Autor pri písaní románu otvoril brány svojej fantázii bezbreho dokorán. Budete šokovaní nielen príbehom, ktorý neúnavne balansuje na hrane medzi realitou ba až sci-fi fantasy, ale aj prívalom satiry, irónie, ale aj duchovných a filozofických pohľadov na dobu, do ktorej ľudstvo neochvejne a slepokráča. Napriek tomu táto kniha nie je bodka za ľudstvom, ale iba tichý výkričník. Autor o knihe TEOM: Autor sa môže cítiť úspešný, keď svojou knihou zmení k lepšiemu čo i len pár ľudí. V mojom prípade je to druhoradé, lebo týmto románom som dosiahol viac – táto kniha zmenila mňa. Jednoznačne však treba knihu dočítať do konca, inak sa môže poľahky stať, že v čitateľovi ostanú obavy o budúcnosť ľudstva.
Po úspešnom prvom slovenskom Hiraxovom cestopise Hrebeňom Nízkych Tatier
(Traja vlci horou) je tu knižné pokračovanie, tentoraz však chalani prešli
chrbát prekrásnej Malej Fatry, ktorá je po Vysokých Tatrách, Nízkych Tatrách a
Oravských Beskydách štvrtým najvyšším slovenským pohorím. Túra troch
nerozlučných kamarátov, hudobníka Juraja „Ďurikesa“ Hnilicu, poetu a speváka
Janka Martona a spisovateľa a hudobníka Pavla „Hiraxa“ Baričáka, začala na
parkovisku pod Fačkovským sedlom a po troch dňoch skončila v Zázrivej. Budete
sa smiať, ale rovnako tak s nimi zažívať aj ich strasti a bolesti. Trasa: z
parkoviska pod Fačkovským sedlom do Zázrivej Vzdialenosť: zhruba 90 km
Prevýšenie: stúpanie +5900 m, klesanie -5750 m Náročnosť: stredná, 3. stupeň z
5-dielnej Hiking stupnice Čas: 3 dni Obdobie: 22. 9. 2022 – 24. 9.2022
Pohoria: Lúčanská Malá Fatra (Martinské hole) a Krivánska Malá Fatra (Národný
park Malá Fatra) Najvyšší bod: Veľký Kriváň (1709 m n. m.) Najnižší bod: lávka
cez Váh medzi Strečnom a Nezbudskou Lúčkou (350 m n. m. ) Nocľah: Chata
Javorina, Chata pod Chlebom Ukážka z knihy Hrebeňom Malej Fatry: Najprv
napredujeme ako jedna skupina, kráčame jeden za druhým, ale neskôr sa
rozliezame cestičkami chrbta Stohu. Tie chodníčky vlastne ani neexistujú,
každý si nakoniec nachádza svoju cestu, ale aj tak je to jedno, svah je
blatistý, ide sa po ňom katastrofálne zle, hocijako to chcete obísť. Dievčence
nasadili poriadne tempo, som vďačný za každé zastavenie žehnajúce moje
vydýchanie, ale snažím sa, aby nebolo na mne poznať, že ťahám silu kdesi z
ponožiek. Rozdeľujeme sa na ľavú a pravú skupinu. Chalanisko, vodca dievčat,
má tempo akoby mu v zadku horela svetlica. Našľapuje rezko, ani si neuvedomuje
sklon chodníka. Pravdepodobne je na drogách, lebo z tej vzdialenosti na vrchol
skracuje, akoby sa špacíroval obchoďákom... Nedobre na mňa vplýva aj to, že
dve baby z jeho partie mu v pohode stíhajú. To sú kruté facky mojej psychike,
lebo meliem z posledného. Ešte sa aj smejú, vyzliekajú sa do mikín ? no
jedného by roztrhlo... Minimálne mňa. Ach, tá mužská márnivá súťaživosť. Alebo
len beznádejne kvílim, lebo ma práve okradli o idealizovanú motiváciu? Tak či
tak, prišiel som o všetko..
Krátkou formou cez skutočné príbehy vyjadrený autorov pohľad na riešenie partnerských vzťahov, rady pre rodičov, ako vytvoriť harmonický prístup k dieťaťu či k vlastným rodičom. Kniha obsahuje aj kapitoly zaoberajúce sa spoločenskými či kolegiálnymi vzťahmi, prístupu človeka k sebe samému a v neposlednej rade k planéte Zem.
Obsah knihy Vzťahy:
Vzťah so sebou samým
Partnerské vzťahy
Rodič a dieťa
My a naši rodičia
Vzťahy s inými ľuďmi
My a príroda, planéta Zem
My a Prozreteľnosť
Za 4 dni peši viac ako 100 km, cez 5000 metrov stúpania a klesania, ale hlavne kopec srdcových a veselých zážitkov.
