Jan Vladislav Knihy

Tato pohádková knížka není ledajaká – jejími hrdinkami jsou odvážná a chytrá děvčata. A to jak chudé dcery drobných sedláčků či rybářů, tak smělé princezny. Všechny jdou srdnatě vstříc všemožným nástrahám a svou neústupností, moudrostí a statečností zdolávají překážky a mnohá nebezpečí. Putování za štěstím vede po strastiplných cestičkách rozličných koutů světa – vydejte se spolu s děvčaty za velkolepým dobrodružstvím!

Pro své okolí je Edmont Dantés úspěšný muž, věrný snoubence Mercedes a oddaný otci. Nenávist, sobectví a chamtivost Dantése zabíjí: vězeň z pevnosti If je ztracen. Touha po svobodě, přátelství s abbé Fariou a bohatství zrodí Monte Crista, symbol romantického ideálu, synonymum pro spravedlnost. Villefort, Danglars, Caderousse v něm poznají démona pomsty. Monte Crista určuje zrada. Monte Cristo znamená sílu a sebevědomí. Monte Cristo je podobenstvím o nekonečné moci peněz. Zosobuje velkolepé dobrodružství života, oslavuje mimořádného jedince. Monte Crista naplňuje očistná láska. Třídílný román Hrabě Monte Cristo je snad i fiktivní autobiografií Alexandra Dumase staršího, v níž skryl autor to, čím a kým chtěl být.

Souborné vydání Hraběte Monte Christo. Kniha první - Díl 1/2 Kniha druhá - Díl 3/4 Kniha třetí - Díl 5/6. Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh námořníka Edmonda Dantese, který byl v mládí nespravedlivě uvržen do vězení.

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem. Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí. Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí. To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.

Edmond Dantès strávil ve vězení bez soudu dvacet let. Podaří se mu však uprchnout a po nálezu tajemného pokladu, o kterém mu řekl jeho bývalý spoluvězeň abbé Faria, se z něho stává boháč. Nechá si říkat Hrabě Monte-Christo a rozhodne se využít svého bohatství pro osobní mstu za spáchané křivdy. Nalezne své nepřátele ve velmi významných postaveních. Z Danglarse je bohatý bankéř, z Mondega (který se oženil s Mercedes) uznávaný generál hrabě de Morcerf a z Villeforta úspěšný prokurátor. Edmond Dantès je však postupně všechny zničí. Prvním na řadě je Danglars, kterého Dantès obratnou manipulací přivede k bankrotu. Pak se postará o zveřejnění Villefortova tajemství, kterým je odložení jeho nemanželského syna, z nějž vyrostl bezskrupulózní zloděj a vrah. Poslední zaplatí Mondego, když Dantès odhalí jeho hanebný zločin vojenské zrady a Fernand po odsouzení veřejností i vlastní rodinou spáchá sebevraždu. Dantès se smiluje jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádata sama Mercedes. Jejich láska je však již navždy ztracena a Dantès odplouvá začít nový život s mladou otrokyní Haydée. Souborné vydání Hrabě Monte Cristo, z technických důvodů vyšlo ve dvou svazcích. I. díl první až třetí. 664 s. -- II. díl čtvrtý až šestý. 633 s.

První svazek obsahuje 1.-3. díl.Příběh námořníka Edmonda Dantese, který je díky podlému udání trojice mužů uvězněn v pevnosti If. Od svého spoluvězně se dozví o pokladu, který je ukryt na ostrově. Edmondovi se podaří uprchnout z vězení a dostává se na ostrov, kde je ukrytý poklad.

Velký soubor anglických pohádek, většinou veselých, až posměšných, ale samozřejmě také kouzelných. Humor dovoluje prostým lidem vyjádřit pravdu - pravdu o tom, že ne vždycky nejmocnější a nejbohatší jsou také nejchytřejší. I v nejsmutnějším příběhu je něco bujného, i nejhrůznější příběh je nakonec k smíchu. Vedle pohádek veselých jsou zde zastoupeny i pohádky kouzelné - o princeznách, dracích, skřítcích i obrech.

