Marie Majerová Knihy

3. díl pětisvazkového vydání nakladatelství Ladislav Šotek Praha, v edici Šotkova knihovna lidových románů.

Pátý díl obsáhlého románu s hlavním hrdinou Jeanem Valjeanem,který zradou svého okolí byl zatčen a odsouzen k pobytu na galejích.Jeho spoluvězeň mu dá informaci o uloženém pokladu.Po jeho smrti se mu dramaticky podaří uprchnout,poklad najít a díky tomu se z něj stává bohatý člověk,šlechtic.Vrací se do Francie a postupně nacházi ty.kteří jej zradili a i ty,kteří jej milovali.Román byl několikrát zfilmován a složil jako předloha k úspěšnému muzikálu

Fejetony, které si všímají typických míst staré Prahy (Uhelný trh, Nový Svět, Císařská louka), také však její periférie (Podskalí, Libeň, Vysočany) pozorují život rázovitých postaviček, popelářů, služek, domovníků, brojí protijejich sociálnimu útisku a nakonec se zamýšlejí naddnešním moderním rozvojem města.

K romantickému příběhu o bývalém galejníkovi, který zbohatne a pomáhá svým přátelům, se vracejí nové a nové generace čtenářů, kteří spolu s Hugovými hrdiny prožívají jeden z nejkrásnějších příběhů o utrpení a lásce, jaký kdy byl napsán. Sledujme tedy po letech znovu dobrodružství Jeana Valjeana a jeho věčného stínu Javerta, osudem pronásledované Fantiny a její malé Cossety, ušlechtilého Maria a vykutáleného Thénardiera. Ke kouzlu románu přispívá i to, že děj se odehrává v romantické scenérii staré Paříže třicátých let devatenáctého století, v zákoutí úzkých uliček, za tajuplnými zdmi kláštěrů a hřbitovů a dokonce i v podzemních stokách Paříže. Kniha se stala předlohou k úspěšnému muzikálu.

Devět povídek sloučených ze dvou sbírek (z r. 1908 -1917), v nichž autorka vypráví o ženách a jejich osudech. Zároveň dokumentuje dobu a kritisuje společnot, v jejímž světě se tyto příběhy dějí. "Plané milování neznamená opravdovou, hlubokou lásku. Pravá láska je základem společnosti, plané milování velkým omylem. Velká část příčin těchto omylů je dědictvím staré společnosti, kdy žena v blahobytném měšťanském prostředí, žijící bez práce, měla nadbytek času pro svou nudu. Tehdy se snažila zaplnit prázdnotu nitra umělými vzněty a v milování, nikoli v lásce, nacházela obsah svého života." (M. Majerová)

Praktický průvodce pohlavním životem a manželstvím

Kniha zajímavě zobrazuje obrovskou změnu tváře a života severní Afriky, především Alžírska. Staví vedle sebe reportážní črty národní umělkyně, napsané před třiceti lety, a redaktora Rudého práva, který přímo na místě prožil

Román, po prvé vydaný před čtyřiceti lety, vznikl z autorčiných zážitků v Paříži 1906-1907. Typisuje tehdejší oportunistickou mdlobu socialistickéno hnutí, z níž dělnická mládež toužila jakkoli uniknout, i anarchistickými činy. Hrdinou je polský revoluční nadšenec, zlákaný Paříží jakožto městem komunardů a generálních stávek. Krok za krokem zde prohlédá, jak se volnost proměnila ve svobodu umírat hlady a spát pod mostem, jak heslo rovnosti je usvědčováno ze lži fysickou a mravní bídou mas a jak absurdní je představa bratrství mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným. Ohlíží se po hnutí, které by odpovídalo jeho touze účtovat s buržoasií, zapadá mezi montmartreské hlasatele anarchismu, poznává jejich povrchnost a ideovou neplodnost, a po zoufale beznadějném anarchistickém výstřelu dochází k poznání, že není naděje na nápravu, dokud se nesáhne až na kořen zla, na samy podmínky kapitalistického řádu

Sbírka francouzských lidových písní a básní z 15. až 18. století. Jsou přeloženy půvabnou a prostou formou, ale zachovávají si svůj styl původně zpívaných písní. Kniha je rozdělena na 2 části: Zpěvy sladké Francie, Nové zpěvy sladké Francie.

Poetický příběh dětských her v letní zahradě, jichž se nedobrovolně účastní i malý králík.

