Libuše Moníková Knihy

V románu Pavana za mrtvou infantku vypráví Libuše Moníková slovy Francine Pallasové svůj příběh emigrantky, příběh ženy, která odešla roku 1968 z Prahy. Celým textem prostupuje pocit odcizení a zranitelnosti, vzpomínky na Prahu a na české pověsti. Na univerzitě Francine přednáší v seminářích o Arno Schmidtovi, Franzu Kafkovi a ženské literatuře. Bolest nad ztrátou Prahy, každodenní drobná zraňování, zakrnělé pozůstatky minulé, ale ještě ne zcela odeznělé války, jež se objevují v podtextu a jež Francinin odcizený, vše do podrobností rozebírající pohled nemůže přehlédnout to vše se záhy lokalizuje v kyčelních bolestech.

Fantasmagorický příběh čtyř českých výtvarníků, kteří na své dobrodružné cestě za obchodem v Japonsku nakonec uvíznou na Sibiři. V Německu román získal Cenu Alfreda Döblina. Exilové vydání. Obálku s použitím reprodukce fresky z vily P. Fannia Sinistora v Boscoreale, zničené při výbuchu Vesuvu, navrhla Barbora Munzarová.

Román Fasáda, s podtitulem M. N. O. P. Q., vydaný v roce 1987, za který Libuše Moníková obdržela jednu z prestižních německých literárních cen Alfred-Döblin-Preis, je jejím nejvýznamnějším dílem. Literárním jazykem němčina, tématem Čechy, češství, Češi a jejich místo v Evropě současné i v historii. Román má tři části. Dějištěm první je zámek Frýdlant-Litomyšl, kde čtyři umělci z Prahy originálním způsobem restaurují koncem 70. let, tedy za hluboké normalizace, renesanční sgrafita zámecké fasády. Ve druhé části odjíždějí tři z nich s dvěma dalšími "dočasnými" zámeckými zaměstnanci, historikem Nordancem, Lucemburčanem žijícím v Čechách, a biologem Qvietonem na světovou výstavu do Japonska, kam však nikdy nedorazí.

Historicky první český překlad z díla spisovatelky, která se v zahraničí velmi proslavila; od roku 1968 do své předčasné smrti žila v cizině a psala německy.

Krajina, intelekt, erós, představují tematický triumvirát, ze kterého čerpá poslední dokončená kniha německy píšící autorky českého původu. "Krajinu" zosobňuje Praha probuzená z komunistické nehybnosti do časů dravého kapitalismu, kam se po dvaceti letech strávených na Západě vrací slavná tanečnice a choreografka Leonora Marty. "Intelekt", to jsou hrdinčiny úvahy o nové choreografii i o společenských proměnách po roce 1989, o české minulosti a současnosti. A nakonec "erós" milostný vztah mezi Martou a potomkem odsunutých sudetských Němců, který většina recenzí ocenila jako originální příspěvek k česko-německému porozumění.

Ztráta domova, hledání smyslu života, prožitek lásky a očekávání smrti pohledem exulanta z Československa. Český emigrant, za války výsadkář, se po komplikovaných životních peripetiích usadil v Grónsku, kde v jednom z nejzapadlejších koutů ostrova učí inuitské děti svérázným způsobem angličtinu. Odtud je ovšem vyslán na pedagogickou konferenci kamsi do rakouských Alp. Ze zcela citově "neutrálního" prostředí vyjádřeného věčně ledovou, "sterilní" krajinou je tak náhle přesazen doprostřed kvetoucí letní Evropy, kde se mu vybavuje nejen domov, ale i osud. Za dramatických okolností se zde setkává s mladou Češkou, rovněž emigrantkou, jíž objasňuje osud svůj i osud národa a domova až do svého odchodu po válce. Dívka, která má autobiografické rysy alespoň jako zástupkyně autorčiny generace, přibližuje hrdinovi ztracený domov zase z pohledu člověka, který vyrůstal v 50. letech a do okupace v r. 1968 tam žil. Oba dva pohledy jsou značně bezvýchodné... Autorka se v příběhu snažila celkem zhuštěně vylíčit poslední československé dějiny německému čtenáři tak, aby byl schopen se vcítit do pocitů lidí, kteří odtud odešli, a pochopit jejich důvody.... celý text

Set in Czechoslovakia before the collapse of communism, the story revolves around three craftsmen. When they are commissioned to paint a fresco in Kyoto, they set off, only to lose their way in Siberia where they embark on a series of picaresque and surreal adventures.