Šialený výlet z Telgártu do Donovál troch nerozlučných kamarátov, hudobníka Juraja „Ďurikesa“ Hnilicu, poetu a speváka Janka Martona a spisovateľa a hudobníka Pavla „Hiraxa“ Baričáka plný humoru, bláznovstiev, ale aj ťažkostí a bolestí. Všetko to začalo nevinne – Ďurikes kamošom napísal správu, že dostal geniálny nápad: „Pôjdeme do lesa!“ Znelo to uletene a nevinne a nakoniec sa to zmenilo na nezabudnuteľnú túru. Hirax sa rozhodol, že z toho napíše svoj prvý slovenský cestopis.
RUSKO - Zbožňované aj zatracované. Výstup na Elbrus severnou stranou, Moskva, Volgograd, Velikij Novgorod, Jarosľav, Piatigorsk...
"V tejto dobe sa veľa ľudí stalo kaviarenskými tlčhubami, ktorí zjedli všetku múdrosť sveta, hádky akoby boli zdrojom ich sebavedomia a prežitia. Ale keď sa ich spýtate na prax, kľučkujú ako tie sysle, po ktorých už dúfam ruský tínedžer nestrieľa, ako som ho videl na Kaukaze pod Elbrusom v našom tábore Džilisu. Preto skláňam klobúk dolu pred každým, kto koná, skúša, dotýka sa a tak získava svoje reálne skúsenosti a neinterpretuje iba zážitky a pravdy druhých. Tak som sa aj ja vybral do zbožňovaného, aj zatracovaného Ruska a šiel som sa ho dotknúť. Dokonalo ho spoznať totiž žiaden človek sveta nikdy nezmôže." (Pavel „Hirax“ Baričák)
Přeji vám, abyste si na smrtelné posteli nic nevyčítali. Ještě stále je čas poslouchat duši, naučit se rozhodovat a začít konat. Přeji vám, abyste zemřeli se spokojeností na rtech při mluvení, když kolem vaší postele budou sedět vnoučata a nebudou schopny od údivu zavřít ústa nad tím, co všechno jste za svůj život vydumali, uskutečnili, podnikli, získali, viděli, zažili, užili, naučili se. Své vyprávění uzavřete větami: „Nic nelituji. Vše, co jsem chtěl zkusit, čeho jsem se chtěl dotknout, co jsem chtěl poznat, užít si, každý jeden sen jsem se pokusil zhmotnit. Ne vždy se mi to podařilo, ale nakonec mě to i tak dovedlo k něčemu ještě většímu a úžasnějšímu. Děkuji za život a děkuji i sobě za chrabrost a odvahu.“ Poté vydechnete naposledy. V místnosti zůstane ticho. Nikdo nebude plakat a přesto, že to nikdo nevysloví, všem v myslích půjde jedno: „Umřel mocný člověk. Hrdina doby! On neprožíval, on skutečně žil!!!“
„Strachy se vracejí jako nevyléčená minulost nebo přicházejí jako výzva budoucnosti. Jsou to velmi potřebné rozcestníky na naší osobní cestě, které jednou všechny pochopíme a vyléčíme.“ Autor o knize: Plně důvěřujte svému srdci a rozumu. Vše je ve vás, všechny odpovědi. Postavte se na nohy a řekněte si: „Toto zvládnu!“ A zvládnete to!!! Toto je největší tajemství při jakékoliv bolesti, strachu, nemoci, nejistotě, těžké životní situaci. Největší nepřítel žije totiž ve vás, protože když sami sobě podrážíte nohy, nadevše se oslabujete. Nejvíce podpory zvenčí se vám dostane, když uvěříte ve své schopnosti. Opusťte se, nechte vše na ramenou vašich zachránců (bohů, farářů, psychologů, doktorů, právníků, vlivných kamarádů, rváčů, přehnaného nebo falešného duchovna...) a vše půjde mnohem pomaleji a bolestněji, ani jen metr cesty si nezkrátíte. Ano, je dobré žádat o pomoc, vždy však jde o ten správný poměr: ani se nepodceňovat, ani se nepřeceňovat. Nejen slzy, jinak se oslabíte. Nejen údery, jinak se vysílíte. Chce to spíše zdravou komunikací určit hranice. Nesmírně mě těší, že nepotřebujete číst tyto věty, protože jste je už dávno objevili v sobě. Pouze jsem vám je připomněl, tak jak vy mně připomínáte mnoho jiného. Děkuji vám za to.