Lyrika, vyznání lásky k české přírodě. Má vlast - O české přírodě: Lípa, Lesy, Na houbách, Skřivan, Zelený chlum u Prahy, Prameny a proudy, Z luhů a hájů, Na Karlštejně, Hornický Betlém, Tryskající vody, Horská ves, Dítě hvězd, Cesta Husova, Čerchov. Naši - O českých lidech: Panímáma, Hromadilové, Mladšinka, S růží na ňadrech, Hlídačka ohně, Hledání domova.

Povídky "Zázračné hodinky" jsou určeny již odrostlejším dětem. Sedm z nich vypráví o chudých dětech a jejich smutném, zakřiknutém životě, ve kterém je čeká málo radostí, ale který žijí s takovou odvahou a silou, že se jim musí i dospělí obdivovat. Tři další příběhy ukazují život a práci dospělých lidí a poslední dva s připojenou povídkou "Nespokojený králíček" vyprávějí o zvířátkách. O malé běličce putující řekou Vltavou, o kočce Fátě a o divokém králíčkovi, smutném v zajetí dvou roztomilých dětí, kterým nakonec upláchne. "Zázračná hodinka" vyšla po prvé v r. 1923, "Nespokojený králíček" byl napsán na sklonku okupace.

Šestnáct povídek z předválečných sbírek autorky dokazuje, jak dovedla postihnout smysl skutečnosti a života. Vedle mistrovských studií psychologických stojí kresba satirická, vedle sociální balady až turgeněvovské okouzlení krajem, přírodou, rodnou zemí. Není jediné z těchto povídek, která by nesměřovala k vážnějšímu cíli, než jen zachycení atmosféry, životního pocitu, seance.

Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Spisovatelčin poslední román, který je vyjádřením jejího životního zaujetí pro divadlo a ve kterém divadlo učinila hlavním předmětem děje. V časovém úseku od napoleonských válek po 20. léta 20. století, ve zkratkovém vypsání osudů českého loutkáře Matěje Kopeckého, pařížskýchpierotů Jana Dvořáka-Debureaua a jeho syna Karla a na osudech členů jejich rodin v Praze i v Paříži zachycuje vývoj všech forem divadelního umění a všech typů herectví na všech světových scénách v tomto období. Líčí opovrhované společenské postavení českých ochotníků, "herců z libosti" a jejich zásluhy o české divadlo, zaznamenává počátky kinematografie a dotýká se sociálních úkazů doby na tomto poli: postavení slepých hudebníků, štvaní za rolemi, intriky, zápasů s dluhy, a podává obraz celé někdy kletby, ve kterou tehdejší společenský řád dovedl proměnit hercovu práci. Náplň románu pak vyústí do postavy mladé herečky Marušky-Marioly, pravnučky Kopeckého, která - nespokojena s formami, které divadlu dává buržoasie - se stává filmovou herečkou, domnívajíc se, stejně jako její generace, že film je záchranou divadelního umění a vytváří tak další jednání. Šesté vydání.

Čtyři dívky prožívají své mládí v internátní škole umístěné v starém zámku. Nacházejí lásku, přátelství, uskutečňují své velké sny a pomalu se proměňují v ženy.

Národní umělkyně Marie Majerová vypráví v poněkud pozměněné a zkrácené formě národní pohádku o slepičce, která svou obětavostí zachrání před zadušením svého kohoutka.

Devatenáct pohádek z nejrůznějších koutů Evropy i ostatních světadílů, z nichž každá nese znaky kraje, z něhož vyšla, jeho přírody a lidu

První vydání jako mimočítanková četba pro 5. ročník základní devítileté školy

Realistické psychologické povídky, kterými vrcholí a zároveň se uzavírá spisovatelčino starší vývojové období. V knize se zabývá typy žen minulosti, které jsou tragicky bezbranými obětmi svého buržoasního prostředí, výchovy a buržoasního názoru na ženu vůbec. Ukazuje, jak ženy, trpně citově připoutané jen k svému nejužšímu biologickému a rodinnému údělu chřadnou na tajná citová poranění v isolaci od života společnosti, bez vědomí vlastní funkce v něm, a jsou neschopny bránit se proti svému pohanění a zklamání z mužovy nevěry, protože v nich měšťácké manželství udusilo vědomí lidské důstojnosti a všechnu samostatnou aktivitu. (Podle J. Hájka: "Národní umělkyně Marie Majerová".)

Na pozadí Prahy s typickou atmosférou let před 1. svět. válkou se odvíjí životní osud mladé dívky, jejíž jediným bohatstvím je mládí a čistota.

