Valja Stýblová Knihy

Příběh dvou trochu zvláštních chlapců. Kristiána Prince, který si pomalu zvyká na život bez maminky, s tetou a bratrancem a Nikoly Skřivánka, který je nesmírně hudebně nadaný a také velmi osamělý.

Dvě psychologické novely o etických otázkách lékařské praxe a smyslu lékařského povolání.

Víťa je obyčejná holka co vyšla základní školu. Matka jí zemřela, když byla ještě hodně malá a nedávno ji nahradila macecha, které se narodil syn Vlastík. Její nevlastní matka je velmi lakomá a myslí jen na sebe a svého synáčka. Víťa se chce stát zdravotní sestrou, ale nebýt její starší sestry Lídy, která je už vdaná a pracuje jako zdravotní sestra, otec by jí to nikdy nedovolil, protože macecha si myslela, že vydržovat Víťu Praze by nezvládli. Lída a pomůže Vítě otce přesvědčit a tak Víťa do nové školy nastoupí. Je ale výrazně menší a méně vyspělá něž její supermoderní spolužačky a často se stává terčem jejich peprných poznámek. Děj končí po ukončení prvního ročníku.

Cháron a Vilma, kteří byli také hlavními hrdiny knihy Most přes řeku Léthé, vyprávějí příběhy z lékařského prostředí. V první části knihy Cháron líčí, jak jako začínající lékař musel rozhodnout o léčbě dívky, která se pokusila o sebevraždu antihistaminiky. Když jí aplikoval histamin, rozhodoval tak nejen o jejím životě, ale také o své lékařské kariéře. V druhé části se odehrávají svatební přípravy a svatba Chárona a Vilmy. V závěrečné části novomanželé odjíždějí na svatební cestu do Orlických hor, kde před lety působil Vilmin strýc Teo jako praktický lékař. Vilma vzpomíná na Tea, jak ovlivnil její volbu lékařského povolání, a na případy, u kterých mu asistovala.

Kniha o tajemstvích života a smrti, volné pokračování Mostu přes řeku Léthé.

Dramatický příběh velké osudové lásky, která je obestřena spletitým tajemstvím života a smrti.

V třetí knize životopisného románu Lužanská mše Valja Stýblová zachytila nejtěžší okamžiky v Hlávkově životě. Od začátku své životní dráhy to neměl snadné, ale dokázal se prosadit jako umělec, i jako podnikatel, a protože mu přálo štěstí, se svou stavební kanceláří vydělal obrovské jmění, které celé použil k podpoře české vědy, školství a umění. Na vrcholu úspěšného života ho nejprve postihla záhadná choroba, která ho upoutala na invalidní vozík, a když ji překonal, zasáhla ho rána ještě krutější — jeho milovaná žena Marinka onemocněla nevyléčitelnou tuberkulózou.

V této knize vychází poslední dílo Valji Stýblové novela Františka. Titulní hrdinka je desetiletá dívka, která se léčí v nemocnici s leukemií a setká se zde se starším chlapcem, který ochrnul po těžkém úrazu a zahrává si s myšlenkou sebevraždy. K tomuto příběhu jsou připojeny čtyři novely z knihy Most sebevrahů. Ne vždy se dá uspokojivě vysvětlit, proč se člověk s normální psychikou rozhodne skoncovat se životem, proč se sebevrahové odhodlali ke svému činu až po zralém uvážení, po bilancování dosavadního života. Je to proto, že dosud vyrovnaný člověk neunese životní katastrofu, nebo má část viny také lidská lhostejnost a neschopnost vidět problémy blízkého člověka?

Psychologický román, v němž autorka, mladá lékařka, řeší závažnou společenskou otázku: zda totiž lékař má právo bez závažných zdravotních, sociálních nebo eugenických příčin zničit zárodek v lidském těle. Příběh, vyprávěný retrospektivně v rámci jedné noci, vrcholí dramaticky smrtí mladé ženy, u níž měl být nedovolený zákrok proveden. Tragický účin je zvýšen tím, že nešťastná oběť je v blízkém příbuzenském a citovém vztahu k oběma medikům, kteří se podjali provedení pokoutního, v tomto případě vražedného činu. S oběma neodpovědnými mediky ostře konstrastuje starý lékař Ruth, hájící důsledně humanistické poslání medicíny. Hlavní význam románu je v přesvědčivém zdůraznění ethické náročnosti zdravotnické práce.

Román Mecenáš v obnošené vestě se zaměřuje na Josefa Hlávku, významného českého mecenáše. Valja Stýblová zachycuje jeho umělecký a osobní život od dětství, přičemž v novém románu se Hlávka objevuje jako mecenáš na odpočinku, oblečený v obnošené vestě. Jeho život byl plný úspěchů, včetně mnoha staveb ve Vídni, Černovcích, Praze a Itálii, a byl jedním z posledních architektů církevních chrámů. Po překonání zákeřné nemoci, která ho upoutala na invalidní vozík, se vrátil k aktivnímu životu. Dvakrát ovdověl a žil na svém zámku v Přešticích, kde začíná děj románu. Hlávka se rozhodl pro čin, který v české společnosti nemá obdoby – založil Českou akademii věd, přičemž financoval její činnost ze svých vlastních prostředků. Tento krok vyvolal závist a podezření, že se jedná o pouhou hru. Přesto se Hlávka skromně vzdálil od svého majetku, který využíval výhradně pro nadaci. Na přelomu 19. a 20. století založil koleje pro vynikající studenty a zajistil fungování nadace i po své smrti. V románu se Hlávka ukazuje jako člověk, který naplnil myšlenku, že český národ může obnovit duchovní a materiální zázemí prostřednictvím mecenášství, přičemž jeho činy jsou obdivuhodné svou důmyslností a velkorysostí.