Aloys Skoumal Pořadí knih

Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904-1988) od jeho raných vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a rukopisné aforismy ze sedmdesátých let. Obsahuje epigramy, verše, deníkové záznamy, proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různé výklady osobností literatury a kulturněhistorického prostoru. Textový materiál je rozdělen do dvou celků. První část zahrnuje literárněhistorické a kritické texty, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část ukazuje Skoumala jako spisovatele - epigramatika, satirika a glosátora, přičemž jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, která shrnuje více než tři desetiletí jeho aforismů. Tato část je tematicky spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955-1956, jenž odhaluje zákulisí české literatury a kultury a ukazuje jeho specifickou metodu tvoření založenou na ironizujícím hněvu. Závěr knihy přináší dvě básnické vstupy, zahrnující přírodní lyriku z východočeské Budislavi a skladbu pro děti z téhož kraje. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Skoumala zabývá téměř třicet let a napsala o něm monografii.

Kniha představuje dvě neznámé, dosud nepublikované řady korespondence tří významných představitelů české kultury. Čerpá výhradně z archivních zdrojů. Dvě třetiny editovaných čísel (133) zaujímá vzájemná korespondence Aloyse Skoumala (37) a Jana Čepa (96). Vzájemná korespondence Aloyse Skoumala s Františkem Halasem obsahuje 47 listů. Spojovacím článkem edice je Aloys Skoumal. Z korespondence jasně vyplývá, že jeho činnost ve třicátých a čtyřicátých letech měla mnohem širší akční rádius, než je zafixovaná představa překladatele. Jeho schopnost iniciovat, pobízet a organizovat působila jak v osobních rovinách, tak v směřování institucí, v nichž působil. Edičně knihu připravila a zevrubnými komentáři opatřila Dagmar Blümlová.

Dvojjazyčné, anglicko-české vydání díla klasika světové literatury určené pro středně pokročilé zájemce o angličtinu.

Dílo popisuje utváření osobnosti mladého člověka na přelomu století v Irsku, proces krystalizace jeho životního poslání. Štěpán Dedalus, hrdina se silnými autobiografickými rysy, se v průběhu dospívání vymaňuje z područí tří základních vlivů svého dětství - rodiny, náboženství a vlasti - a propracovává se k poznání vlastního údělu umělce. Při desetileté práci na Portrétu si Joyce vytvářel a ověřoval experimentální techniku tvorby, kterou rozvinul ve svém vrcholném díle Odysseus.

Pěšinka pro podivíny je prvním knižním výborem z esejistického díla Aloyse Skoumala (1904–1988), jednoho z nejvýznamnějších českých překladatelů (stačí zmínit jeho převody Swiftova Gullivera, Sternova Tristrama Shandyho či Joyceova Odyssea). Aloys Skoumal ovšem působil také jako literární a divadelní kritik, recenzent, komentátor veřejného života a teoretik překladu – a právě tyto polohy jeho psaní představuje přítomný výbor. Tematické i časové rozpětí statí je přitom velmi široké. Vedle bojovně laděných, polemických statí z první republiky, věnovaných katolické literatuře, tu nalezneme stati z 50. či 60. let o anglické, irské či americké literatuře, které patří k tomu nejlepšímu, co česká anglistika vyprodukovala. K vydání připravila a doslov napsala Eva Beníšková.

Příběh zvídavé Alenky, která spadne do králičí nory a na jejím dně objevuje podivuhodný svět, nepřestává bavit celé generace dětí i dospělých už více než 150 let. Poněkud bláznivé vyprávění plné svérázných postav, neuvěřitelných událostí, slovních hříček, říkanek a hlavolamů vydané v klasickém a jedinečném překladu manželů Hany a Aloyse Skoumalových a půvabnými a snovými ilustracemi ukrajinské výtvarnice Jevheniji Čistotiny.

Zrcadlový anglicko-český text. nezkrácený text s komentářem. V tradici anglické nonsensové literatury pokračuje i druhý díl Alenčiných dobrodružství v kraji divů nazvaný Za zrcadlem. Vyprávění je tentokrát pojato jako šachová partie, kterou Alenku doprovázejí postavy všelijaké i bizarní na její cestě na opačný konec šachovnice – příběhu. Po prvním dvojjazyčném vydání Alenky v kraji divů si nyní může čtenář či student angličtiny vychutnat další pokračování Alenčiných dobrodružství. -- zdroj: www.legie.info --

Výběr z epigramů a aforismů Aloyse Skoumala (1904–1988), překladatele a znovuobjeveného satirika a glosátora české i anglické společnosti 50. a 60. let dvacátého století. Edici doplňují komentáře a citáty o autorovi. Z oddílu Kupletů, neboli Katonských dvojverší: „Literární luh i háj je pokryt/ bujnou vegetací mediokrit.//“ „Omalovánky a leporela,/ dále naše próza nedospěla.//“

Povídky rakouského spisovatele Hofmannsthala mají tajemnou až snivou atmosféru. Vytvářejí dojem, že autor jen zaznamenává úsek života osoby tak, jak byl zažit. Postavy procházejí poměrně složitým vývojem na malém prostoru, jaký povídka poskytuje. Žijí bohatým vnitřním životem. Někdy jakoby postava překvapivě zemřela vprostřed rozvyprávěného a vlastně nedořešeného příběhu (Pohádka 672. noci). Jindy je příběh rozetnut překvapivou událostí (Lucidor). Často se však vyprávění zbytečně rozbíhá do slepých uliček a odvádí pozornost přílišnou popisností (Andreas – střední část). Jindy je děj hektický, plný rychlých střihů, až může čtenář snadno ztrácet nit (Andreas – poslední část).

Novela Srdce temnoty – jedno ze stěžejních děl literatury 20. století – vyšla již v roce 1902, do češtiny však byla poprvé přeložena až v roce 1980. Joseph Conrad při vyprávění čerpal z osobních zkušeností z Belgického Konga. Příběh začíná jako klasický dobrodružný román. Vypravěč, anglický kapitán Marlow, popisuje svou dramatickou cestu parníkem proti proudu řeky do nitra Afriky, kam ho poslala obchodní společnost, aby převzal kontrolu nad zásilkou slonoviny a především aby vyhledal a ochránil pana Kurtze, jejího nejschopnějšího zástupce. Kurtze doslova předchází jeho pověst – Marlow slyší ze všech stran o jeho schopnostech, velkém duchu i heroických činech. Když však dorazí k cíli, nachází Kurtze v krajně zbědovaném stavu, otřeseného, zděšeného a na pokraji šílenství...