Lenka Bobková Knihy

Výročí sedmi set let od nastoupení Lucemburků na český trůn se nedávno stalo příležitostí k mnoha připomínkám této druhé vládnoucí dynastie našich dějin. Dalším příspěvkem je nový životopis prvního Lucemburka na českém trůně. Král Jan Lucemburský se v českých dějinách netěší zvláštní přízni. Stále se traduje přesvědčení, že se k Českému království choval jako cizinec, že nebyl dobrým manželem ani milujícím otcem. Lenka Bobková, profesorka českých dějin na Karlově univerzitě v Praze, se pokouší o vyvážené hodnocení osoby a vlády Jana Lucemburského, svetlých i stinných stránek tohoto významného českého panovníka. Jan přinesl do českého prostředí i politického myšlení několik nových momentů. Současné panování nad Českým královstvím a lucemburským hrabstvím pro něj znamenalo důležitý potenciál, který mu dovolil rozvinout jak politickou aktivitu v říši směřující k získání římského trůnu pro Lucemburky, tak zároveň udržovat intenzivní vazby k francouzské královské rodině a pařížskému dvoru. Janova západní kulturní orientace postupně pronikala i do české společnosti a významně ji ovlivnila. Podstatné zvětšení území Českého království (o Chebsko, Horní Lužici a Slezsko) představovalo Janův trvalý odkaz do budoucnosti, s nímž se naše dějepisectví dosud zcela nevyrovnalo. Stranou nezůstane ani Janův osobní život, jeho dvůr a kulturní zájmy.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.

Výpravná publikace poprvé zachycuje celých 1100 let dějin Pražského hradu a přináší řadu nových historických a uměleckohistorických interpretací. Editoři Jan Novák a Petr Kroupa soustředili odborné příspěvky 23 autorů do čtyř oddílů – Hrad knížecí, Hrad královský, Hrad císařský a Hrad republikánský. Reprezentativnost dodávají publikaci četné barevné fotografie a kresby, včetně rekonstrukcí podoby sv. Václava. Samostatnou přílohu tvoří kreslené rekonstrukce Hradu v průběhu dějin.

Korunní země v dějinách českého státu VII. Kolektivní monografie věnovaná poněkud pozapomenuté postavě českých a středoevropských středověkých dějin, nejmladšímu synovi českého krále a římského císaře Karla IV, Janu Zhořeleckému. Jednotlivé studie ho představují jako muže, který se už v poměrně mladém věku stal aktérem řady politických událostí, prostředkoval různá jednání, snažil se pomáhat svému bratrovi, českému králi Václavu IV. Sledují komplikované vztahy uvnitř lucemburského rodu a bouřlivý kontext konce 14. století. Prezentují ho také jako výkonného politika (zastával funkci zemského hejtmana), který byl neustále v pohybu. Sám jako nejmladší člen přímé linie nemohl pomýšlet na velké tituly a musel se spokojit s uměle vytvořeným titulem zhořeleckého vévody. Jeho životní cesta skončila dříve, než stačil prokázat své další schopnosti, když zemřel ve věku 26 let za podezřelých okolností v klášteře Neuzelle.

Studie o počátcích města a jeho středověké historii s překlady nejdůležitějších královských listin. Slavnostní tisk k 750. výročí první písemné zmínky Ústí nad Labem jako královského města.

Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500. Právě k vladislavské době, kdy byla moc panovníka omezena a následně v českých zemích oslabena i jeho nepřítomností a kdy si zemské stavy budují pozici reprezentantů zájmů celé země, je vztažena většina studií obsažených v knize. Jednotlivé kapitoly se věnují jak právě zmíněnému Vladislavskému zřízení, tak roli Karlštejna jako místa uchování nejdůležitějších státoprávních písemností (detailní pohled je věnován Registru desíti truhlic). Další kapitoly se zabývají vývojem a stavem zemských privilegií v jednotlivých zemích Koruny – na Moravě, ve Slezsku, Dolní a Horní Lužici.

Sborník příspěvků z konference konané 6.-8. září 1994 v Ústí nad Labem.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Ucelená kolektivní monografie je výsledkem několikaletého výzkumu pracovníků Ústavu českých dějin při Filozofické fakultě UK, vedeného prof. Lenku Bobkovou, zaměřeného na vývoj vztahů mezi „pražským centrem“ a vedlejšími zeměmi v rámci České koruny na přelomu 15. a 16. století. Studie se soustředí na dějiny civilní a církevní správy, vztahy panovníků s jednotlivými zeměmi a vývoj církevních institucí. Tento unikátní výzkumný projekt přináší dosud neprobádané kapitoly českých dějin. Mezi příspěvky se nachází analýzy jako Česká koruna na sklonku středověku, Dolní Lužice a úřad zemského fojta, a integrační tendence ve správě Slezska za Matyáše Korvína. Další studie se zaměřují na holdovací cesty českých králů ve slezské Vratislavi, Míšeňské biskupství, a vztah cisterciáckých klášterů k českým králům. Zkoumá se také duchovní život a zbožnost měšťanů v pozdním středověku a příběh vratislavského opata Mikuláše Schönborna v turbulentních časech krále Jiřího z Poděbrad. Tato monografie tak poskytuje cenné poznatky o složitém historickém kontextu a vzájemných vztazích v regionu.