Náš známý a mnohostranný spisovatel Dominik Pecka završil své bohatě rozvětvené literární dílo teologicky. Podařilo se mu podat podstatný výklad katolické věrouky. Už svým jasným způsobem vyjadřování a svou rozsáhlou informovaností je Peckova „dogmatika“ nesporným přínosem a obohacením naší české teologické literatury.
Kniha aforismů, glos a krátkých filozofických úvah katolického kněze a středoškolského profesora ThDr.h.c. Dominika Pecky. Třetí a poslední část trilogie.
„Vyprávění začíná zatčením a výslechy, pokračuje léty ve vězení a končí propuštěním po amnestii. Hrdina se často vrací do let mládí, mimo jiné i ke vzpomínkám na plachou a nenaplněnou studentskou lásku k vážně nemocné dívce. Vězeňské kapitoly mají charakter klíčové prózy a mnozí vězni zde vystupují pod krycími jmény (...). Že je zkušený vypravěč, prokázal Pecka zejména na příběhu slovenského spoluvězně, evangelického pastora, jemuž vězni říkají Nemo. Ten na sebe vzal těžkou vinu své povrchní a rozmazlené dcery Ilonky, jež zavraždila svého manžela. V době, kdy už byl její otec odsouzen jako údajný vrah k dlouholetému žaláři, ji výčitky svědomí dovedou k sebevraždě (...). Peckův pohled na věznění je jiný než třeba pohled jeho jmenovce Karla Pecky či později Václava Havla nebo Evy Kantůrkové. Dominik Pecka snáší vězení jako pravý křesťan, chápe své uvěznění jako ‚rozhodující zkoušku kněžského poslání'. (...) Jeho deník je i deníkem naděje (...), dokazuje, že proti zlu se dá bojovat i humorem, byť smutně ‚muklovským'.“
Filosofická antropologie
"Potřeba knihy, která by přehledně, věcně a na úrovni informovala o základních otázkách křesťanského náboženského systému, je nesporná zejména dnes, kdy se na celém světě - a také u nás vede dialog mezi stoupenci různých ideologií, dialog, tedy r o z h o v o r, nikoli jednostranné, hašteřivé a nesmiřitelné hádání. Práce známého českého teologa, filosofa a vychovatele Dominika Pecky, vychází této potřebě nadějně vstříc. Na podkladě obsáhlé znalosti soudobého myšlení teologického, filosofického a přírodovědeckého sleduje Peckovo dílo širší křesťanské obzory a tak dává odpověď na otázky a námitky, jež si klade každý myslící člověk, který vůbec kdy začal uvažovat o svém smyslu, určení a poslání. Peckova práce není ani propagandou, ani běžnou apologií, která se stůj co stůj snaží obhájit a podepřít ustrnulé, jednou provždy přijaté myšlenky a názory: je to promyšlená cesta k rozumnému přijetí víry, k pravdě, která si neustále ověřuje svá východiska a předpoklady a která zůstává neustále otevřena novému, dokonalejšímu poznání." Vydání třetí.
V kapitolách o psychologii, noetice, filosofii a teologii dějin se autor snaží z těchto čtyř hledisek dobrat podstaty a smyslu historického procesu. Opíraje se o novodobou světovou teorii, propracovává se k souhrnnému pojetí, v němž chápe dějiny jako realizaci rozumových ideálů a pravou hodnotu nespatřuje ve vývoji vědy a techniky, nýbrž v pokroku mravním. Shledává zásadní souvislost etického a náboženského zřetele a upozorňuje na význam křesťanství, jehož pojmy, kategorie a výrazy se staly „obecným duchovním statkem západního lidstva“.
