Milan Sobotka Knihy

Soubor statí, které tvoří ve svém celku vývoj filozofie od Descarta po Hegela. 2., opravené vydání.

studie k světonázorovému a metodologickému vývoji v německé klasické filozofii.

Milan Sobotka, emeritní profesor novověké filosofie na Univerzitě Karlově v Praze, ve své knize o Jeanu-Jacquesu Rousseauovi vychází z předpokladu, že Rousseau je objevitelem hodnoty druhého (a druhých) pro každého jedince. Nejprve – v Rozpravě o původu nerovnosti – jde o hodnotu druhého v teorii intersubjektivity, jejímž je Rousseau možná prvním představitelem, později – zejména ve spise O společenské smlouvě – přechází Rousseau k pojetí druhého a druhých jako subjektů vzájemného uznání. Podle Hegela je právě Rousseau prvním filosofem svobodné vůle jedinců jako média vzájemného uznání, jímž je konstituován stát. Rousseau tak u Hegela zaujímá prvořadé postavení v novověké politické teorii. Z tohoto hlediska mají Rousseauovy výzvy k větší majetkové rovnosti ve společnosti, pokud překračují meze politické rovnosti, až druhořadý význam. Milan Sobotka se proto věnuje především ukázání významu druhého a druhých pro konstituci a politický status jedince.

Dílo irského filosofa z první poloviny 18. století, ve kterém polemizuje s Lockeho teorií o abstrakci rozumu. S předmluvou Milana Sobotky.

Nové organon čili Správný návod, jak vykládat přírodu od anglického filosofa, právníka a politika je realizací druhé části Velkého obnovení věd, v němž Bacon rozpracoval plán na přestavbu vědy. Vlastnímu textu předchází stručný výklad Baconova života a díla, přehled jeho filosofických spisů a studie o Baconovi a novověké přírodovědě. Úvodní studii napsali Miroslav Zůna a Milan Sobotka.

Rozbor některých ústředních myšlenek Hegelovy filozofie.

Kniha představuje klasické dílo evropské metafyzické tradice.

Zasvěcený rozbor přístupu známého německého filosofa k fundamentálním otázkám práva.

Výbor ze základního díla anglického filosofa a právníka 17. století. Obsah: Lockův Esej o lidském rozumu; Poznámky překladatele; Esej o lidském rozumu; Úvodní slovo ke čtenáři; Výchozí poznámky; PRVNÍ KNIHA –⁠ O vrozených duševních obrazech; DRUHÁ KNIHA –⁠ O ideálech; TŘETÍKNIHA –⁠ O slovech; ČTVRTÁ KNIHA –⁠ O poznání a mínění.

Výbor z díla anglického filozofa materialisty, sociálního myslitele a teoretika státu obsahuje spisy O tělese, O člověku, O občanu a je doplněn Hobbesovými Námitkami k úvahám o první filozofii René Descarta.

Monografie podává výklad Hegelových filozofických názorů v úzké souvislosti s dobou, v níž žil, ukazuje jeho význam a místo v dějinách evropského myšlení i vliv některých jeho teorií na vznik marxistické filozofie. Druhoučástknihy tvoří výňatky z Hegelovy Estetiky, Filozofie práva a Filozofie dějin.

Výbor z textů Milana Sobotky věnovaných německému idealismu je pokusem o synopsi celoživotního díla našeho největšího znalce německé klasické filozofie. Směrodatnými filozofy pro něj byli Immanuel Kant a hlavně G. W. F. Hegel. Jejich myšlení je zde zachyceno jako předmět sporů, které daly vzejít svébytné tradici německého idealismu odlišné od britského empirismu na jedné straně a karteziánského racionalismu na straně druhé. Kniha je určena vzdělané veřejnosti a neobejdou se bez ní zájemci o hlubší studium jednoho z nejvýznamnějších období novověké filozofie.

Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž věty se neopírají o zkušenost. Na základě své teorie, v níž vymezuje podmínky možnosti poznání vůbec, pak dospívá k tvrzení, že metafyzika na rozdíl od matematiky a přírodních věd překračuje zkušenost neoprávněně, a udává podmínky, za nichž jedině může být smysluplná. Svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2001. Obsahuje kompletní text druhého vydání z r. 1787, včetně všech pasáží z prvního vydání z r. 1781, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku jsou rovněž zařazeny Kantovy rukopisné exempláře. Nové vydání připravili Milan Sobotka a Jan Kuneš.