Dvoudílné Vasariho Životy zahrnují život a dílo takřka padesátky italských umělců z časového úseku tří století. Knihy jsou doplněny řadou reprodukcí a bohatým rejstříkem. V překladu Jana Vladislava (v tiráži uvedený překladatel pouze zaštítil překlad svým jménem).

Základem Otevřeného deníku básníka, esejisty, překladatele, editora a autora pohádek Jana Vladislava (1923–2009) jsou deníkové záznamy, které si jako signatář Charty 77 vedl v Praze od ledna 1977 do ledna 1981, kdy byl donucen odejít do exilu ve Francii. Po dobu dalších téměř třiceti let texty svých záznamů obohacoval o úvahové a esejistické pasáže a vytvořil tak summu své celoživotní spisovatelské zkušenosti a obecně platné svědectví o osudu humanitního vzdělance ve střední Evropě dvacátého století. Přestože Jan Vladislav práci na svém stěžejním díle nedokončil, jeho Otevřený deník patří vedle Celého života Jana Zábrany, Divišovy Teorie spolehlivosti, Deníku Pavla Juráčka a Letu let Josefa Hiršala a Bohumily Grögerové k nejdůležitějším novodobým českým literárním dílům psaným na deníkovém půdorysu. Kniha je doplněna ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.

Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem. Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí. Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí. To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.

Druhý díl klasického českého pohádkového souboru, známého celým generacím čtenářů, přináší další dlouhé i krátké pohádkové příběhy a verše z Čech, Evropy i vzdálených světadílů. V knize najdou přiměřené prozaické i veršované texty malí i větší čtenáři, a zavzpomínají si i jejich rodiče.

Méně známé klasické francouzské pohádky. Kniha obsahuje 44 pohádek. ilustroval Pavel Žilák

Třináct pohádek o smělých a chytrých chlapcích vybral autor z pohádek anglických, francouzkých, čínských, italských a jiných.

Volné vyprávění starých čínských pohádek a pověstí o prvním pohádkáři, o nebeském bubnu, dračí princezně, o pasáčkovi a nebeské přadleně, o zvířecí a lidské vděčnosti, o dobrých a zlých lidech. Většina textů je zpracována podle různých evropských překladů, ale i z dosud neznámých čínských originálů. – Zpracováno podle evropských překladů, část. poprvé přeloženo. Obsahuje bibliografii. – Část nákladu brožovaná.

Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.

Kniha obsahuje 57 italských pohádek pro malé i velké čtenáře v převyprávění našeho předního pohádkáře Jana Vladislava.

Výbor z Ronsardových veršů v překladu Jana Vladislava. Vydání první.

Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.

Souborné vydání básní známého překladatele a esejisty. Vladislavova poetika se vyvíjela jakoby stranou současné české poezie, napájela se spíše z myšlenkového světa autorů, které Vladislav překládal (G. Ungaretti, E. Montale, H. Michaux ad.).

Sborník šestnácti esejistických podobizen evropských básníků a prozaiků od renesance po dnešek, doplněný krátkými úvahami a moralitami.

Deset krát deset pohádek, podle deseti témat - Kmotr vlk, O šakalovi, Kmotr Králík,Papoušek Pirát,O brášku kančilovi,Bratru pavoukovi,Osel Romeo vypravuje,Koza Róza vypravuje,Lev King, Babiččiny pohádky

Michelangelův básnický odkaz představuje duchovní deník tohoto vůdčího umělce vrcholné renesance. Svazek vycházející v základní řadě KPP doplňují ukázky z Michelangelových výtvarných děl, obsáhlá předmluva a podrobná chronologie života a díla.

Eseje, v nichž se Jan Vladislav zamýšlí nad smyslem umělecké tvorby.

Podtitul: Výbor z poezie Přední italský básník 20. století a nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1975 bývá podobně jako Giuseppe Ungaretti řazen k takzvaným "hermetickým" básníkům. Jeho poezie je vzdálena vší rétoričnosti, je to hutný proud spontánních představ, nesených prožitkem metafyzické tragiky lidské existence. Verše útlého svazku jeho celoživotního díla opisují ústřední montalovské téma úžasu moderního člověka nad životem, úžasu a přitom mrazivé pochybnosti, zda za tím vším, za vší tou bolestí, za vší tou radostí, za vší filozofií i poezií není prostě jen prázdno.

