František Sedlák

Sedlák, František, hudební pedagog a psycholog, sbormistr, narozen 27. 7. 1916, Jaroměřice nad Rokytnou, zemřel 17. 6.2002, Brandýs nad Labem.

Po absolvování obecné a měšťanské školy v Jaroměřicích nad Rokytnou studoval od roku 1930 učitelský ústav ve Znojmě (maturita 1935). Pedagogickou dráhu zahájil v témže roce jako učitelský praktikant a po zkoušce učitelské způsobilosti na témže ústavu v roce 1937 jako výpomocný učitel na obecných školách v okrese Moravské Budějovice. Již v době studií na učitelském ústavě ve Znojmě vystupoval sólově jako houslista, hrál ve smyčcovém kvartetu a řídil studentský pěvecký sbor. Soukromě studoval v letech 1937–41 hru na housle a hudební teorii na hudební škole v Moravských Budějovicích u Váši Holuba. Od roku 1942–45 působil na obecných školách v Semčicích a v Dobrovicích okrese Mladá Boleslav. V hudebním vzdělávání pokračoval na hudební škole v Mladé Boleslavi. V roce 1944 vykonal na pražské konzervatoři státní zkoušku ze hry na housle a o dva roky později ze sborového zpěvu. V roce 1945 odešel s rodinou do pohraniční České Lípy, kde do roku 1948 působil na obecné škole, do roku 1950 na škole hudební a od roku 1949 na střední škole. V České Lípě byl patnáct let violistou v Českolipském smyčcovém kvartetu, houslistou v tamním orchestru a založil a vedl pěvecký sbor při II. střední škole, s kterým se úspěšně zúčastňoval sborových soutěží a absolvoval desítky veřejných vystoupení. V roce 1950 byl povolán do Liberce, kde na pedagogickém gymnáziu vyučoval hudební výchovu a hru na housle. Po krátkém návratu na střední školu do České Lípy (1951–55) působil od roku 1955 opět v Liberci na Pedagogické škole pro vzdělávání učitelů národních škol a zároveň dálkově studoval Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor hudební výchova – hra na nástroje (do roku 1958). V Liberci vedl od roku 1950 různé mládežnické soubory a stočlenný sbor při Pedagogické škole, s nímž v soutěžích obsazoval přední místa. Byl členem krajského poradního sboru a několik let předsedou okresní a krajské komise pro sólový a sborový zpěv.

V roce 1959 přijal místo učitele hudební výchovy na Pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem, kde od roku 1960 působil jako odborný asistent a vedoucí katedry hudební výchovy. I zde založil a vedl v letech 1959–64 velký smíšený sbor, ženský sbor a ženské noneto. Katedru vedl do roku 1964, kdy došlo ke zrušení institutua k jeho sloučení s Pedagogickou fakultou UK v Praze. Počátkem roku 1965 byl jmenován docentem pro obor metodiky hudební výchovy. Na nově vytvořené Pedagogické fakultě UK působil jako zástupce vedoucího katedry hudební výchovy (PhDr. 1968, CSc. 1972) a v letech 1970–82 jako vedoucí katedry.

V období 1966/67 byl předsedou komise ministerstva školství pro přípravu nového pojetí hudební výchovy na základních školách. V roce 1966 se spolu s dalšími hudebními pedagogy podílel na experimentálním prověřování účinnosti Orffovy metody a její české adaptace Ilji Hurníka a Petra Ebena. Byl jedním ze zakládajících členů a členem předsednictva Československé společnosti pro hudební výchovu, která byla nově ustanovena v Praze 29. 9. 1967. Později byl také členem výboru České hudební společnosti v Praze, členem editorského kolektivu edice Comenium musicumv Supraphonu a předsedou předmětové komise pro hudební výchovu při ministerstvu školství a členem komise expertů. V letech 1972–90 byl vedoucím redaktorem časopisu Estetická výchova.

Svou pedagogickou, vědeckou a publikační činnost Sedlák zaměřil na dvě pro učitele stěžejní oblasti – didaktiku hudební výchovy a hudební psychologii. Pro předmět didaktika hudební výchovy koncipoval a vydal s kolektivem autorů publikace Didaktika hudební výchovy na druhém stupni základní školy (1979) a Didaktika hudební výchovy na prvním stupni základní školy (1985). Pro předmět hudební psychologie vydal mimo jiné stěžejní publikace tohoto oboru - Psychologie hudebních schopností a dovedností (1989) a Základy hudební psychologie (1990). Sedlákova didaktická koncepce je příznačná výrazným psychologickým přístupem k dítěti, zřetelem k zákonitostem jeho hudebního vývoje, respektem ke struktuře a dynamice hudebnosti dětí daného věku. Didaktika hudební výchovy zde získala dimenze psychologické a hudební psychologie svou aplikací poznatků do hudebně výchovného procesu dimenze didaktické. Dochází k jednotě psychologicko-didaktického přístupu, jak je zřejmé i z názvu poslední monografie Hudební psychologie pro učitele (2013). Právě tuto integrativní vazbu obou vědních oborů a potažmo i vysokoškolských vyučovacích disciplín, rovněž tak jako průkopnické koncipování jejich struktury a vědeckého obsahu, lze považovat za stěžejní odkaz Františka Sedláka vědě i učitelské profesi.