Eva Kantůrková Knihy

V románu Doteky se prozaička a scénáristka Eva Kantůrková dostává až na samý práh citlivosti, s níž lze zaznamenat proplétající se osudy dvou lidí – nevšední, avšak přesný románový tvar se zde snoubí s nesdělitelností a nepopsatelností jemných doteků sdíleného citu.

Při práci nad televizním scénářem o postavě Mistra Jana Husa se sešli spisovatelka Eva Kantůrková a režisér Jiří Svoboda. Debaty, které spolu v druhé polovině loňského roku vedli prostřednictvím e-mailů, jsou zcela nevšední. Otevírají Pandořinu skříňku, dotýkají se neuralgických míst našich životů, bolestné zkušenosti uplynulých desetiletí, podrobených nejrůznější nepřízni; uvažují o příčinách i podobě listopadového převratu, o zákulisí politických špiček, o počátku 90. let, kdy Jiří Svoboda stanul v čele KSČM (včetně brutálního atentátu na něj), o současné vládě a poměrech v ČR. Chvílemi to vypadá jako setkání vody a ohně, nebe a pekla - ale vždy je to setkání s odzbrojující tolerancí, úctou a respektem k názoru toho druhého. Rys, v dnešní době u nás stále méně častý...

Nový román Evy Kantůrkové Kruhy života ukazuje, jak ideologie - ať už je to ideologie jakákoli, třeba i nová - jde proti přirozenosti života a deformuje člověka. Jde o román nekorektní - o to více však pronikavý, působivý a potřebný.

Autorka vypráví o svých přátelích, většinou z okolí disentu 60-80 let. Některé texty jsou určeny pro nezávislé zahraniční tiskoviny té doby, jiné jsou už reakcí na začátek 90. let. Součástí textu je i obsáhlá reportáž z dnešní Číny.

Tři povídky českých spisovatelů umlčených po r. 1968, které navíc spojují zážitky z vězení a členství v Chartě 77. Společné je i téma povídek, jímž je jakási podvojnost lidského já - soukromého a veřejného. Binar zobrazuje zmatení hodnot i lidské motivace po srpnu 1968, Kantůrková se příběhem z třicetileté války zamýšlí nad snadnou proměnou člověka ve vojáka. V hyperbole K. Pecky sledujeme příběh úředního vítače, který si dovolil přepych sentimentu a šel si soukromě přivítat zpěváckou hvězdu svého mládí.

V mnohovrstevném díle vzpomíná prominentní komunistický novinář na svůj život, na tragickou smrt matky, na své děti i svá tři manželství. Vzpomínky se prolínají s bilancí vlastní novinářské dráhy před válkou a hlavně po válce, kdy nad ním držel ochrannou ruku samotný prezident Zápotocký. Román je rezignovanou výpovědí člověka, který se loučí se životem s vědomím, že ideály, pro něž se angažoval, vzaly dávno za své. Kniha vznikla na počátku 70. let a je pokusem o sepětí románu psychologického a politického Psychologický román navozující atmosféru 30. až 50. let 20.století je součástí volné trilogie

Pán věže je jedním z vrcholných románů E. Kantůrkové, knižně mohl být vydán až po roce 1989. Je to přesvědčivě silné a působivé dílo o lidském hledání, pochybnostech a nejistotách, próza s bohatým, vzrušivým dějem klenoucím se přes dvě tisíciletí, s vypjatou a působivou obrazností. Dějově se rozkládá v pražské současnosti, kde jako hlavní účastník děje vystupuje spisovatel, jehož osobní příběh je protiváhou druhé poloze díla, odehrávající se v počátcích našeho letopočtu, kde hlavní postavou je Ješua, evangelijní Kristus. Obě vrstvy románu se postupují, plynule do sebe přecházejí a opět se oddělují, aby se znovu setkaly. Volný vypravěčský proud, s nímž autorka pracuje, dává mnoho příležitostí čtenářově vlastní představivosti.

Autorčin deník, který začala psát po smrti svého manžela, aby se necítila zcela opuštěná. Deníkové záznamy z let 1998 a 1999 jsou vyznáním lásky zemřelému manželovi, z nejrůznějších stran je detailně probíráno zejména období, kdy Jiří Kantůrek bojoval s těžkou nemocí. Ve svých záznamech se autorka dotýká i běžných událostí dne, podává zemřelému zprávy o tom, co ji potkalo a co právě dělala, takže její kniha může být vnímána jako zpráva o kulturním dění posledních dvou let.

Pět psychologických novel. Je to pět příběhů, které vycházejí ze zkušeností daných věkem hrdinů, takže postihují i různá časová období v životě člověka. Jsou psány poutavě, jsou plné napětí a nečekaných zvratů.