První díl Pařížského zápisníku Jana Vladislava, 81/89. Kritické statě a eseje z exilu.

Básník, esejista a překladatel z mnoha jazyků prochází svým dlouhým životem plným tvůrčí práce, ale i ústrků a zápasů. Dětství na Slovensku, mládí v Poličce, kam se rodina přestěhovala po vzniku Slovenského štátu. Studium za války v Praze, po osvobození v Grenoblu a na Karlově univerzitě, kterou musel z politických důvodů v roce 1948 opustit. Léta padesátá a šedesátá, neuvěřitelné množství překladů, pohádek i vlastní básnické tvorby. Deziluze po okupaci roku 68. Statečný postoj v letech sedmdesátých, vydávání samizdatových publikací, podpis Charty 77. Přátelství s Janem Patočkou, Jiřím Kolářem, Jiřím Weilem. Výslechy na StB, obětí akce Asanace. Vyhnání do Francie. Činnost v exilu, starost o umírající ženu. Návrat. V závěru je biografická poznámka.

Výbor z básní haiku největšího japonského básníka žijícího v 17. století.

Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.

Knihu veršů jednoho z prokletých uspořádali Petr Kopta a Jan Vladislav, který je také autorem úvodní eseje, životopisných poznámek a ediční poznámky. Kniha je doplněna dobovým obrazovým materiálem, vzpomínkami současníků, Verlainovými dopisy a dalšími dokumenty vybranými a přeloženýmiopět Janem Vladislavem. Jednotlivé básně jsou překlady z dílen našich nejznámějších básníků a celá kniha patří ke špičce toho, co v KPP vyšlo.

Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.

Zkrácený, pro děti středního školního věku upravený dobrodružný román líčící osudy zrazeného milence Edmonda Dantese. Zrada, jež byla nejen příčinou Edmondova uvěznění, ale způsobila i ztrátu milované Mercedes, si říká o potrestání. Po čtrnácti letech, které strávil v pevnosti If, má možnost pomstu realizovat. Vyprávění je opravdu hodně zjednodušeno, poměrně velké množství textu z originálu je vypuštěno. Vše podstatné však zůstává zachováno tak, aby byly uspokojeny nároky dětského čtenáře. Vydáno též jako rozhlasová dramatizace.

Země je matka nás všech, říká se ve staré báji. Její pravé jméno je Máti všech věcí, říká se v té báji. Tak jako rostou lidem vlasy a vousy, rostou na ní byliny, keře a stromy. Jenže ty byliny, keře a stromy jsou živí tvorové. Tak jako vy nebo já, říká se v té báji. Vědí, co se děje, tak jako to víme my. A mnoho věcí vědí líp než my. Když duje vítr v korunách, byliny, keře, stromy hovoří, říká se ve staré báji. Často hovoří celé louky a lesy. Pak je můžete slyšet i na dálku, říká se v té báji. Někdy zas mluví jen jeden strom nebo jeden keř nebo jeden trs trávy. Pak musíte až k nim, abyste je slyšeli. Někdy se smějí, někdy pláčou. Někdy se radují, někdy naříkají, říká se v té báji. Proto je šetřete, proto jim neubližujte. A uvidíte, jak se vám odmění. Přinesou vám své květiny. Přinesou vám své plody. Povědí vám své příběhy tak, jak je vypravovaly lidem i zvířatům, dokud byla země ještě mladá a všechno bylo jinak než dnes. To jsou slova autora - básníka, esejisty, překladatele - jenž po válce proslul jako pohádkář. Roku 1972 napsal Proměny, sbírku pohádek a legend, ve kterých nějakým způsobem vystupují a zasahují do děje rostliny. Mohla být však vydána až o mnoho let později.

Jan Vladislav psal svoji poslední básnickou sbírku Příběhy (s podtitulem Parafráze) v letech 1997–2009 (tedy až do své smrti). Jde o básně (povětšinou rozsáhlejší), s epickou osnovou, tedy skutečně o příběhy, jež zachycují životy nebo výmluvné zlomky osudů velkých umělců – básníků, malířů, divadelníků, filozofů (například Michelangelo, Borges, Čechov, Artaud, Mejerchold). Ovšem do těchto „příběhů“ se prolíná osobnost autora, jeho bytostné úzkostné a naléhavé tázání a hledání nejzákladnějšího smyslu umění, života, lásky. V básních této sbírky jako by se zkoncentrovala veškerá Vladislavova umělecká a lidská zkušenost, a vzniklo tak vpravdě svrchované mistrovské dílo.

