Adolf Daněk

Vychodil měšťanku v rodných Strakonicích, čtyři ročníky písecké reálky a absolvoval učitelský ústav v Soběslavi. Ze Štěkně odešel do Volenic a roku 1892 nastoupil na strakonickou měšťanku, kde učil až do roku 1923, kdy se stal ředitelem obecné a měšťanské školy v Kasejovicích. Po čtyřiceti letech kantoření odešel na odpočinek do Prahy. Od roku 1905 se Adolf Daněk zabýval sbíráním lidové slovesnosti a v letech 1912 a 1916 vyšly dva díly jeho Bájí českého Pošumaví, které se oba dočkaly ještě tři dalších vydání. Dvou vydání se dostalo Daňkovým Pověstem o hradech v jižních Čechách, které poprvé vyšly roku 1923, současně s jeho knihou Na šumavském Podlesí. Roku 1937 následovala kniha Pověsti o hradech v západních Čechách. Adolf Daněk psal také črty a povídky do Rolnického kalendáře, Lidové čítanky, Malého čtenáře, do píseckých listů Otavan a Prácheň i dalších časopisů a denního tisku. Řada jeho povídek a pověstí byla uveřejněna v čítankách pro měšťanské školy, tématem četných Daňkových přednášek byly literární tradice Prácheňska. Jako vážená osobnost se Adolf Daněk stal též smutečním řečníkem na pohřbech Adolfa Heyduka a Karla Klostermanna.