Molière Knihy

Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, patří k nejslavnějším dramatikům éry francouzského i světového klasicismu. Francouzskému divadlu jeho doby je věnován druhý svazek ediční řady Největší dramatici, bohatě ilustrovaná kniha, která nám přiblíží Francii Molièrovy doby i jeho životní osudy. V hlavní části představuje Renáta Fučíková v převyprávění pro mladé čtenáře pět nejznámějších Molièrových komedií (Škola pro ženy, Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný) a přidává navíc dvě dramata od slavných Molièrových současníků, jimiž byli Jean Racine (Faidra) a Pierre Corneille (Cid). Převyprávěné divadelní hry proložila autorka nejdůležitějšími monology či dialogy známých postav. Každá z Molièrových komedií je navíc orámována naučnými texty, díky nimž se čtenáři dozvědí mnoho podrobností například o vládě „krále Slunce“ Ludvíka XIV., o vztazích hugenotů a katolíků, o osudech Francie v průběhu třicetileté války, o merkantilismu či o absolutismu. S pomocí výpravných ilustrací pak Renáta Fučíková vypráví o zrodu barokního slohu, rozkvětu umění na dvoře Ludvíka XIV., o stavbě paláce ve Versailles, o tanečním, operním a divadelním umění, o návratu k přírodě, o galantních hrátkách šlechty, o chodu královského dvora, o rozkvětu vědy a řemesel, o životě nejchudších vrstev, o válečnictví, o honitbě, o politických intrikách, o koloniální expanzi a o mnoha dalších aspektech života ve Francii 17. století.

Sbírka citátů z her J. B.Moliera je klíčem k hlubšímu poznání jeho díla, úvodem do jeho duševního světa.

Jedna z nejlepších frašek slavného francouzského komediografa, samotného pana Moliéra, si bere na mušku lékařské povolání, hypochondrii, mastičkáře a různé šarlatány, ale i falešné a hloupé měšťanské způsoby, kterých vždycky bylo, je a bude dost všude kolem nás. Hlavním hrdinou bláznivé komedie je obyčejný drvoštěp Sganarel, který se vlivem jednoho velkého nedorozumení stane lékařem, aniž by o to stál. Svuj lékařský um je pak navíc nucen uplatnit v domě bohatého Geronta při léčbě jeho dcery Lucindy, která z nešťastné lásky "onemocněla" nemotou. Začíná tak kolotoč omylů, nedopatření a zmatků, které pro Sganarela skončí téměř tragicky: jen o fous unikne šibenici...

Jedno z vrcholných děl francouzského klasicismu. Lichvář Harpagon, hlavní postava této hořké veršované komedie, se stal synonymem pro lakomce. Ale ani jeho rodina neoplývá skvělými charaktery. V moderním překladu V. Mikeše.

V edici D vycházejí dvě mistrné komedie, jejichž hlavními postavami jsou chytří a mrštní sluhové Skapino a Maskarilo, kteří dokáží přes veškerá příkoří vymýšlet neskutečné intriky a triky, aby pomohli svým pánům získat milovanou dívku. Oblíbené téma, které zdobí klasické komedie již od antiky, zpracovává Molière s notnou dávkou fantazie, což platí nejen o často uváděné zralé komedii i dovádění Skapina, ale i o jeho rané a málo známe komedii Ztřeštěnec, kde zbrklý mladík Lelio svou ztřeštěností hatí jeden po druhém všechny plány svého sluhy, kterých má nekonečnou zásobu. Skapinova šibalství (1671) přeložil Svatopluk Kadlec, Ztřeštěnce (1655) František Vrba.

Jedna z nejslavnějších komedií klasika francouzského divadla v překladu Svatopluka Kadlece.

Jinotajná veršovaná komedie o třech jednáních na antický námět, ve které Molière zesměšnil mravy dvořanů, opět jedno z vrcholných autorových děl.

Ve své úspěšné komedii se Moliere vysmívá zbohatlickému prodejci sukna Jourdainovi, který se chce stát šlechticem. Jeho hlouposti a nezřízené touhy zneužívá zchudlý šlechtic hrabě Dorant, který z něho ždímá peníze. Hra v překladu Svatopluka Kadlece vychází jako 146. svazek v edici D.

Misantrop je komedie o pěti dějstvích napsaná ve verších. Je to jedna z nejlepších Molierových her – a jedna z největších komedií –, která si všímá absurdit společenské a literární přetvářky a zaměřuje se na člověka, který si pospíší s kritikou chyb druhých, ale vůči svým vlastním zůstává slepý. Tato hra satirizuje pokrytectví francouzské aristokratické společnosti, ale zároveň nasazuje vážnější tón, když poukazuje na nedostatky, jimiž disponují všichni lidé. Hra se od ostatních frašek té doby odlišuje tím, že oproti tradičně „plochým“ postavám, které většina satiriků používá ke kritice problémů ve společnosti, popisuje postavy dynamické. Od většiny Molierových děl se také liší tím, že se zaměřuje více na vývoj postav a drobné nuance než na dějovou progresi. Přestože tato hra ve své době nezaznamenala komerční úspěch, přežívá jako Moliérovo nejznámější dílo dodnes.

Klasická komedie o stárnoucím muži, který se marně snažil vychovat ze své mladé schovanky Anežky budoucí poslušnou manželku patří mezi skvosty francouzské veselohry.