Čte: herec Vítek Martinec Proč si člověk přitahuje „zlého partnera? Proč se
nám neplní to, po čem toužíme? Jak urychlit záměr? Co je důvodem přehnaného
omlouvání a sebeobviňování? Jak řešit tlak pomluv a závisti? Jaký je skutečný
původ nemoci? Čím víc druhým pomáháte, tím víc vám škodí? Druhý díl Hiraxova
Slabikáře štěstí vám odpoví nejen na tyto otázky, ale vysvětlí i model a vznik
„oběti, tichého a agresivního energetického upíra, zrod opičí lásky, důvody
nízkého sebevědomí a příčiny zrodu ze strachů v člověku. Kniha chce pozitivně
motivovat k vykročení na cestu sebeproměny a rozpuštění duševních bolestí.
Autor klade důraz na sebepozorování jako způsob poznání sebe sama a čištění
se, vnímání souvislostí u věcí, které se nám neustále opakují, počátek
vnitřního dialogu, zbavení se zlozvyků a programů, které berou energii a
škodí. Zdůrazňuje důležitost vděčnosti, pokory, obětavosti, osobní disciplíny,
sebeodpuštění, zastavení přehnaného omlouvání a sebeobviňování. Napovídá
čtenáři cestu sebeproměny přes sebepoznání a objevení souvislostí. O autorovi:
Pavel „Hirax“ Baričák (1971 — 2071) Vnímáme jen to, co jsme připraveni vnímat,
a já nejsem nic jiného, než obyčejné médium, přes které teče to, co je v
každém z nás. Nebýt totiž přírody, lásky, psaní a jiného tvoření, měl bych v
duši chlév. Ve skutečnosti nejsem ani spisovatel, hudebník, cestovatel,
fotograf, filosof, obchodník, poeta, bloger nebo textař… Jsem obyčejná a tedy
zázračná lidská duše. Tak jako vy. Dělám přešlapy, padám, směji se, pospíchám
a následně se zastavuji, abych si nádherný život, ten překrásný dar, který se
mnohokrát jeví jako nejtvrdší kámen utrpení, opět vyhladil, umyl slzami a
ocenil. Sním, prosím, přijímám a děkuji. Tady a teď. Není hezčí cesty… O
herci: Vítek Martinec (1997) Pochází z Hradce Králové, kde prošel divadlem
Jesličky či divadlem Drak. V současnosti studuje na vysoké škole herectví a
zároveň je v angažmá v divadle Ta Fantastika, dále působí ve svém divadle VM a
DK, a také jako stand up komik. Jeho velkou láskou je dabing, kde jeho hlas
můžete slyšet v reklamních spotech, audioknihách nebo v televizních
dokumentech, seriálech či fi lmech, a psaní, zejména divadelních her, které
poté inscenuje ve svém divadle.
Román Čo všetko o mne nevieš je vzťahové zrkadlo tejto doby. Bez kompromisu.
Autor o knihe:
"Po piatich rokoch som napísal svoj ďalší román s názvom Čo všetko o mne nevieš a je o vzťahoch. O vzťahoch v dnešnej dobe a spoločnosti, ktorú tvoríme. Základ knihy stojí na partnerskom vzťahu, ale paralelne s hlavným príbehom sa vyvíja aj hrdinov vzťah s dcérou, ako aj s jeho rozvedenými rodičmi, súrodencami, kolegami, priateľmi, nepriateľmi... Napísal som ho bez kompromisu, zahmlievania, prikrášľovania, pričierňovania... Nepísal som ho totiž ja, ale my všetci. Ďakujem vám, spoluautori." Hirax
Autor v knihe popisuje svoje dvojtýždňové kráčanie okolo Annapúrn (áno, to množné číslo je správne, Annapúrn je šesť, nie je len jedna), cestu k jazeru Tilicho (4919 m), ako aj prekročenie najvyššie položeného priesmyku sveta, Thorong La pass (5416 m).
Nepálsky trek „Annapurna Circuit“ je ako európska púť do Santiago de Compostela – očistný, liečivý, zastavujúci. V samotnom srdci Himaláji vám krása veľhôr a nedostatok kyslíka nedá až tak plnohodnotne dýchať, ale o to viac vám duša zaspieva blaženosťou.
V knihe nechýbajú ani pocity z pobytu v hlavnom meste Káthmandu, alebo v národnom parku Chitwan na juhu Nepálu. Kniha obsahuje viac ako 400 farebných autorských fotografií.
Už som bol v mnohých krajinách. Veľa som videl... biedy aj bohatstva, pýchy i pokory, od priepastí až po vrchy, končiace sa v slnku. Boli podmanivo čarokrásne. Ak by som sa však spýtal srdca, či ich chce ešte raz vidieť, pri niektorých by odvetilo nie. Vyslovte však Nepál a ja som ochotný hneď zajtra odletieť. Nepál sa totiž pre mňa stal adresou na celý život.