Sbírka Jara a podzimy přináší výbor z díla devíti čínských básníků, kteří žili v devátém až dvanáctém století. Jejich tvorbu tvoří tzv. písňové cch', krátké básně psané na domácí i cizí melodie. Původně sloužily k zábavě, šlo o lehčí žánr, jejich význam však postupně rostl a za Sungů to byla prakticky jediná forma lyriky (podle úvodní poznámky v knize). První kniha zahrnuje šest básníků: * Wen Tching-Jün (818-872?) * Wei Čuang (855-920) * Feng Jen-Ťi (903-960) * Li Jü (Li Chou-Ču) (937-975) * Liou Jung (990-1050) * Su Š' (Su Tung-Pcho) (1036-1101)

Soubor meditativních textů, svazujících aforisticky stručnou, koncentrovanou výpověď s lyrizující krajinomalbou a psychologickými sondami do nitra člověka.

Výběr z textů Jana Vladislava, čtyři texty o něm a různé bibliografie.

Útlá brožovaná antologie obsahuje jedenáct básní tanka. Čtyři z autorů jsou známi (Sóku Hóši, Funja no asajasu, Ki no Tomonori a Ono no Takemura), zbývajících sedm je anonymních. Báseň tanka (dříve waka) využívá sylabický verš. Má pět veršů, z nichž první a třetí mají pět slabik a ostatní sedm. Někdy se tak uvádí schéma 5-7-5-7-7. První tři verše jsou označovány jako kaminoku (horní fráze) a poslední dva jako šimonoku (spodní fráze). Překlad vznikl v šedesátých letech za odborné spolupráce japanologa, literárního teoretika a překladatele Miroslava Nováka a poprvé vyšel v souboru překladů Jana Vladislava Tajný čtenář vlastním nákladem v Paříži roku 1986.

Pohádka o neposlušné levé botičce, která v noci utekla od holčičky Marjenky, aby se podívala po světě, o němž slyšela tolik vyprávět.

Pohádkové příběhy chlapce Vilíka a paní Meluzíny.

Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal.

Sbírku Samomluvy tvoří monology mužů v různých životních situacích, odhalující význam lásky a erotiky v životě člověka.

Výbor z hlavních básnických sbírek (Samoty, Kastilské pláně, Nové písně), doplněný verši z let občanské války, jednoho z klasiků moderní španělské literatury. Je výmluvným obrazem šíře a vzepětí jeho básnického nadání a spolu i obráží jeho zajímavý vývoj od poznání, jak bezvýchodné je uzavření se do kruhu samoty před veřejným děním, k aktivnímu přihlášení se k pracujícímu španělskému lidu, jeho citům a bojům.

Publikace slovem i obrazem zevrubně dokumentuje pražské události spojené s 20. výročím smrti Jana Palacha. Publikace vychází jako zvláštní číslo obnoveného časopisu Reportér nakladatelství Novinář. Obsahuje dokumenty k událostem, k nimž u nás došlo v lednu roku 1989 v souvislosti s 20. výročím smrti Jana Palacha. Jde především o chronologický přehled událostí v jednotlivých dnech. Dále jsou zahrnuty svědectví očitých svědků, články v tisku, různá provolání, projevy, prohlášení, otevřené dopisy a jiné akce nezávislých občanských iniciativ.

Sonety je básnická sbírka 154 sonetů, kterou napsal William Shakespeare. Jejich tématy jsou láska, krása, politika a pomíjivost života a citů. Souběžný anglický text. 22-098-76

