V roce 1987 vychází nejslavnější kniha Na hrudi obra obláček zlatý. Je v ní popisován osud dvou chlapců, kteří se jako chovanci dětského domova ocitnou v roce 1944 na Kavkaze, odkud těsně před tím Stalin deportoval původní čečenské obyvatelstvo do stepí Kazachstánu. Příběh je částečně autobiografický. Kniha byla paradoxně oceněna i Státní cenou SSSR, přestože tvrdě kritizovala sovětskou politiku.
„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život - smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní." Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta" začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.
Moskau um 1928. Der renommierte Zoologe Professor Pfirsichow entdeckt zufällig einen "roten Strahl", der eine enorme wachstumsbeschleunigende Wirkung hat. Ein skrupel- wie ahnungsloser Funktionär entwendet die Gerätschaften des Wissenschaftlers und lässt Eier bestrahlen, um damit den Hunger auf Moskaus Straßen zu bekämpfen. Doch das Ergebnis ist mörderisch. Dieses fast vergessen Meisterwerk des jungen Michail Bulgakow ist eine beißende Satire mit bizarren Science-Fiction-Auswüchsen, die einmal mehr die Aktualität des russischen Jahrhundertautors zeigt. Alexander Nitzberg fängt auch in seiner dritten Bulgakow-Neuübersetzung wieder kongenial den Witz, die Galle und die Absurdität des teuflich satirischen Kurzromans ein. (Klappentext)