Libuše Moníková Pořadí knih

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími "dočasnými" zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí.

Bis zum Ende arbeitete Libuse Moníková an dem Roman Der Taumel, der nun aus dem Nachlaß veröffentlicht wird. Noch einmal führt sie uns zurück in das Prag der siebziger Jahre, in die Zeit der Unterdrückung und Angst. Jakub Brandl, Professor der Kunstakademie, schwankt zwischen Resignation und Auflehnung, bedrängt von der Staatssicherheit und zugleich von der eigenen Krankheit. Ein Roman, der zu einer großen Metapher für den Zustand einer Gesellschaft wird, die versucht ihre schwankenden Mauern mit aller Gewalt zu verteidigen.

Historicky první český překlad z díla spisovatelky, která se v zahraničí velmi proslavila; od roku 1968 do své předčasné smrti žila v cizině a psala německy.

Krajina, intelekt, erós, představují tematický triumvirát, ze kterého čerpá poslední dokončená kniha německy píšící autorky českého původu. "Krajinu" zosobňuje Praha probuzená z komunistické nehybnosti do časů dravého kapitalismu, kam se po dvaceti letech strávených na Západě vrací slavná tanečnice a choreografka Leonora Marty. "Intelekt", to jsou hrdinčiny úvahy o nové choreografii i o společenských proměnách po roce 1989, o české minulosti a současnosti. A nakonec "erós" milostný vztah mezi Martou a potomkem odsunutých sudetských Němců, který většina recenzí ocenila jako originální příspěvek k česko-německému porozumění.

Libuše Moníková, 1945 in Prag geboren, lebt in Deutschland und schreibt in deutscher Sprache. Ihre politische Erinnerungsarbeit ist an die Eckdaten des Münchner Abkommens 1938, an die totalitäre Herrschaft nach dem komunistischen Umsturz 1948, an die Niederschlagung des Prager Frühlings 1968 und an das Jahr 1989 geknüpft. Aber die eigentliche Geschichte ist die Geschichte der Bürger, die immer wieder um ihre Bürgerrechte betrogen wurden.

Ztráta domova, hledání smyslu života, prožitek lásky a očekávání smrti pohledem exulanta z Československa. Český emigrant, za války výsadkář, se po komplikovaných životních peripetiích usadil v Grónsku, kde v jednom z nejzapadlejších koutů ostrova učí inuitské děti svérázným způsobem angličtinu. Odtud je ovšem vyslán na pedagogickou konferenci kamsi do rakouských Alp. Ze zcela citově "neutrálního" prostředí vyjádřeného věčně ledovou, "sterilní" krajinou je tak náhle přesazen doprostřed kvetoucí letní Evropy, kde se mu vybavuje nejen domov, ale i osud. Za dramatických okolností se zde setkává s mladou Češkou, rovněž emigrantkou, jíž objasňuje osud svůj i osud národa a domova až do svého odchodu po válce. Dívka, která má autobiografické rysy alespoň jako zástupkyně autorčiny generace, přibližuje hrdinovi ztracený domov zase z pohledu člověka, který vyrůstal v 50. letech a do okupace v r. 1968 tam žil. Oba dva pohledy jsou značně bezvýchodné... Autorka se v příběhu snažila celkem zhuštěně vylíčit poslední československé dějiny německému čtenáři tak, aby byl schopen se vcítit do pocitů lidí, kteří odtud odešli, a pochopit jejich důvody.... celý text

Fantasmagorický příběh čtyř českých výtvarníků, kteří na své dobrodružné cestě za obchodem v Japonsku nakonec uvíznou na Sibiři. V Německu román získal Cenu Alfreda Döblina. Exilové vydání. Obálku s použitím reprodukce fresky z vily P. Fannia Sinistora v Boscoreale, zničené při výbuchu Vesuvu, navrhla Barbora Munzarová.

Mit ironischem Blick betrachtet Moníková unsere Zivilisation. In dem Maße, wie der Mensch zum Wirtschaftsfaktor, zum Spielball der Politik, zum Objekt der Wissenschaft wird, verliert er seine Autonomie und Würde. Imperialistisch ist das Verhältnis zur Dritten Welt, zur Frau, zum eigenen Körper. Politiker und Wissenschaftler haben vampiristische Züge. Fortschritt und Aufklärung erscheinen als ebenso grotesk-engstirnige wie blutleer-anmaßende Gestalten: als Menschenfresser. Das erste Stück, TETOM UND TUBA, „ein Volksdiskurs nach Nestroy und anderen Wienern“, basiert auf Nestroys „Häuptling Abendwind“. Mit den „anderen Wienern“ sind Freud, Lacan und Lévy-Strauss gemeint. „Ein aberwitziger Diskurs voll doppelbödiger Anspielungen.“ (Wochenpresse) Als Vorlagen für den zweiten Text CALIBAN ÜBER SYCORAX dienten Shakespeares „Sturm“ und Arno Schmidt für das Bild des Prospero. Für MOZART, „Szenen aus der Geschichte der Pietät“, verwendete Moníková historische Quellen aus dem 18. Jahrhundert. Der vierte Dialog, ARAL, „Gespräche in der Küche“, schließlich ist weitgehend eine Montage aus Arno-Schmidt-Zitaten. Ar steht für Arno, Al für Alice, Arno Schmidts Frau. INHALT: Tetom und Tuba. Ein Volksdiskurs nach Nestroy und anderen Wienern. - Caliban und Sycorax. Nach Shakespeare und Arno Schmidt. - Mozart. Szenen aus der Geschichte der Pietät. - ArAl. Gespräche in der Küche.