Autor zve diváky a také čtenáře na malé náměstíčko v Benátkách v době karnevalu. Pověstný temperament Benátčanů a Benátčanek slibuje hodně zábavy s děvčaty i zralými ženami, které touží po vdavkách, spoustu veselí i svárů mezi nimi i s prchlivými nápadníky. Svou roli sehrají na náměstíčku i Napolitáni „lepšího původu“, zvlášť kavalír, který ač je na mizině, dokáže pohostit Benátčany a užívá si jejich radosti ze života. Hra, která se často objevuje na divadelních scénách, vychází v překladu V. Mikeše a J. Vladislava jako 184. svazek edice D.
Komedie slavného italského dramatika z roku 1753, jejíž hlavní postavou je mazaná benátská hostinská, která nemá nouzi o nápadníky a dovede si s nimi rázně poradit, patří mezi Goldoniho veselohry, které vždy dokáží skvěle pobavit diváka a jistě potěší i čtenáře. Vychází v překladu Jana Vladislava jako 169. svazek edice D.
Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.
Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů, jež Giorgio Vasari publikoval v roce 1550, kdy mu bylo necelých čtyřicet let, jsou nejzábavnější a nejtrvalejší knihou o výtvarném umění, která byla kdy napsána, a současně také prvním velkým dílem umělecké kritiky a dějin umění. Vasari vypráví neuvěřitelně bohatý příběh italského renesančního umění, z něhož vycházel celý další vývoj výtvarného oboru. Nabízí portréty umělců italské renesance, počínaje Cimabuem, který působil ve 13. století, a vrcholí o tři sta let později Michelangelem, jenž byl Vasariho oblíbencem a přítelem.
Vasariho kniha je prostoupena fascinovaným obdivem i ostrými kritikami. Její autor představuje umění jako skvělé životní dobrodružství, jehož protagonisté, kladní i záporní hrdinové, zažívají nejúžasnější příběhy – a než by se spokojil s nezáživným líčením, někdy si drama i přimyslí.
Obdiv k výrazným individualitám a autoritám, který Vasarimu ubíral na originalitě jako malíři a sochaři, mu posloužil jako životopisci a přispěl k tomu, že Vasari ve svém literárním díle vytvořil moderní obraz umělce prostřednictvím příběhů pohybujících se na hranici mezi skutečností a fikcí.
To podstatné s námi zůstává: autor touto svou knihou založil dějiny umění jako svébytnou nauku – Giorgio Vasari vynalezl dějiny umění.
Jan Vladislav vypráví řadu krásných a málo známých českých a slovenských pohádek, ve kterých jsou hlavními hrdiny český Honza a jeho slovenský protějšek Janek. Vyprávění, stejně jako působivé obrázky Heleny Zmatlíkové, potěší každého malého čtenáře.
Z esejistického díla Jana Vladislava dosud vyšlo tiskem jen překvapivě málo: Malé morality, Portréty a autoportréty a Pařížský zápisník I. (1981/1989). Jan Vladislav psal své eseje od padesátých let a v sedmdesátých letech je shrnul do čtyř samizdatových svazků Tajného čtenáře. Od roku 1981, v pařížském exilu, psal své eseje dále, Pařížský zápisník I. z nich přinesl podstatný výbor. Autor ovšem pokračoval v psaní i dále, jak o tom svědčí Zápisník 90–99, jenž je vedle čtvrtého dílu Tajného čtenáře a pěti esejistických Čítanek z let 1981–1989 součástí přítomného svazku. Tématem Vladislavových esejů jsou čeští i světoví autoři, často ti, které osobně poznal. Ve svých textech se zabývá evropskou literaturou mnoha staletí, ale i kulturou Orientu a autory americkými. Předmětem jeho zájmu jsou často i výtvarné umění, hudba, filosofie, neopomíná ani otázky společenské a politické. Svazek Eseje shrnuje všechny dosud tiskem nevydané soubory esejů, které si Jan Vladislav sám uspořádal.
Knihu "Proč je Slunce na obloze samo" s podtitulem: „Pohádky o tom jak vznikl svět“ napsal Jan Vladislav v roce 1970, v době, kdy měl za sebou již rozsáhlé pohádkářské dílo. Jde o příběhy, legendy a pohádky sesbírané z kultur celého světa a spojených jediným tématem – dětskou otázkou: „Proč“? Vladislav ji rozdělil do několika oddílů týkajících se postupně světa živlů, stromů, květin, lidí, ptáků, plazů, ryb, divokých a domácích zvířat. Jde o mimořádně vyzrálé, čtivé a působivé dílo zkušeného autora. V roce 1970 Jan Vladislav již nemohl svou knihu vydat. V rukopise zůstala dodnes, 47 let, až do přítomného vydání, které ilustracemi vypravila akademická malířka Zdenka Krejčová.
Nové vydání legendárního šestidílného románu Alexandra Dumase. S ilustracemi Adolfa Borna a v revidovaném překladu vychází generacemi milovaná klasika v překrásném třísvazkovém vydání a v dárkové krabici.
Jednotlivé svazky:
Hrabě Monte Cristo (díl 1 a 2)
978-80-242-5522-4
Hrabě Monte Cristo (díl 3 a 4)
978-80-242-5523-1
Hrabě Monte Cristo (Díl 5 a 6)
978-80-242-5524-8
Země je matka nás všech, říká se ve staré báji. Její pravé jméno je Máti všech věcí, říká se v té báji. Tak jako rostou lidem vlasy a vousy, rostou na ní byliny, keře a stromy. Jenže ty byliny, keře a stromy jsou živí tvorové. Tak jako vy nebo já, říká se v té báji. Vědí, co se děje, tak jako to víme my. A mnoho věcí vědí líp než my.
Když duje vítr v korunách, byliny, keře, stromy hovoří, říká se ve staré báji. Často hovoří celé louky a lesy. Pak je můžete slyšet i na dálku, říká se v té báji. Někdy zas mluví jen jeden strom nebo jeden keř nebo jeden trs trávy. Pak musíte až k nim, abyste je slyšeli. Někdy se smějí, někdy pláčou. Někdy se radují, někdy naříkají, říká se v té báji. Proto je šetřete, proto jim neubližujte. A uvidíte, jak se vám odmění. Přinesou vám své květiny. Přinesou vám své plody. Povědí vám své příběhy tak, jak je vypravovaly lidem i zvířatům, dokud byla země ještě mladá a všechno bylo jinak než dnes.
To jsou slova autora - básníka, esejisty, překladatele - jenž po válce proslul jako pohádkář. Roku 1972 napsal Proměny, sbírku pohádek a legend, ve kterých nějakým způsobem vystupují a zasahují do děje rostliny. Mohla být však vydána až o mnoho let později.
Nové vydání první části skutečně monumentální sbírky pohádek z celého světa, na níž se podíleli básník, překladatel a esejista Jan Vladislav, přední znalec pohádek Vladislav Stanovský a malíř, sochař, grafik, ilustrátor a scénický výtvarník Stanislav Kolíbal, zaujímala přední místo v knihovničkách několika generací českých čtenářů, a nepotřebuje proto nijak představovat. Texty, ilustrace i grafická úprava jsou po téměř šedesáti letech stejně nadčasové jako v době svého vzniku a bezpochyby se stanou knihou provázející na cestě ke kultivovanému čtenářství i děti dnešní uspěchané doby.
