Eliška Baťová Knihy

Publikace vznikla v rámci dlouhodobého výzkumu dějin knižní kultury jednoty bratrské, který probíhá v Historickém ústavu AV ČR. Její první část shrnuje některé konkrétní výsledky tohoto výzkumu (knihtisk v Litomyšli v první polovině 16. století a zdejší sbor jednoty bratrské, vznik adějiny překladu Bible kralické, kancionálová tvorba jednoty bratrské), ve druhé části zachycuje většinu exponátů výstavy „In monte Oliveti“. Litomyšl a knižní kultura jednoty bratrské v 16. století,“ kterou uspořádalo v létě 2019 Regionální muzeum v Litomyšli, po vzoru kritických výstavních katalogů.

Kniha se zabývá působností a dílem literárně činného kněze a biskupa Jednoty bratrské Jana Augusty. Mapuje ztracenou a cenzurou potlačenou vrstvu bratrského zpěvu - rukopisy, které pořídil přední bratrský biskup v době svého věznění na Křivoklátě.Hlavní pozornost je věnována odvážné liturgické a hymnografické reformě Jana Augusty, stejně tak části bratrské rukopisné knižní kultury a řadě zpěvníků české větve Jednoty bratrské vytvořené před přesunutím těžiště církve na Moravu (tj. před rokem 1550). Druhou část monografie tvoří rukopis Registra piesní, jehož originál je uložený ve vídeňské Österreichische Nationalbibliothek. Jde patrně o autograf Jana Augusty datovaný rokem 1558, který obsahuje celkem 55 novodobě číslovaných folií, dále pak rekonstrukci části hudební složky tohoto rukopisu s názvem Dieky již nyní vzdávejme a nakonec podrobný soupis repertoáru Písní bratra Jana Augusty z roku 1562. Kniha je doplněna rejstříkem osob a (polo)anonymních děl, rejstříkem textových incipitů a shrnutím v angličtině.

Kolínský kancionál (dnes uložený v Regionálním muzeu v Kolíně) je zásadním pramenem nejen pro dějiny duchovního zpěvu v českých zemích v první polovině 16. století, nýbrž i pro pochopení utrakvistické liturgie a věroučných principů v kancionálové tvorbě utrakvistů a Jednoty bratrské. Při svém uvažování o Kolínském kancionálu se autorka snaží klást rukopisu i repertoáru české duchovní písně nové a často dosud neprozkoumané otázky. Po důkladném vnějším popisu tohoto pramene analyzuje jeho obsah se zřetelem na liturgické užití jednotlivých repertoárových částí v širším historickém a konfesijním kontextu. Podrobně se věnuje zejména souvstažnostem mezi Kolínským kancionálem a zpěvem českých bratří, a to jak v otázkách melodických, tak i textových a liturgických. Výsledkem je pozoruhodná studie, která přináší řadu nových poznatků a hypotéz o podobách české reformační hudby a liturgie na sklonku jagellonské doby.