S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této knížky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit...
Osnova paměti
Architekt Hubert Gessner se narodil ve Valašských Kloboukách 20. října 1871. V letech 1894–1898 studoval v nově otevřeném atelieru Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Gessner je znám především jako jeden z věrných žáků profesora Otto Wagnera a je také považován za jednoho z nejvýznamnějších Wagnerových žáků. Jižna konci prvního ročníku Wagnerovy speciálky, v červnu 1895, projektoval dům pro jiného valašskoklobouckého rodáka a významného vídeňského podnikatele Josefa Bratmanna. Dům byl dokončen v srpnu 1896: jedná se o vůbec první secesní stavbu na území České republiky. Gessner, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších středoevropských architektů první poloviny 20. století, v rodném městě realizoval ještě další čtyři stavby. Kdo by se chtěl dnes vydat ve stopách Huberta Gessnera po České republice, navštívil by osm měst a v nich by mohl obdivovat 15 stavebních realizací: Liberec, Praha, Hradec Králové, Brno, Kroměříž, Nový Jičín, Opava a Valašské Klobouky. S početnější řadou Gessnerových prací se pak můžeme setkat především ve Vídni a vůbec v Rakousku; po válce se Gessner stal vedoucím architektem pro bytovou výstavbu ve Vídni – patřil k architektům tzv. Rudé Vídně. Zemřel ve Vídni 29. ledna 1943. Kniha se věnuje nejen architektově tvorbě v jeho rodných Valašských Kloboukách, ale poprvé zpřehledňuje také architektovu tvorbu na území celé republiky a zároveň nabízí dosud nejucelenější přehled architektovy činnosti mimo území českých zemí.
Dvaadvacáté Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka jsou poprvé monotematické, vychází jako samostatná monografie, která se věnuje židovské komunitě na Valašskokloboucku.
Deník spisovatele představuje dílo, jemuž doposud není v ruském a obdobně ani v českém a slovenském prostředí věnována stejná pozornost jako Dostojevského románům. Předkládaná monografie je tvořena sedmi kapitolami a o pozdním díle ruského spisovatele pojednává ze čtyř aspektů: žánrového, tematického, motivického a recepčního. Z hlediska žánru je Deník spisovatele řazen k žánrovému typu tzv. spisovatelského deníku. Dílo je zkoumáno v kontextu doby svého vzniku a rovněž v kontextu autorovy osobnosti, současně s tím jsou sledovány poetologické rysy díla. Dále jsou v rámci Deníku spisovatele definovány tři stěžejní tematické okruhy (Rusko a Západ, obraz Petěrburgu, postavy dětí a podoby dětství), specifika literárních žánrů (střední epika s fantastickými rysy, esej, dopis, memoáry a kritická stať) a specifika motivů (motivy živlů, tzv. nahodilé rodiny a snů). V závěrečné kapitole se pozornost zaměřuje na otázky recepce v českém i slovenském prostředí.
Moderně připravená učebnice dějin středověku vyhovuje požadavkům současné společnosti, především co se týče uvědomění si historického stavu z perspektivy dnešních dnů. Zohledňuje výrazně problematiku každodenního života, otázku postavení žen, rasovou problematiku v dějinách apod. Učební text je doplněn doprovodnými obrázky, fotografiemi či mapami. Nechybí ani texty shrnující obsah učiva obsaženého v jednotlivých kapitolách. Nová je didaktická podpora učebnice. Pro 7. ročník je titul nadstandardně vydán jak v žákovské verzi, tak i ve verzi s komentářem pro učitele.
