Veselé říkanky pro nejmenší děti vybral z lidové poezie Oldřich Sirovátka.
Oldřich Sirovátka Knihy
Oldřich Sirovátka (8. září 1925 Teresva, Ukrajina – 31. července 1992 Sádek u Poličky) byl český slovesný folklorista a etnograf.







Oldřich Sirovátka zkoumá původní lidové pohádky, odkud se vzaly a jakou formou byly předávány a posléze přechází k pohádkám upraveným i umělým. Na příkladech demonstruje svoje názory a vývody. Kniha je vynikajícím vhledem do světa českých pohádek a pověstí.
O lidové kultuře, tradicích a životě lidí v Brně a okolí.
Brunclík a lev
České pověsti pro malé děti
České pověsti pro malé děti s velkými písmeny. Mezi pověstmi tady najdeme např. O Ječmínkovi, O vojsku v Blaníku, Havíř a permoník, Mistr Hanuš a pražský orloj a mnoho dalších. Pověsti mají rozsah od dvou do čtyř stránek, aby i malí čtenáři byli schopni pověst vnímat a nebo si ji přečíst.
Jak pluli Hanáci přes moře a další rozpustilé pohádky z Čech a Moravy
- 185 stránek
- 7 hodin čtení
Pověsti a povídky jsou rozděleny do devíti celků - např. "Za kopci, za lesy", "Když se chodilo na robotu", "Z válečných časů" atd.
Brněnské kolo a drak. Pověsti z Brna
- 160 stránek
- 6 hodin čtení
Kniha obsahuje část pověstí, které se vztahují k Brnu a jeho nejbližšímu okolí.
Literatura na okraji
- 98 stránek
- 4 hodiny čtení
Sirovátkův esej je věnován knížkám stejně zajímavým a hojně čteným, jako tradiční literární hostorií s despektem opomíjeným. Tématem je literatura, která se vydává a funguje pod různými označeními - zábavná, konzumní, populární - a kterou čtenáři znají jako detektivní, kriminální, dobrodružný, dívčí, milostný, erotický román. Někdy má blízko ke kýči a čerpá z pokleslých hodnot, a jindy naopak sama inspiruje "vážnou" tvorbu. Pohyb uvnitř literatury je také základní perspektivou Sirovátkovy studie. Sledovaná literatura má svou historii, ale látkou úvahy jsou především dnešní podoby těchto publikací a problémů. Vedle informativní hodnoty a četných závažných a málo známých faktů je význam Sirovátkovy práce také teoretický. A to především tím, že posuzuje literaturu z hlediska čtenáře a jako fakt sociologický a jako vnitřně členitý celek.