Poté, co při porodu Blážina bratříčka umírá jeho maminka, musí se Bláža najednou postarat sama o sebe i o svého tatínka, taxikáře. Pomyšlení na odvahu a důvtip Robinsona Crusoe z její oblíbené knihy pomáhá patnáctiletému děvčeti, aby se vypořádalo se starostmi všedního dne od obyčejného úklidu až k problematickému vaření..

Devět povídek, zachycujících dobu od září 1938 až po naše dny. První dvě čerpají z mobilisace, ukazují odhodlání slovenského a českého lidu hájit republiku. Další povídky vystihují hrůzy války (jedna vypráví o zpěvačce, která ztratila při náletu sluch; jiná ilustruje poměry na českém venkově a sleduje přechod vesnice do poválečné doby). Povídka "Rudý prapor" je historií vlajky komunistické buňky a nastiňuje vývoj dělnického hnutí na Kladensku. Ostatní povídky s realistickým optimismem řeší otázky poválečné doby (počátky JZD, osídlování pohraničí, účtování s reakčními přisluhovači západu), zdůrazňují budovatelské úsilí lidu, zvl. dělníků, havířů a mládeže. Poslední povídka, titulní (dar autorky k IX. sjezdu KSČ), se odehrává v n.p. Svit v Gottwaldově.

Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšího člena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.

Román Siréna líčí obraz života kladenských horníků z 2. poloviny 19. století. Líčí osudy tří generací rodiny Hudcovy. Starý Hudec původně pálil dřevěné uhlí pro vrchnost. Podaří se mu vynalézt lanovku a tím usnadnit práci horníkům. Jeho vynález však vrchnost nedovolí realizovat. Náklady na lanovku jsou velké a horníci, jako pracovní síla, jsou levnější. Hudec to bere jako velkou křivku a stává se z něho podivín. Jeho syn Pepek je kvalifikovaný dělník, který se ožení s venkovskou dívkou. V době krize se stane obětí hutních neštěstí. Jeho manželka je žena velmi obětavá, v každé situaci stojí za manželem, byť ji byl několikrát nevěrný. Po Pepkově smrti se stará o děti. Uvědomuje si, že se nesmí litovat a musí se postavit proti životu čelem. Po smrti dcer Emči a Růženy se postaví i proti společnosti. Hájí práva dělníků Hudec policajt pracuje v huti a touží po normálním životě. Jeho partu potkalo neštěstí a on je nucen vypovídat tak, aby společnost nemusela platit moc peněz pozůstalým. On to odmítne a rázem se dostává na černou listinu. Prchá do Ameriky. Posílá domu peníze a poznává, že poměry v Americe jsou dosti podobné. Uvědomuje si, že je třeba bojovat proti společenskému řádu. Vrací se domů a stává se z něj uvědomělý revolucionář.

Na Vltavě je vybudována přehrada. Po Praze záměrně šířené pověsti o vadném betonu a nebezpečí záplavy vylidní v den odevzdání přehrady město, úřady ztratí hlavu a podzemní organisace proletářské revoluce se snadno zmocňuje vlády. Pevná přehrada potom slouží socialistickému státu.Utopický příběh je vtěsnán do čtyřiadvaceti hodin a složen z mnoha záběrů nejrozmanitějších pražských prostředí. Mimo svět revoluce jsou "svět techniky a svět přírodní podány s živou názorností a velikou láskou" (B. Václavek.) - Státní cena r. 1932.

Románový obraz českého života na vsi v okolí Prahy od doby před první světovou válkou až do prosincové události r. 1920. Jeho hrdinka, svou osobní zkušeností a svým poznáním kruté třídní podoby kapitalistického světa, dorůstá v revolucionářku, jež celou svou bytostí splyne s bojem zalidský život těch nejpotlačovanějších.

Jsou to pohádky nové, moderní, psané s velkým smyslem pro humor a vtip. Učí dětského čtenáře správnému pohledu na svět, odvaze, úctě k lidskému rozumu a lidské práci. K vítězství dobra nad zlem nepomáhají nadpřirozené síly, ale hrdinové ho dosahují sami, vlastním přičiněním, díky svým vlastnostem.

