Marie Majerová
Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, (*1. únor 1882, Úvaly – †16. leden 1967, Praha) byla česká komunistická novinářka, překladatelka a spisovatelka.
Marie Majerová se narodila v Úvalech u Prahy jako Marie Bartošová. Brzy po jejím narození jí otec zemřel a matka se provdala za vojenského vysloužilce A. Majera, jehož příjmení Marie Majerová jako spisovatelka přijala. Po několika zaměstnáních zakotvil otčím Majerové v kladenských hutích a s rodinou bydleli v Kročehlavech.
Marie Majerová vychodila měšťanku v Kladně, potom byla jako služebná rok v maďarské Budapešti. Po návratu pracovala jako písařka v Praze. Sama se vzdělávala, účastnila se kulturního a politického života mezi dělnickou mládeží.
Nějaký čas pobývala Marie Majerová ve Vídni, kde byl její muž redaktorem českých Dělnických listů. Když se jí naskytla příležitost, odjela do Paříže a přitom externě navštěvovala přednášky na Sorboně.
Marie Majerová se později doma věnovala politické práci a žurnalistice jako členka sociální demokracie, od roku 1921 vstoupila do KSČ. V roce 1929 dočasně stranu opustila, po druhé světové válce se do strany vrátila. Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala pro děti. Působila i v Ženském listu, což byl komunistický tisk pro ženy, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Překládala z francouzštiny, němčiny a ruštiny, scenáristicky spolupracovala s filmem a rozhlasem. Řádnou členkou České akademie věd a umění se stala 5. března 1940.
V době německé okupace nemohla Marie Majerová publikovat. Po válce se vrátila ke své literární činnosti a novinařině (národní umělec -1947). Byla nositelkou Řádu práce (1954), Řádu republiky (1957), Řádu Klementa Gottwalda (1962), v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.
Její dílo má jedno společné téma, a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma se projevuje na mnoha úrovních (psychologické, etické, milostné…). Děj je spojen s maloměšťáckou společností, občasně s buržoazií a třídním bojem. Na počátku své tvorby psala především povídky, později i romány. Knihy pro děti jsou stejného rázu jako díla pro dospělé, nechybí zde ani propagační budovatelské myšlenky, ani těžké postavení ženy.