Libuše Moníková Pořadí knih

Krajina, intelekt, erós, představují tematický triumvirát, ze kterého čerpá poslední dokončená kniha německy píšící autorky českého původu. "Krajinu" zosobňuje Praha probuzená z komunistické nehybnosti do časů dravého kapitalismu, kam se po dvaceti letech strávených na Západě vrací slavná tanečnice a choreografka Leonora Marty. "Intelekt", to jsou hrdinčiny úvahy o nové choreografii i o společenských proměnách po roce 1989, o české minulosti a současnosti. A nakonec "erós" milostný vztah mezi Martou a potomkem odsunutých sudetských Němců, který většina recenzí ocenila jako originální příspěvek k česko-německému porozumění.

V románu Pavana za mrtvou infantku vypráví Libuše Moníková slovy Francine Pallasové svůj příběh emigrantky, příběh ženy, která odešla roku 1968 z Prahy. Celým textem prostupuje pocit odcizení a zranitelnosti, vzpomínky na Prahu a na české pověsti. Na univerzitě Francine přednáší v seminářích o Arno Schmidtovi, Franzu Kafkovi a ženské literatuře. Bolest nad ztrátou Prahy, každodenní drobná zraňování, zakrnělé pozůstatky minulé, ale ještě ne zcela odeznělé války, jež se objevují v podtextu a jež Francinin odcizený, vše do podrobností rozebírající pohled nemůže přehlédnout to vše se záhy lokalizuje v kyčelních bolestech.

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími "dočasnými" zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí.

Ztráta domova, hledání smyslu života, prožitek lásky a očekávání smrti pohledem exulanta z Československa. Český emigrant, za války výsadkář, se po komplikovaných životních peripetiích usadil v Grónsku, kde v jednom z nejzapadlejších koutů ostrova učí inuitské děti svérázným způsobem angličtinu. Odtud je ovšem vyslán na pedagogickou konferenci kamsi do rakouských Alp. Ze zcela citově "neutrálního" prostředí vyjádřeného věčně ledovou, "sterilní" krajinou je tak náhle přesazen doprostřed kvetoucí letní Evropy, kde se mu vybavuje nejen domov, ale i osud. Za dramatických okolností se zde setkává s mladou Češkou, rovněž emigrantkou, jíž objasňuje osud svůj i osud národa a domova až do svého odchodu po válce. Dívka, která má autobiografické rysy alespoň jako zástupkyně autorčiny generace, přibližuje hrdinovi ztracený domov zase z pohledu člověka, který vyrůstal v 50. letech a do okupace v r. 1968 tam žil. Oba dva pohledy jsou značně bezvýchodné... Autorka se v příběhu snažila celkem zhuštěně vylíčit poslední československé dějiny německému čtenáři tak, aby byl schopen se vcítit do pocitů lidí, kteří odtud odešli, a pochopit jejich důvody.... celý text

Historicky první český překlad z díla spisovatelky, která se v zahraničí velmi proslavila; od roku 1968 do své předčasné smrti žila v cizině a psala německy.

Fantasmagorický příběh čtyř českých výtvarníků, kteří na své dobrodružné cestě za obchodem v Japonsku nakonec uvíznou na Sibiři. V Německu román získal Cenu Alfreda Döblina. Exilové vydání. Obálku s použitím reprodukce fresky z vily P. Fannia Sinistora v Boscoreale, zničené při výbuchu Vesuvu, navrhla Barbora Munzarová.