"Město ve znamení ohně" napsala M.M. za okupace těsně před zákazem všech svých knih. Podnět ke vzniku této knihy dali kladenští dělníci a osvětoví pracovníci, kteří se na M.M. v r. 1940 obrátili s přáním, aby napsala propagač. spisek o Kladnu. Z tohoto podnětu zrodila se knížka, podstatně přesahující svůj původ. úkol. Byla to básnická oslava Kladna, celých jeho dějin, jeho bouřlivého rozmachu, vyvolaného objevem uhlí a vznikem moderních průmyslových závodů; byla to však především básnická oslava kladenského dělnictva, jeho statečnosti a věrnosti, vyznání víry v sílu celé naší dělnické třídy. Tehdy tato knížka vyšla v omezeném nákladu a zůstala širší veřejnosti nepřístupná. Po revoluci se M. k "Městu ve znamení ohně" vrátila, dopsala je a rozšířila o nejpřevratnější události celých dosavadních dějin Kladna - osvobození naší země Sovětskou armádou a vznik lidově demokratického státu, v němž vládnou pracující. Rozvinula v závěrečné části knihy obraz prvních velkých úspěchů kladenských pracujících v budování nového společenského řádu, vylíčila jejich boj proti buržoasní reakci, vrcholící v únoru 1948, a svůj nadšený obraz svobodné historie revolučního Kladna dovedla až do počátku Gottwaldovy první pětiletky. (Podle J. Hájka.)

Na Vltavě je vybudována přehrada. Po Praze záměrně šířené pověsti o vadném betonu a nebezpečí záplavy vylidní v den odevzdání přehrady město, úřady ztratí hlavu a podzemní organisace proletářské revoluce se snadno zmocňuje vlády. Pevná přehrada potom slouží socialistickému státu.Utopický příběh je vtěsnán do čtyřiadvaceti hodin a složen z mnoha záběrů nejrozmanitějších pražských prostředí. Mimo svět revoluce jsou "svět techniky a svět přírodní podány s živou názorností a velikou láskou" (B. Václavek.) - Státní cena r. 1932.

Dětské povídky, jak zní autorčino označení obsahu této knihy, jsou určeny již dětem větším, odrostlejším. Sedm povídek vypráví o chudých dětech a jejich smutném, zakřiknutém životě, ve kterém je nečekají žádné nebo skoro žádné radosti, ale ve kterém projevují tolik odvahy a síly, že se jim musí i dospělí obdivovat, tři další příběhy ukazují život a práci dospělých lidí a v posledních dvou povídkách jsou hrdiny malá bělička, putující Vltavou a kočka Fáťa. Kniha nutí čtenáře srovnávat vlastní radostný život, v němž nehrozí bída, hlad, zima a nedostatek, se smutným životem v minulých dobách a tím učí děti tento nový život opravdu oceňovat.

Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšího člena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.

Národní umělkyně předkládá veřejnosti novou knihu reportáží, v nichž zachycuje dojmy z putování po Gottwaldovsku, Kladensku, Sokolovsku, okolo Čech po hranicích a ze setkání s lidmi, kteří svou prací a novým postojem k ní i celé společnosti vytvářejí radostnou přítomnost a zajišťují lepší budoucnost své zemi.

Tři vojenské povídky, jež zachycují události, které jsou významnými mezníky v dějinách naší armády. První - titulní - popisuje průběh slavné i když tragicky zakončené rumburské vzpoury v roce 1918, před samým koncem první světové války. V druhé povídce "Tři vojáci" líčí autorkanapjatou vojenskou situaci v roce 1938, nedobrovolný a ponižující odchod našich vojáků z českých hranic. Poslední povídka má za námět osvobození Prahy Sovětskou armádou v slavném květnu 1945, kdy řada našich drobných, poctivých lidí projevila odvahu a statečnost.

Je to básnický doplněk k učebnicím vlastivědy i občanské nauky, ale je to hlavně krásná oslava silného vlasteneckého citu, který podléhá skutečnému dojetí, když si uvědomujeme všechno kouzlo a bohatství rodné země. Kniha je vytištěna na křídovém papíře a obohacena více než 60 fotografiemi v úpravě Slavoboje Tusara.

Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.

Z básní českých moderních lyriků vybrala pro české děti Marie Majerová. Jaroslav Seifert, Josef Hora, Vilém Závada, Jiří Wolker, Konstantin Biebel, František Hrubín a další.

Anglická literatura, bohatá na pohádky a veselá vyprávění ze zvířecího života, inspirovala Marii Majerovou, aby z ní upravila tři rozsáhlé pohádky (Noemova zvířata, Dům U delfína, Jenda v kočičím království), jejichž děj umístila do českého prostředí, do světa našich dětí. Tyto tři pohádky z prvního vydání v roce 1933 přešly později v zkrácené a podstatně upravené verzi do „Veselé knihy pohádek“ pod názvy Lodní pohádka, Veselé návštěvy a Kočičí pohádka.