Sedm pohádek z pokladů našich a světových pohádkářů. Výbor uspořádala Kateřina Závadová. V pohádkách bývá symbolické číslo tři. Tři vlasy děda Vševěda, tři dary, tři oříšky a tři plesy, tři probdělé noci na hlídce, třikrát princezna vysloví svá přání a nápadníci hádají tři hádanky. Podobně i trojice - tři sestry - prochází pohádkami všech národů v mnoha tematických variantách, v nichž však základní příběh zůstává vždy stejný. Z tří sester je vždy jen jedna, zpravidla ta nejmladší, nejhodnější a nejkrásnější a ona jediná si zaslouží lásku prince. Dětmi nejmilovanější jsou Popelka, Kráska, Maruška z pohádky Sůl nad zlato, staršími sestrami pohrdané a vysmívané, ale k jejich překvapení nakonec ony získávají všechno. Ale v pohádkách o třech sestrách nebývají jen něžné popelky, ale mohou být odvážné jako Fanta Giro a chytré jako Molly Čiperka, která se dokázala o sestry postarat a nelekla se ani obra. A protože děti mají rády nejen romantické a strašidelné pohádky, ale i žertovné, v pohádce Tři šišlavé nevěsty se dozvědí, že žádné pravidlo není bez výjimek a že ani ta nejmladší na tom nemusí být o nic lépe než ty starší. V této pohádce byly totiž všechny tři sestry bez rozdílu tak líné, že se ani nenaučily dobře mluvit. Pokud seděly a mlčely, měly nápadníků dost, ale stačilo promluvit — a nezbyl jim ani jediný.

Převyprávění starých anglických pověstí a balad o Robinu Hoodovi. Kniha je určena dětem od deseti let,

Přeložil a uspořádal Jan Vladislav. Výběr dopisů Paula Verlaina a jeho přátel.

Ivan Franko, jeden z předních ukrajinských básníků z přelomu 19. a 20. století, je znám především svou tvorbou zaměřenou buditelsky, sociálně, politicky. Ve skutečnosti to však byl také pozoruhodný básník intimního ladění a jeho lyrické drama Uvadlé listí, osobitá verze wertherovského tématu, patří nepochybně k vrcholům evropské milostné poezie.

Keltské pohádky. Pohádky založené vesměs na líčení dobrodružství, která zažili odvážní mladíci a princové.

Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.

Třicet strašidelných pohádek, při jejichž čtení běhá příjemný mráz po zádech, vypravuje klasik českého pohádkářství Jan Vladislav, známý především díky sbírce Strom pohádek. Ze své rozsáhlé tvorby vybral nejpůsobivější strašidelné pohádky z Anglie, Francie, Itálie a dalších zemí. Díky pečlivému výběru a autorovu mimořádnému citu pro jazyk je každá pohádka malým klenotem. Chudí rybáři, nešťastné vdovy, stateční kapitáni a další hrdinové se v nich setkávají s podivuhodnými nadpřirozenými bytostmi - rarachy, nebožtíky, čaroději či s železným vlkem. Knížka pro neohrožené děti (i jejich rodiče), které už omrzely princezny a princové.

„Přišel k nám panáček, měl červený fráček, když jsme ho svlíkali, nad ním jsme plakali. Co toje? Cibule!“ "Šestadvacet pánů vládne celým světem, poroučejí všemu, mladým, starým, dětem. Nejedí, nepijí, slova nepovědí, každý je poslouchá, každý si jich hledí. Co to je? ABECEDA!" Na každé písmenko abecedy je v tomto vskutku kouzelném slabikáři jedna hádanka. Nebo dokonce hádanek několik. Jedna zapeklitější než druhá. Dovedete je uhádnout všechny?

Komedie slavného italského dramatika z roku 1753, jejíž hlavní postavou je mazaná benátská hostinská, která nemá nouzi o nápadníky a dovede si s nimi rázně poradit, patří mezi Goldoniho veselohry, které vždy dokáží skvěle pobavit diváka a jistě potěší i čtenáře. Vychází v překladu Jana Vladislava jako 169. svazek edice D.

Vedle pohádek vychovávajících k pravdomluvnosti (O parádivé Sally), k poslušnosti (O chlapci a vílí holčičce) jsou v souboru pohádek absurdní příběhy bez pohádkové pointy, které chtějí pobavit vtipným slovním vyjádřením

Velký soubor anglických pohádek, většinou veselých, až posměšných, ale samozřejmě také kouzelných. Humor dovoluje prostým lidem vyjádřit pravdu - pravdu o tom, že ne vždycky nejmocnější a nejbohatší jsou také nejchytřejší. I v nejsmutnějším příběhu je něco bujného, i nejhrůznější příběh je nakonec k smíchu. Vedle pohádek veselých jsou zde zastoupeny i pohádky kouzelné - o princeznách, dracích, skřítcích i obrech.

