Miroslav Sehnal Knihy

Soubor povídek, fejetonů a veršů Nevinní nepatří k četbě, kterou nazýváme oddechová. Hlavními postavami ve většině příběhů jsou nejnevinnější z nevinných - děti. Ve své naivitě, nevědomosti a bezradnosti se dostávají do situací, kdy jim jde o život. Dospělí je nepřipravené vtáhli do světa násilí, ve kterém se nedokáží orientovat. Vnímají zkresleně dobro a zlo, trpí za věci, na nichž nenesou nejmenší vinu. Nerozumí pojmům jako jsou ideologie, fanatismus, nacionalismus nebo šovinismus, a nemají ani tušení, co všechno lze jejich jménem páchat. ... Nevinní je kniha, která nás chce varovat. Hledá kontinuitu mezi minulostí a současností a klade nám otázku jací jsme.

Lucie Bílá, Ivan Mládek, Jaromír Nohavica, Jiří Suchý, Luděk Sobota, Karel Šíp, Jiří Stivín, Michal Prokop, Pavel Bobek, Oldřich Kaiser, Yvonne Přenosilová, Eduard Hrubeš, Jana Hlaváčová, Tomáš Töpfer, Věra Špinarová – celkem asi padesát známých českých umělců se vyznává ze svého vztahu k pivu, vínu či destilátům na pozadí mnoha užitečných rad, jak správně servírovat, konzumovat i skladovat různé druhy alkoholických nápojů. Jsou to vyznání laskavá, doplněná o vlastní recept, jak si pomoci při odstraňování následků „kalného rána“. Prostřednictvím výzvy ve sdělovacích prostředcích přispěly do knihy svými odlehčenými recepty na léčení kocoviny rovněž stovky řadových českých konzumentů euforických moků.

"(Ne)příjemné čtení pro složité ženy", tak zní podtitul knihy líčící život mladého páru z pohledu muže, jenž se postupně stává milencem, manželem i otcem dvou dětí. Vnímání jeho ženy je protkáno láskou, ale i pochybnostmi přerůstajícími v žárlivost. Zda je jeho tušení správné, odhalí až ranní svítání.

Kniha obsahuje novelu a šest povídek, jejichž hrdinové se často ocitají v situaci, kdy se musí rozhodnout mezi drobným podvodem nebo čestným jednáním, které jim přinese komplikace. Autorovi hrdinové se ocitají často v situaci, kdy se musí rozhodnout mezi drobným podvodem nebo malou lží a čestným jednáním, které jim přinese komplikace.

Podtitul knížky (Ne)konečné scény s hormony a geny vypovídá o záměru autorů postihnout křehká témata lásky a partnerských vztahů. Příběhy tvoří čtivou novelu, plnou nečekaných, téměř detektivních zápletek, absurdních situací, mystifikace a ironické nadsázky. Když už si myslíme, že bylo vyčerpáno všechno, co by nás mohlo při čtení překvapit, přijde šokující závěr. Hlavnímu hrdinovi prózy se život převrátí doslova naruby. Její avantgardní zpracování má čtenáře připravit na nečekané dějové zvraty, ale hlavně chce symbolizovat osudový životní kotrmelec, který může zažít každý zamilovaný muž zralého věku.

Hodinu v nebi s podtitulem (Ne)skutečné šupy s andělskými hňupy je volným pokračováním trilogie, která se zaměřuje na osudy a ženy zmítaného hrdiny. Jednotlivé příběhy jsou nezávislé, mají vlastní uzavřený děj a jsou plné nečekaných zápletek, absurdních situací, mystifikací a ironie. Každý díl se liší úhlem pohledu a dávkováním humoru. Při čtení čtvrté knihy se můžete těšit na sladkobolné emoce, které kontrastují s drsným sarkasmem a laskavým pochopením pro lidské slabosti. Hrdina stráví Silvestr s bizarními Anděly na Veselském kopci, v nebi, kde čas nic neznamená a může se stát cokoliv. Na konci vás čeká poezií provoněná lázeň andělského pábení a zamyšlení nad tím, jak asi vypadá Peklo, když tohle bylo Nebe. Renomovaný literární kritik Vladimír Novotný podotýká, že kniha navozuje představu literárního snu, ale odhaluje obyčejný lidský život se všemi jeho drsnostmi. Sehnal umí vyprávět poutavě a Uhlář k jeho próze přidává emotivní rozměr, což vytváří harmonické spojení mezi příběhem a poezií, jež navozuje smířlivější atmosféru.

Tematicky propojené povídky Miroslava Sehnala, proložené decentně erotickou a klukovsky hravou poezií Břetislava Uhláře.

V pořadí pátý díl volně pokračující „hodinové“ ságy, v níž se setkáváme s osudem a ženami zmítaným hrdinou, neschopným pochopit sám sebe. Doslova z každé stránky dostáváme dávku sarkasmu a černého humoru, příběhy jsou velmi čtivé, zápletky nečekané a jejich rozuzlení šokující. Hodinu v pekle patří k těm druhům knížek, které se čtou jedním dechem, nepustí nás, dokud nedojdeme k naprosto nepředvídatelnému konci. Vlastně spíš novému začátku, neboť jak už jsme se mohli přesvědčit v předchozích dílech (Hodinu před svítáním, V hodině svítání, Hodinu pod drnem a Hodinu v nebi), konec byl vždycky jen odrazem k další neuvěřitelné gradaci nového pokračování. Jednotlivé díly nejsou na sobě závislé, každý má svůj vlastní uzavřený děj, takže si ani při čtení knihy Hodinu v pekle neuvědomíme handicap, že neznáme předchozí části. (Překlad dílu Hodinu pod drnem vyšel s úspěchem samostatně v Polsku, aniž by čtenáře napadlo, že je výňatkem vícedílného příběhu, a nyní byl již dokončen i německý a arabský překlad.) A kdo si naopak všechny předchozí knížky humorné série přečetl, ten nad dílem Hodinu v pekle opět a o to víc zajásá, že nic tak neotřelého, absurdního, tragikomického a zábavného ještě nikdy nečetl.