Osm povídek (Pardálí drápky, Zpozdilá, Zlato, Babí léto, Zavátá láska, Medailónek, Královna krásy, Divoký západ) z různých období autorčina vývoje, převážně však z doby kolem první světové války. Příběhy zachycujínejprotikladnější podoby milostného citu a velmi různé sociální, místní i dobové prostředí. Výbor byl pořízen ze sbírek Mučenky, Královna krásy, Plané milování a Divoký západ.

Siréna - vznikal původně jako cyklus relativně samostatných próz, v nichž Majerová motivicky zužitkovala i své začátečnické povídky. Tematickým propojením s osudy několika generací jedné dělnické rodiny vytvořila volný celek. Havířská balada - tematicky na Sirénu navazující. V každém ze tří relativně uzavřených oddílů prózy nechává mluvit jiného vypravěče.Osud dělnického manželského páru je tak osvětlen z několika zorných úhlů.

Jak se dělají romány. Prosloveno v cyklu přednášek Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze dne 23. února 1929

Monografie podává obraz a genezi díla a hodnotí jeho společenský smysl, druhá část doplňuje obraz o autorce (1882-1967), obsahuje též ukázky z díla a korespondence. 270 stran, 44 stran obrazové přílohy. 1. vydání.

Soubor statí a úvah z knižních publikací, časopiseckých prací, rozhlasových projevů i rukopisných materiálů o poslání i významu literárního díla a tvůrčích problémech literární práce, doplněný výběrem kritik a medailonů, věnovaných čelným zjevům naší i cizí literatury, a několika statěmi o vlastním díl

Knížka o dvou z oblíbených postav Bídníků, o malém chudém chlapci Gavrošovi, jenž bojoval s pařížskými dělníky na barikádě a tam padl, ubit vládním vojákem, a povídku o malé Kozetce.

Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean.

Pásmo krátkých záběrů z autorčiny cesty napříč severní Afrikou v době, kdy země, jež navštívila, byly ještě koloniálním panstvím, kdy však již autorka dovedla dohlédnout do dneška. Obraz Tuniska, Alžírska a Maroka, vykresleny před lety, umožňuje pochopit události doby zcela nedávnéi současné.

Souborné vydání cestopisných črt o spisovatelčiných pobytech v Paříži i v jiných místech Francie, z britské "ostrovní říše", Irska, Itálie, Spojených států a Sicílie.

Devět povídek sloučených ze dvou sbírek (z r. 1908 -1917), v nichž autorka vypráví o ženách a jejich osudech. Zároveň dokumentuje dobu a kritisuje společnot, v jejímž světě se tyto příběhy dějí. "Plané milování neznamená opravdovou, hlubokou lásku. Pravá láska je základem společnosti, plané milování velkým omylem. Velká část příčin těchto omylů je dědictvím staré společnosti, kdy žena v blahobytném měšťanském prostředí, žijící bez práce, měla nadbytek času pro svou nudu. Tehdy se snažila zaplnit prázdnotu nitra umělými vzněty a v milování, nikoli v lásce, nacházela obsah svého života." (M. Majerová)

Dětské povídky, jak zní autorčino označení obsahu této knihy, jsou určeny již dětem větším, odrostlejším. Sedm povídek vypráví o chudých dětech a jejich smutném, zakřiknutém životě, ve kterém je nečekají žádné nebo skoro žádné radosti, ale ve kterém projevují tolik odvahy a síly, že se jim musí i dospělí obdivovat, tři další příběhy ukazují život a práci dospělých lidí a v posledních dvou povídkách jsou hrdiny malá bělička, putující Vltavou a kočka Fáťa. Kniha nutí čtenáře srovnávat vlastní radostný život, v němž nehrozí bída, hlad, zima a nedostatek, se smutným životem v minulých dobách a tím učí děti tento nový život opravdu oceňovat.