Dvacet dopisů Jana Zahradníčka a čtyři dopisy a pohlednice Františka Hrubína.

"Tak jako žili za dávných dob v Řecku největší chytráci v proslulém městě Abdéře, tak jako žili před věky u nás největší rozumbradové v Kocourkově, tak žili kdysi v Anglii největší mudrlanti v městečku Gothamu. Jejich sláva šla celým světem a zvěst o jejich velkých činech se dochovala dodnes. Poslyšte, co se o nich povídá." Těmito slovy uvádí autor třináct humorných příběhů, vysmívajících se různým formám lidské hlouposti

Soubor bajek, jejichž všechny názvy začínají slůvkem "Proč ..." a v nichž se smyšleně a zábavnou formou vysvětlují přírodní jevy (Proč je slunce na obloze samo) nebo nejčastěji zbarvení, anatomické znaky (Proč je modráček modrý a kojot šedý, Proč má králík dlouhé uši a jenom malilinký ocásek) a charakteristické vlastnosti a projevy (Proč slepice všechno rozhrabávají, Proč žáby kvákají) zvířat.

Jan Vladislav vypráví řadu krásných a málo známých českých a slovenských pohádek, ve kterých jsou hlavními hrdiny český Honza a jeho slovenský protějšek Janek. Vyprávění, stejně jako působivé obrázky Heleny Zmatlíkové, potěší každého malého čtenáře.

Knihu "Proč je Slunce na obloze samo" s podtitulem: „Pohádky o tom jak vznikl svět“ napsal Jan Vladislav v roce 1970, v době, kdy měl za sebou již rozsáhlé pohádkářské dílo. Jde o příběhy, legendy a pohádky sesbírané z kultur celého světa a spojených jediným tématem – dětskou otázkou: „Proč“? Vladislav ji rozdělil do několika oddílů týkajících se postupně světa živlů, stromů, květin, lidí, ptáků, plazů, ryb, divokých a domácích zvířat. Jde o mimořádně vyzrálé, čtivé a působivé dílo zkušeného autora. V roce 1970 Jan Vladislav již nemohl svou knihu vydat. V rukopise zůstala dodnes, 47 let, až do přítomného vydání, které ilustracemi vypravila akademická malířka Zdenka Krejčová.

Výběr z dramatické tvorby italského prozaika a dramatika, jehož mnohé hry vznikaly na základě jeho prozaických prací. Svazek obsahuje tyto hry z let 1916-1922: Sicilská komedie (podle povídky "Moucha" a podle románu "NebožtíkMatyáš Pascal"). Diplom (aktovka podle stejnojmenné povídky), V rukavičkách (podle stejnojmenné povídky), Šest postav hledá autora (podtitul "Hra, kterou nutno udělat"), Jindřich IV. (původní hra bez předlohy v próze), Nahé odívati (podle aktovky "Lékařova povinnost").

Staroruské byliny o bohatýrech Iljovi Muromcovi, Dobryňovi Nikitiči a dalších.

Hru Jindřich IV. I. a II. díl, kterou napsal William Shakespeare přeložil a upravil Jan Werich

Výbor ze sbírek, vydaných v nakladatelství Gallimard, Paris 1947, 1948, 1951 přeložili František Bárta, František Hrubín, Adolf Kroupa a Jan Vladislav. Uspořádal a doslov napsal Adolf Kroupa.

Souborné vydání Hraběte Monte Christo. Kniha první - Díl 1/2 Kniha druhá - Díl 3/4 Kniha třetí - Díl 5/6. Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830. Jeho ústředním námětem je příběh námořníka Edmonda Dantese, který byl v mládí nespravedlivě uvržen do vězení.

Velká sbírka pohádek z celého světa, ve třetím vydání přejmenovaná na První strom pohádek.

Svazek 3 edice "Korálky", což byly útlé brožované knížečky o šestnácti stránkách. Knížka obsahuje dvě rumunské pohádky: "Měšec s dvěma grošíky", "O lidské hlouposti."