O. Henry

William Sydney (původně Sidney) Porter (11. září 1862, Greensboro, USA – 5. června 1910, New York, USA), známý pod svým pseudonymem O. Henry, byl americký spisovatel, jenž se proslavil psaním krátkých povídek o obyčejných lidech. Na konci většiny jeho povídek dochází k překvapivému zvratu děje, což je pravděpodobně jeden z prvků, které zaručily Henryho úspěch.

O. Henry se narodil ve městě Greensboro v USA jako 2. dítě ze tří. Starší bratr se stal stavebním dělníkem, mladší zemřel v dětském věku. Když byly Porterovi 3 roky, jeho matka zemřela na rodinnou anamnézu - tuberkulózu. Ovdovělý otec snášel probíhající válku Severu proti Jihu jen s pomocí alkoholu (další rodinné prokletí) a nedokázal se o děti postarat. Malého Billa vychovávala otcova sestra Lina - místní učitelka, která ho vedla k literatuře. Bill brzy objevil svůj talent pro kreslení. V 15 letech nechal školy (což bylo na tehdejší dobu hodně vysoké vzdělání) a nastoupil do strýčkovy lékárny, kde po 4 letech získal titul lékárníka. Protože byl neduživý a neustále pokašlával, byl ve svých 19 letech se poslán k příbuzným (do rodiny Hallových) na ranč do Texasu, kde se naučil s lasem, s dobytkem, střílet a taky španělsky. Často byl viděn se slovníkem v ruce, což bylo pro kovboje dost neobvyklé, kvůli neuvěřitelné slovní zásobě byl přirovnáván k Shakespearovi. V roce 1884 se Hallovi stěhovali a Bill zůstal v Austinu, kterým projížděli. Zde se seznámil se 17-letou Athol Estesovou, se kterou se 1.7.1887 tajně oženil proti vůli jejích rodičů. Po roce se jim narodil syn, který pár hodin po porodu zemřel, rok nato se jim narodila dcera Margaret. V té době Porter začal rozvíjet svůj výtvarný talent a umění fabulace. Krátce působil ve finančně neúspěšném místním plátku, pak z protekce nastoupil jako kreslič map na pozemkový úřad, odkud musel po volebním neúspěchu svého ochránce odejít. Nastoupil do banky jako pokladník, pro což neměl talent a strašně ho to nebavilo. Odešel v roce 1894 a odstěhoval se do Houstnu, kde působil jako novinář a karikaturista deníku The Houston Post a když jeho kresby a články vešly ve známost, vedl rubriku Tales Of The Town, kde pod pseudonymem Postman vydával krátké příběhy podobné povídkám, které ho později proslaví. Inspiraci čerpal v hotelových halách, na rušných místech, dával se do řeči s cizími lidmi, sledoval cvrkot. Pak mu ale přišla soudní obsílka na 7.7.1896 a těžko říct, co se mu honilo hlavou, protože věděl o nepořádku ve financích, za které byl zodpovědný a zřejmě tušil, že pro jeho bývalé šéfy je ideálním obětním beránkem. Nicméně skutečně nasedl na vlak a na přelíčení se rozjel. Jenže pak došlo k nějakému zkratu a on přestoupil na jiný vlak, nějakou dobu se potloukal v New Orleansu a asi po 2 měsících si vyhlédl loď do Hondurasu. Tam pobyl půl roku a napsal svou první sbírku příběhů. Chtěl si tam najít práci a jeho žena s dcerou měly přijet za ním. Jenže dostal zprávu, že manželčina tuberkulóza se zhoršila. Ač věděl, co bude následovat, v lednu 1897 se za ní rozjel do Houstnu, kde za něj zřejmě jeho bohatý tchán zaplatil kauci. V létě ženu pochoval a hned nato se rozjel soudní proces. Bill se nebránil, jen trval na své nevině. V dobových soudních spisech se psalo o chybějících 299 dolarech a 30 centech, svědectví místních poukazovala na mizerné vedení banky, kdy majitelé běžně brali hotovost z pokladny, aniž by to zapsali do pokladní knihy. Možná nakonec opravdu byl nevinný, ale to už se dnes těžko dozvíme. Dne 17.2.1898 byl odsouzen k na pět let vězení a 25.4. nastoupil trest v Ohijské státní věznici. Protože nebyl těžkým zločincem a byl diplomovaným farmaceutem, pracoval ve vězeňské lékárně, kde byl poměrně mírný režim. Měl dovoleno psát a konverzovat s ostatními vězni - zde se prvně setkal s Alem Jenningsem a spřátelili se. Al seděl za zpackanou vlakovou loupež a jeho vyprávění Billa inspirovalo k psaní. Manželka jiného Billova spoluvězně posílala Billovy povídky do newyorkských novin a časopisů, aniž by se prozradila identita autora - vyšlo celkem 14 povídek a nikdo netušil, co je ten O. Henry zač. Povídky se líbily a honoráře chodily jeho tehdy 10leté dceři. Po propuštění už jméno O. Henry bylo dost známé. Z věznice zamířil k již skoro12leté dceři, které ponechal iluzi, že byl tak dlouho na cestách (o otcově vězeňské etapě se dozvěděla až po jeho smrti) a asi rok spolu žili se v Pitttsburghu. Pak dostal nabídku z The New York Herald, aby pro ně jednou týdně napsal povídku, a tak se přestěhovali. Bylo mu 40, New York ho inspiroval, napsal zde více než 600 povídek a konečně pořádně vydělával, navíc tím, co ho bavilo. Byl na vrcholu. Psal hodně a byla po něm velká poptávka, takže musel psát hodně - což mělo za následek v podstatě trvalý stres. Henry si začal ulevovat pitím a nepřekvapí, že jeho druhé manželství (1907) neklapalo. Po dvou letech již žili odděleně, dcera studovala v Princetownu. Henry byl stále ještě poměrně úspěšný, nicméně alkohol a TBC ho pomalu stahovali ke dnu. Co vydělal, to rozházel, protože věděl, že se třeba zítřka nedožije. Manželka od něj odešla, protože se na to nemohla dívat. Zemřel po silném záchvatu dne 5.6.1910, krátce před svými 48. narozeninami. Ani dcera Margaret tuberkulóze neunikla - dostihla ji v roce 1927, 3 dny po druhé svatbě.

Mezi jeho nejslavnější povídky patří například The Gift of the Magi, The Ransom of Red Chief, The Cop and the Anthem nebo A Retrieved Reformation.