V úvodu knihy zachycuje Jiří Hájek lidský i literární profil Marie Majerové a umělkyně sama vzpomíná na svůj život v črtě Marie Majerová o sobě. Dalším obsahem jsou vybrané povídky (z knihy Zázračná hodinka, Královna krásy, Havířská balada), kapitoly z románů (Siréna, Přehrada, Náměstí republiky, Nejkrásnější svět), knih pro mládež (Hledání domova, Robinsonka, Bruno..., Veselé pohádky z celého světa), články i reportáže (Deset tisíc kilometrů nad Sovětským svazem, Africké vteřiny, Dojmy z Ameriky, Z luhů a hor, Město ve znamení ohně), do nichž umělkyně "uložila nepřeberné bohatství myšlenek i krásu rodné řeči, aby jimi oslavila člověka a jeho tvořivou práci v denním zápase o chléb a důstojný život." Kniha má být jakýmsi prvním průvodcem literární tvorbou spisovatelky, která dosud napsala a vydala na padesát knih.

Autorka sama pořídila výbor ze svých drobných literárnich forem, které jsou kronikou společenského dění našeho státu a výrazem jejího, kritickým postřehem doprovázeného znázornění osudů podmíněných vnějšími sk,utečnostmi, jejího smyslu pro poezii, zejména v apoteóze Prahy a přírody, jejího citu pro děti a jejich psychologii a jejího vztahu k dnešku. Prózy jsou uspořádány do oddílů o staré Praze, o přírodě, o dětech, o lidech i lidičkách, o válcc. o monarchii a republice, o strachu a naději, o dnešku.

Obsahuje povídky: Královna krásy -- Hedvábná košilka

Výbor z drobných próz národní umělkyně z časového rozpětí z celé její tvorby uvádí úryvek z příležitostného tisku Stránky ze vzpomínek, vyšlého v Čs. spisovateli r. 1967, a tvoří jej prózy z posledního souboru Spisů, které vletech 1952-1961 autorka uspořádala a které v tomto uspořádání představují sbírky Mučenky, Plané milování, Královna krásy, Hledání domova a Cesta blesku.

Kniha přináší v intencích snahy po vyrovnání se s minulostí varování před možným opakováním života v totalitě na podkladě životního příběhu ženy, spisovatelky, novinářky, překladatelky, divadelní kritičky Marie Majerové, která se svou celoživotní literární prací a politickou činností podílela na zrovnoprávnění ženy a dítěte. Pocházela z proletářského prostředí, jež ji formovalo. Vždy toužila po "nejkrásnějším světě", jehož uskutečnění očekávala po dovršení socialistické revoluce. Na čas se rozešla s KSČ, ale vždy se zajímala o sociální problémy. Samostudiem, houževnatostí, pílí a svým šarmem se dokázala literárně i společensky prosadit; v době Masarykovy republiky získala nejvyšší literární ceny, roku 1947 titul národní umělkyně, komunističtí vládcové jí udělovali politické řády. Kniha seznamuje se spisovatelčiným vývojem od anarchismu, sociální demokracie, komunismu a avantgardy až ke stalinismu; přináší literárně politické informace od 19. století do roku 1967.

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Pět sociálních povídek z prostředí moravské vesnice, ve kterých se zrcadlí třídní rozvrstvení venkova před první světovou válkou.

Dielo národnej umelkyne Marie Majerovej (1882—1967) je u nás dobre známe zo slovenských prekladov, filmových a televíznych adaptácií. Námestie republiky, ktoré napísala v Paríži roku 1909, vyšlo časopisecky roku 1911 v mesačníku Květy, knižne na jar roku 1914, odvtedy v Čechách sedem ráz. V slovenčine je to prvé vydanie. Román bol dlhý čas ojedinelým dielom, ktoré sa naširoko zaoberalo problematikou spoločenského vývoja. Marie Majerová v ňom zachycuje kus vlastnej mladosti revolucionárov na začiatku nášho storočia. Hlavný hrdina Luka Veršinin prichádza do Paríža ako sídla revolúcií, na vlastnej koži spoznáva, že zem rovnosti, voľnosti a bratstva je naozaj typicky buržoáznou republikou, kde sa zásady Veľkej francúzskej revolúcie stali iba vonkajšou dekoráciou. Stretáva sa tu s anarchistami, nespokojnými s vtedajším zriadením. Luka trpko spoznáva, že ciele a formy boja anarchistov neriešia podstatu proletárskej revolúcie, sklame sa v anarchistoch aj morálne. Je to román poznania a sebauvedomenia hrdinu, podčiarkuje anomálie a rozpory buržoáznej spoločnosti, strháva masku z anarchistov i z formálnej demokracie. Na otázky, ktoré zaujímali mladú Mariu Majerovú a Luku Veršinina, dáva najlepšiu odpoveď Veľký Október a náš dnešný život.

Leporelo o príhodách sliepočky a kohútika na dvore.