Heinz G. Konsalik

Podle vlastních nepotvrzených tvrzení pocházel Heinz Günther ze starého saského šlechtického rodu (Freiherren von Günther, Ritter zu Augustusberg), který se za vilémovské éry vzdal svého titulu. Jeho otec byl ředitelem pojišťovny. Svůj první román z Divokého západu napsal Günther v deseti letech. V šestnácti letech již Heinz Günther psal fejetony do kolínských novin. V roce 1938 publikoval svou „první použitelnou báseň“. Dne 31. srpna 1939 dokončil jako středoškolský student hrdinskou tragédii Der Geuse. Poté vstoupil do Hitlerjugend, oblast 11 Střední Rýn. V prosinci 1939 začal pracovat pro gestapo. Jeho další drama, které dokončil v březnu 1940, se jmenovalo Gutenberg. V témže roce Günther požádal o přijetí do Říšské trestní komory, ale byl zpočátku odmítnut, protože rozsah jeho literární činnosti byl ještě příliš malý. Brzy poté však splnil podmínky pro přijetí a získal členství v komoře, které bylo nutné pro pravidelné vydávání literárních produktů, a po maturitě na Humboldtově gymnáziu v Kolíně nad Rýnem studoval medicínu, později přešel na divadelní vědu, literární historii a germanistiku. Za druhé světové války se stal válečným zpravodajem ve Francii a později sloužil jako voják na východní frontě, kde byl těžce zraněn v Sovětském svazu (zranění ruky u Smolenska). Ve své fotografické knize popisuje své dojmy ze Stalingradu: Později popsal svůj pobyt v Rusku jako „obrovskou školu“.

Po návratu z války se přestěhoval ke své matce, která byla evakuována z Kolína nad Rýnem do Attendornu v Sauerlandu. Nejprve pracoval jako nakladatelský redaktor, poté jako redaktor a nakonec jako zástupce šéfredaktora Lustige Illustrierte a dramaturg. Svůj první román Liebesspiel mit Jubilar (později přejmenovaný na Der Gentleman) vydal v roce 1948 jako Heinz Günther Konsalik. Později si své příjmení zkrátil.

Heinz Konsalik zpočátku žil vAttendornu. Jeho manželka Elsbeth, s níž měl dcery Almut (1951) a Dagmar (1955), zde působila jako učitelka. Později se s rodinou přestěhoval do Aegidienbergu, čtvrti Bad Honnef, která byla po něm lidově pokřtěna „Konsalik-Hügel“. V obci vlastnil mimo jiné tři bungalovy s růžovou zahradou, bazénem a grilem a také stáje pro koně, které využívaly jeho dvě dcery. Konsalik byl milovníkem hudby, rád poslouchal Wagnera a Čajkovského a pravidelně se účastnil Wagnerových slavností v Bayreuthu, kde se v roce 1951 stal spisovatelem na volné noze a po vydání románu Doktor ze Stalingradu (1956) patřil k nejúspěšnějším autorům lehké literatury. Kvůli románu Doktor ze Stalingradu dostal Konsalik až v roce 1987 povolení ke vstupu do SSSR, čtenářům doporučoval přečíst si Kříž na Sibiři pro muže, Šťastné manželství pro ženu a Divoké plody jako dezert pro dospívající. Jedním z „tvůrců“ Konsalikových bestsellerových úspěchů byl mediální manažer Josef von Ferenczy. Konsalikovy romány distribuovala různá nakladatelství: jeho vlastní Hestia Verlag v Bayreuthu, Bertelsmann Verlag v Mnichově a Heyne Verlag, které produkovalo brožovaná vydání, a také Goldmann Verlag v Lichtenbergu, Lübbe a Schneekluthu. V Jihoafrické republice se Konsalik stal nejpopulárnějším německým autorem. Jeho divácky atraktivní romány byly určeny všem společenským vrstvám. Předlohy pravidelně vycházely v časopisech Quick a Bunte. V roce 1984 vydal Konsalik svůj stý román Die strahlenden Hände. V té době měl Konsalik celosvětový náklad 65 milionů knih ve 22 jazycích. Jeho vlastní nakladatelství Hestia oslavilo jeho úspěch slovy: „Každou desátou sekundu - ve dne nebo v noci - si někdo někde na světě koupí Konsalikovu knihu. Ročně se na celém světě prodá nejméně 3,2 milionu Konsalikových románů.“ Některé Konsalikovy romány byly zfilmovány, například Doktor ze Stalingradu (1958, s Mariem Adorfem a Michaelem Andem), Strafbataillon 999 (1959) a Noci lásky v tajze (1967). Náklad Stalingradského doktora se po zfilmování zvýšil z 8 000 na 80 000 výtisků. Strafbataillon 999 se ještě v roce 1985 vysílal v západoněmecké televizi. Knihu, podle níž byl film natočen a která popisuje zážitky odsouzených vojáků trestného praporu a vyšla v 29 vydáních, označil nakladatel za „tvrdou“ a „realistickou“. V roce 1985 byla kniha Liebe läßt alle Blumen blühen zfilmována televizí NDR. Film byl po odvysílání silně kritizován kvůli amatérskému stylu zpracování.

Časopis Der Spiegel se například posmíval, že filmový štáb musel vycházet z hesla: „Kdo čte Konsalik, uvěří všemu.“ O svých dvou dílech Der Arzt von Stalingrad a Sie waren zehn Konsalik prohlásil, že jsou napsána „tak, jak to chtějí“. Ve věku 75 let byl Konsalik podveden svým investičním poradcem a přišel o majetek ve výši 9 milionů marek včetně všech práv na své knihy. Autor se ze ztráty vzpamatoval díky příjmům ze svých nových děl a posledních sedm let života strávil Konsalik v odloučení od své ženy Elsbeth v Salcburku, kde žil s o 44 let mladší Číňankou Ke Gao. Existují spekulace, že v posledních letech již nepsal sám, ale zaměstnával ghostwritery, kteří prováděli alespoň část výzkumu nebo se projektů ujali sami s ohledem na krátké termíny stanovené nakladateli. To však popřela Konsalikova dcera Dagmar Stecher-Konsaliková. Spolupráci s dodavateli služeb relativizovala jako „editaci, přípravu a vypracování“. Jeho dcera jednou otcovu práci komentovala takto: Peter Heim, jeho přítel spisovatel (autor románů pro televizní seriály jako Die Schwarzwaldklinik a Ostrov snů), který žil na Mallorce, údajně v této době převzal část Konsalikových spisovatelských povinností. Heim a Konsalik spolu v 60. letech psali seriály pro časopis Quick. Dílo Im Auftrag des Tigers (1996), které bylo uváděno na trh jako 150. Konsalikova kniha, ve skutečnosti napsal Peter Heim, ačkoli obsahuje typické Konsalikovy formulace. když těžce diabetický Konsalik zemřel ve svém salcburském domě ve věku 78 let na mrtvici, dosáhl svým celoživotním dílem čítajícím 155 románů, které vznikly během 43 tvůrčích let a pojednávají o „každodenním válečném životě, násilí, sexu a jiných banalitách“, celosvětového nákladu 83 milionů výtisků. Měsíc po jeho smrti přinesl deník Hamburger Morgenpost zprávu, že Konsalik měl rozpracováno již 45 nových titulů, které byly objeveny v jeho pozůstalosti. Jeho agent Reinhold Stecher uvedl nález na pravou míru s tím, že se jednalo pouze o dva nedokončené rukopisy a různé sbírky nápadů ve formě klíčových slov.