Bis zum Ende arbeitete Libuse Moníková an dem Roman Der Taumel, der nun aus dem Nachlaß veröffentlicht wird. Noch einmal führt sie uns zurück in das Prag der siebziger Jahre, in die Zeit der Unterdrückung und Angst. Jakub Brandl, Professor der Kunstakademie, schwankt zwischen Resignation und Auflehnung, bedrängt von der Staatssicherheit und zugleich von der eigenen Krankheit. Ein Roman, der zu einer großen Metapher für den Zustand einer Gesellschaft wird, die versucht ihre schwankenden Mauern mit aller Gewalt zu verteidigen.

Vier Künstler erneuern im Sommer die Fassade eines böhmischen Schlosses, im Winter begeben sie sich auf eine folgenreiche und mit grotesken Abenteuern verbundene Reise durch die Sowjetunion. Für diesen Schelmen-, Gelehrten-, Abenteuer- und Reiseroman wurde die Autorin mit dem Alfred-Döblin-Preis 1987 ausgezeichnet.

Die früh verstorbene Autorin war eine der bedeutendsten Schriftstellerinnen, die auf Deutsch schrieb. Der Roman „Eine Schädigung“ thematisiert die Erfahrung des Lebens in einem totalitären Regime, erzählt durch die Perspektive einer Studentin, die patriarchale Unterdrückung am eigenen Leib erfährt. Die Fülle an Zwischentönen und die präzise Struktur machen dieses nicht sehr umfangreiche Werk zu einem literarischen Juwel. Die Protagonistin kämpft verzweifelt gegen den physischen und psychischen Druck, den sie erlebt. In einer eindringlichen Szene versucht sie, sich aus der Umklammerung eines Polizisten zu befreien, während sie von der brutalen Realität ihrer Umgebung überwältigt wird. Ihr verzweifelter Schrei nach Hilfe bleibt in der bedrückenden Stille des totalitären Systems fast ungehört. Der Roman vermittelt eindrucksvoll die Themen von Macht, Unterdrückung und dem unaufhörlichen Streben nach Freiheit.

Mit ironischem Blick betrachtet Moníková unsere Zivilisation. In dem Maße, wie der Mensch zum Wirtschaftsfaktor, zum Spielball der Politik, zum Objekt der Wissenschaft wird, verliert er seine Autonomie und Würde. Imperialistisch ist das Verhältnis zur Dritten Welt, zur Frau, zum eigenen Körper. Politiker und Wissenschaftler haben vampiristische Züge. Fortschritt und Aufklärung erscheinen als ebenso grotesk-engstirnige wie blutleer-anmaßende Gestalten: als Menschenfresser. Das erste Stück, TETOM UND TUBA, „ein Volksdiskurs nach Nestroy und anderen Wienern“, basiert auf Nestroys „Häuptling Abendwind“. Mit den „anderen Wienern“ sind Freud, Lacan und Lévy-Strauss gemeint. „Ein aberwitziger Diskurs voll doppelbödiger Anspielungen.“ (Wochenpresse) Als Vorlagen für den zweiten Text CALIBAN ÜBER SYCORAX dienten Shakespeares „Sturm“ und Arno Schmidt für das Bild des Prospero. Für MOZART, „Szenen aus der Geschichte der Pietät“, verwendete Moníková historische Quellen aus dem 18. Jahrhundert. Der vierte Dialog, ARAL, „Gespräche in der Küche“, schließlich ist weitgehend eine Montage aus Arno-Schmidt-Zitaten. Ar steht für Arno, Al für Alice, Arno Schmidts Frau. INHALT: Tetom und Tuba. Ein Volksdiskurs nach Nestroy und anderen Wienern. - Caliban und Sycorax. Nach Shakespeare und Arno Schmidt. - Mozart. Szenen aus der Geschichte der Pietät. - ArAl. Gespräche in der Küche.

Libuše Moníková, 1945 in Prag geboren, lebt in Deutschland und schreibt in deutscher Sprache. Ihre politische Erinnerungsarbeit ist an die Eckdaten des Münchner Abkommens 1938, an die totalitäre Herrschaft nach dem komunistischen Umsturz 1948, an die Niederschlagung des Prager Frühlings 1968 und an das Jahr 1989 geknüpft. Aber die eigentliche Geschichte ist die Geschichte der Bürger, die immer wieder um ihre Bürgerrechte betrogen wurden.

In ihren entdeckungsfreudigen Essays fragt Libuse Moníková nach dem Modellcharakter der Literatur: Wo erzählt wird, führt das Denken über die bestehende Welt hinaus. In Texten von Kafka, Borges oder Capek erkennt sie Modelle von Weltzuständen und hellsichtige Ankündigungen kommender Ereignisse. 1991 erhielt Libuse Moníková den Adelbert-von-Chamisso-Preis.