Náměstí republiky

Více o knize

Román, po prvé vydaný před čtyřiceti lety, vznikl z autorčiných zážitků v Paříži 1906-1907. Typisuje tehdejší oportunistickou mdlobu socialistickéno hnutí, z níž dělnická mládež toužila jakkoli uniknout, i anarchistickými činy. Hrdinou je polský revoluční nadšenec, zlákaný Paříží jakožto městem komunardů a generálních stávek. Krok za krokem zde prohlédá, jak se volnost proměnila ve svobodu umírat hlady a spát pod mostem, jak heslo rovnosti je usvědčováno ze lži fysickou a mravní bídou mas a jak absurdní je představa bratrství mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným. Ohlíží se po hnutí, které by odpovídalo jeho touze účtovat s buržoasií, zapadá mezi montmartreské hlasatele anarchismu, poznává jejich povrchnost a ideovou neplodnost, a po zoufale beznadějném anarchistickém výstřelu dochází k poznání, že není naděje na nápravu, dokud se nesáhne až na kořen zla, na samy podmínky kapitalistického řádu