Ian McEwan je oceňovaný britský autor známý svými pronikavými romány, které často zkoumají složitosti lidské psychiky a morálky. Jeho stylistická preciznost a schopnost vykreslit hluboké emoce činí jeho díla nezapomenutelnými. McEwanovy příběhy se často zabývají tématy viny, paměti a dopadu okamžitých rozhodnutí na celý život. Píše s jemnou rovnováhou mezi intelektuální hloubkou a emocionálním dopadem, což mu zajistilo celosvětové uznání.
V době, kdy svět stále ještě počítá náklady druhé světové války a železná opona se spustila, život jedenáctiletého Rolanda Bainese se obrátí vzhůru nohama. Dva tisíce kilometrů od matčiny ochranitelské náruče, uvězněný v internátní škole, přitahuje svou zranitelností učitelku klavíru slečnu Miriam Cornellovou a zanechává v ní jizvy i vzpomínku na lásku, která nikdy nezmizí. Hodiny jsou intimní i univerzální příběh o lásce, lítosti a neklidném hledání odpovědí.
Ian McEwan betrachtet die Geschichte der Wissenschaft als faszinierende Saga, die intellektuellen Mut und Inspiration vereint. In brillanten Essays untersucht er das Verhältnis von Wissenschaft und Literatur sowie die Verbindung zu unserer menschlichen Natur, illustriert durch Figuren wie Darwin, Einstein und Turing.
Ian McEwan jak nikt inny potrafi przemawiać równie mocno do rozumu, co do serc czytelników, a „W imię dziecka” jest tego najlepszym przykładem. CZŁOWIEK KONTRA CZŁOWIEK RELIGIA KONTRA PRAWO. Fiona Maye, sędzia brytyjskiego Sadu Najwyższego, specjalistka od prawa rodzinnego, cieszy się w swoim środowisku świetną opinią. Kariera zawodowa nie rekompensuje jej jednak pustki w życiu osobistym. Jej związek z mężem wydaje się wypalony i w momencie, w którym Fiona zajmuje się jako sędzia niezwykle trudna sprawa, jej małżeństwo wchodzi w fazę głębokiego kryzysu. Ona tymczasem musi podjąć decyzję, której konsekwencji nie sposób przewidzieć. Siedemnastoletni chłopak z powodów religijnych odmawia poddania się leczeniu, skazując się tym samym na śmierć. Fiona może to zmienić. Jej werdykt przesądzi o życiu i śmierci. Tylko czy ma do tego prawo? I czy będzie potrafiła żyć z konsekwencjami swojej decyzji?
Velká Británie prohrála válku o Falklandy a Alan Turing se věnuje vývoji umělé inteligence… To je alternativní historie 80. let minulého století z pera jednoho z nejvýznamnějších anglických prozaiků. Důležitým tématem knihy je však také láska – respektive otázka, jak se vyrovnáme se skutečností, že umělá inteligence patrně nebude umět lhát. Nebude totiž chápat ani naše milosrdné lži, na kterých mezilidské soužití stojí a padá a které my lidé tak dobře ovládáme.
„Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu…“ Odkazem na Kafkovu Proměnu rozehrává anglický prozaik krátký příběh o tom, jak snadno může svět politiky zbloudit, podlehne-li okouzlení vlastním „posláním“, snaze vyřešit složitý svět pomocí jednoduchých klišé a touze konat „vůli lidu“. Jim Sams chce na své misi v premiérském těle sloužit lidu s přesvědčením, že sám nejlépe ví, co je pro lid dobré. V zemi Franze Kafky nám to může znít povědomě, ale dějištěm příběhu je nejsoučasnější Británie. Slavný spisovatel řekl své k příběhu brexitu. Hořce satirické vyprávění je zasazeno do reálií ostrovního politického života a pro deziluzi z tamní společnosti nachází s hravou nadsázkou jen nepříliš lichotivé vysvětlení.
Fin da ragazzi Parker e Jocelyn hanno condiviso tutto: letture, progetti, ambizioni letterarie. Le alterne fortune degli esordi non hanno fatto che temprare un'amicizia apparentemente destinata a durare per sempre. Perfino oltre l'improvviso successo di Jocelyn e l'altrettanto rapido declino di Parker. Perfino nei mondi ormai irrimediabilmente antitetici delle loro mezze età: una famiglia numerosa, un lavoro da insegnante e pochi libri all'attivo, tutti dimenticati, in un caso; un matrimonio fallito, la fama, il bel mondo delle lettere, nell'altro. Perfino allora, drasticamente separati dalla vita, Parker e Jocelyn restano inseparabili, «una famiglia», come amano ripetersi. Fino al giorno in cui, nella splendida casa dell'amico, Parker trova il dattiloscritto del suo ultimo romanzo. Lo legge d'un fiato: è il migliore che Jocelyn abbia mai scritto, la porta di accesso alla posterità. Come resistere alla tentazione di diventare lui? Del resto che cosa significa essere io, essere lui? Secondo una prospettiva particolarmente cara ai romanzieri, ci ricorda McEwan nel saggio che compendia il volume, l'io non è che «un racconto incessantemente riscritto», la «storia che raccontiamo a noi stessi». Se la biografia si sdoppia, dunque - lo scrittore di successo versus l'everyman travolto dal quotidiano - anche il racconto che l'io ne fa si può sdoppiare, ed è così che fra le pagine di un unico profumato romanzo viola si può consumare il crimine perfetto.