Amerika byla odnepaměti navštěvována příslušníky různých národů světa. Proč ale byly zprávy o těchto cestách utajovány? A kdo vlastně jako první Ameriku objevil? Kniha ukazuje, že Kryštof Kolumbus mohl být až poslední v řadě. Autor nás uvádí do světa „zapomenutých“ námořních objevů a seznamuje nás se záhadami obestírajícími původ starých amerických civilizací.
Očité osobní svědectví o slávě našeho průmyslu. Připomínka toho, že i dnes máme poněkud zkreslenou představu o hospodářství v Československu, kdy jsme se řadili na přední příčky vývozců technologií a investičních celků.
Peru je pro nás pojem známý, a presto velice vzdálený. Víme sice, že tato země existuje kdesi v Jižní Americe; ti znalí zeměpisu si ji rovnou spojí s pohořím And. Rovněž pro většinu asi není tajemstvím, že tato část země je spojena s říší Inků a s jejich neobyčejnou kulturou, při které si jistě vybavíme alespoň známou a tajuplnou pevnost Machu Picchu. Ale co o této zemi víme doopravdy? Ve skutečnosti je historie Peru nesmírně bohatá a sahá hluboko do minulosti, stejně tak je ale bohatá i peruánská kultura, příroda a za pozornost stojí i současný život zdejších obyvatel, který je pro nás doslova nepředstavitelnou záležitostí. Vždyť v Peru najdete snad všechna podnební pásma, která si dovedete představit. Od přímořských pláží pres pouště a pralesy až po ledem pokryté vršky vysokých hor. Najdete tu vedle sebe potomky místních obyvatel a všech národností, na které si vzpomenete, a to včetně české menšiny. Její stopy zde rozhodne nejsou zanedbatelné, jak ještě uvidíte. No a nesmíme zapomenout na velmi široké téma předkolumbovských kultur a conquisty. S tím vším a s mnoha dalšími aspekty života v Peru, s místními zvyky, kuchyní, kulturou, historií i současností nás seznamuje autor, který v Peru několik let žil a pracoval a měl tak možnost seznámit se se zdejším životem a lidmi skutečně osobně, na vlastní kůži. Jeho vyprávění o zemi mnoha kontrastů zahrnuje i vybraná místa v sousedství Peru a nepostrádá prvky cestopisné literatury. S touto knihou se tak na jedné straně dozvíte mnoho informací o nám vzdáleném exotickém koutu světa, anebo se s ní můžete rovnou vydat na cestu.
Rytmické tance v podání krásných snědých dívek uprostřed úchvatné tropické noci, všudypřítomná vůně doutníků podbarvená stejně omamnou vůní rumu, americké „koráby silnic“ v pestrých barvách. To je častý obrázek Kuby, jak ho vídáme v běžných průvodcích nebo na stránkách katalogů turistických kanceláří. Kuba je ale také ostrovem pestré minulosti, plná pozoruhodných památek a zajímavostí, stejně jako kontrastů. Nádherná příroda je potěšením pro oči, ale číhají v ní četná nebezpečí. Pozlátko barů a turistických destinací je v kontrastu s domovy běžných Kubánců, a zatímco zboží v obchodech pro turisty je dostatek, v těch běžných je výběr velmi omezený. Přesto žijí Kubánci po svém, jsou přátelští, bezstarostní, neustále v rytmickém pohybu, který je jim vlastní. O tom všem a ještě o mnoha dalších věcech je tato kniha, popisující nejen líbivé turistické destinace, ale i běžný život na Kubě pohledem člověka, který zde dlouhodobě žil.
Hrdinou Márquezova románu je legendární postava latinskoamerického hnutí za nezávislost Simon Bolívar (1783 1830). Politik a generál, který hrál klíčovou roli v boji proti španělské nadvládě, se roku 1819 stal prezidentem Kolumbie, jež tehdy zahrnovala čtyři současné státy, a roku 1821 také prezidentem Peru. Spisovatel v díle zachycuje poslední měsíce jeho života, jeho poslední cestu po řece Magdaleně a smrt v opuštěnosti ve venkovském sídle San Pedro Alejandrino poblíž karibského pobřeží. Spíše než na jeho vojenské a politické úspěchy či neúspěchy se soustředil na vylíčení příběhu muže, který s překvapením zjišťuje, že mu život uniká pod rukama, že zůstává sám a opuštěný tváří v tvář historii. García Márquez tentokrát opustil půdu výlučně "magického" vyprávění a zaměřil se více na fakticitu, jakkoli zachází s vybranými historickými fakty poměrně volně. Charakteristickou márquezovskou imaginaci je možné spatřit ve způsobu uspořádání výsledného obrazu i v psychologických reflexích. Tento postup není v rozporu s reálným historickým pozadím, proto otázka typu "jak to bylo doopravdy?" je bezpředmětná... I zde se objevuje charakteristické téma samoty a přidává se k němu též bloudění v labyrintu světa. Bolívar nám téměř připadá jako další svérázná postava z fiktivního Maconda, nebo jakési autorovo alter ego z dvacátého století.... celý text