Miroslav Jirda Pořadí knih

Román popisuje prostředí vznešené francouzské společnosti a pařížského podsvětí. Toto dílo vyznívá jako ostrá kritika francouzské buržoazie.

Flaubert začal psát Paní Bovaryovou na popud svých přátel, kteří mu radili, aby se stále neobíral jedním a týmž odlehlým námětem psal právě jednu z verzí Pokušení svatého Antonína aby si víc všímal současnosti a využil například jako námětu k románu zprávu z novin, že se blízko Rouenu otrávila žena venkovského lékaře a že jejímu skonu předcházelo manželské drama. Tak vznikla Paní Bovaryová, do níž vložil autor tolik svých osobních pocitů a představ, celou svou životní filosofii, poznamenanou skepsí jako výkřikem poraženého a pesimismem, že se s ní nakonec ztotožnil. „Paní Bovaryová, to jsem já, “ říká autor. Reálným motivem románu je drama manželské nevěry. Nezkušená dívka, která tráví celé mládí v odloučenosti, sama se svými sny a růžovými vidinami budoucnosti, se provdá za venkovského lékaře, rozvážného a usedlého muže, který není s to přehrát se na románového kavalíra. Ema se boří do šedi všedního života, který ji dusí a zároveň nutí hledat cestu ven. Tato cesta vede k milostným vzplanutím, která nakonec nikdy neodpovídají vysněným představám. Provází je deziluze, silnější než vůle žít. Paní Bovaryová ztroskotává při prvním nárazu na neúprosnou skutečnost. Provinila se tím, že chtěla vědět, co se skrývá za pojmy blaženost, vášeň a opojení, které ji v knihách připadaly tak krásné.

Vyprávění o životě učitelů v pohraničí na severozápadní Moravě v době první republiky. Velkohubý šovinismus, sokolování, sbírková žebrota, lži o sociální spravedlnosti a hlavně bída, to vše formuje životy místních obyvatel. V takovém prostředí žije hrdina knihy, učitel Koukol. Celou duší věří v komunismus, ale je příliš mlád a nešťastný, aby nepropadl tehdy módnímu anarchismu alespoň způsobem svého života. Přestože originál byl napsán v roce 1933 k prvnímu vydání došlo teprve v roce 1961.

Slavný román Émila Zoly o dívce z pařížského předměstí, která se bezostyšným využíváním svých ženských půvabů stává první pařížskou kurtizánou, vyšel poprvé v roce 1880 a stal se otřesným naturalistickým svěděctvím o rozkladu měšťácké společnosti ve Francii na sklonku 60. let minulého století. Vášnivá Nana kolem sebe nenasytně hromadí muže, kteří zcela propadají jejímu kouzlu a stávají se z nich trapné loutky ochotné vzdát se své cti, majetku i společenského postavení, shromažďuje hmotné statky, jež se jí přímo rozplývají pod rukama. Její krása kolem sebe šíří smrt a rozklad. Nakonec i ona sama, v předvečer války s Pruskem, bídně umírá v pařížském hotelu a z krásného těla, které okouzlovalo a ničilo Paříž, zbývá jen beztvará, hnijící masa. Osud Nany, její sláva a ubohá smrt je symbolem lesku, rozkladu a pádu 2. císařství.