překonávají propast času, která dělí dobu jejich vzniku a dnešek. Výbor nazvaný Zrození člověka vychází v novém překladu Libora Dvořáka.

Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car, jenž jako hlavní principy monarchie deklaroval: sebeurčení, ortodoxii a úctu k tradicím. Země je obehnána velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 milionů Číňanů a čínština se stává módním jazykem…

Hackerství představuje stále větší hrozbu pro naši civilizaci. S rostoucí rolí internetu v organizaci společnosti, komunikaci a hospodářství se zvyšuje riziko jeho zneužití. Svět již zažil případy jako vykrádání bank, vydírání nemocnic, ovlivňování voleb a dokonce i výpadky dodávek elektřiny v rozsáhlých regionech. Internet se stává polem nejen finanční kriminality, ale také nebezpečných útoků organizovaných vojenskými a bezpečnostními složkami některých států. Hackerství rovněž umožňuje sledování jednotlivců prostřednictvím mobilních telefonů, což představuje závažná rizika, která si většina lidí ani neuvědomuje. Autor, novinář Daniil Turovský, se dlouhodobě zabývá hackerstvím v Rusku a v knize se opírá o vlastní rozhovory s předními hackery a analýzu dostupných materiálů. Ukazuje vývoj tohoto fenoménu a sociální a politické faktory, které přispěly k tomu, že ruští hackeři patří k nejaktivnějším na světě. Turovský také poukazuje na praxi ruských silových struktur, které vychovávají hackerské specialisty a integrují je do nových vojenských a bezpečnostních jednotek. Kniha je objevná a nezbytná pro pochopení současného stavu hackerství.