Zaharia Stancu Knihy

Román je jakousi odyseou 20. století, bohatýrským eposem, který čtenáře přenáší do exotického světa snědých lidí žijících v izolaci, díky které si zachovali specifické formy soužití. Román podává barvitý obraz života v tomto společenství, jehož existenční podmínkou je kočovnýzpůsob života - neustálé hledání nového prostoru, útěk před okolním světem a před ponížením. Jediným právem členů tohoto společenství je právo na život a volba směru další pouti. Když jsou o toto své právo připraveni, odcházejí do vyhnanství a pomalu se blíží k zániku společenství. Úloha kolektivní oběti jim byla přisouzena válkou a fašistickou zvůlí.

Vzpomínky na své vlastní neradostné dětství do příběhu chlapce, který v těžkých dobách první světové války podniká trudnou a nebezpečnou pouť do Bukurešti. Poznává dobro i zlo, jehož jsou schopni lidé, uvědomuje si nesmyslnost války a naučí se chápat sílu, která tryská z rodné země a žijícího v ní prostého lidu.

Beletristickou formou zachycené vzpomínky akademika Stancu, vědce a veřejného pracovníka, na vlastní chudé dětství prožité v bídě a zaostalosti na rumunské vesnici v letech 1905-1917. Věrným zobrazením prostředí a způsobu života je román zároveň obžalobou režimu, který nechal masy živořit v bídě a nevědomosti.

Tři povídky (Brány, Vlčice, Costandina) čelného představitele soudobé rumunské literatury. Jejich dějištěm je rumunská vesnice na počátku našeho století, realisticky věrně vykreslená ve svých zvycích a životě; námětem pak osudy žen, trpících krutostí okolí a těžce si na něm dobývajících kus spokojenosti.

Děj románu z prostředí rumunského venkova se odvíjí ze vzpomínek hlavního hrdiny, když se u hrobu své matky setkává s příbuznými, se sousedy a známými. Smutek nad matčiným odchodem mu umožňuje lépe chápat složité příběhy lidí, jejich vztahy, motivy jednání a pocity. Kniha přibližuje život a mentalitu rumunské vesnice.

Děj románu rumunského básníka, publicisty a romanopisce (autora proslulého románu Bosý) se odehrává na podzim roku 1917, kdy velkou část Rumunska a téměř všechny země Balkánského poloostrova násilně okupovala vojskaněmecko-rakouského císařství. Hrdinou je patnáctiletý kamelot, kteréhoněmečtí vojáci donutí provázet transport ovcí z Bukurešti do Srbska a prožít tak anabazi Balkánem, zachváceným válečným ohněm. Vzrušující román z prvésvětové války ústící do myšlenky, že zachování lidskosti a lidské důstojnosti je nejvyšší metou lidstva.

Román přibližuje svět rumunského maloměsta po první světové válce, individuální osudy jeho obyvatel i myšlenkové a politické hnutí rumunské společnosti. Hrdinou vyprávění je chudý chlapec s literárním talentem, který se snaží získat vzdělání na lyceu.

Malý, bystrý Darie, syn drobného sedliaka Tudora, rozpráva o dramatických udalostiach odohrávajúcich sa začiatkom nášho storočia na rumunskom vidieku. Neobyčajne pútavá mozaika s bohatou galériou postáv a ich príbehov vytvára obraz života bosých ľudí, ktorých útlak ženie do zúfalej vzbury, aby z krvavého kúpeľa vyšli ešte úbohejší a poníženejší.

Deşi critica veche nu l-a apreciat. Zilele şi nopţile unui student întârziat rămâne cel mai bun roman al lui Gib I. Mihăescu. Şi aici intervine tema bova­rismului masculin. [...] Romanul are la început o originală fac­tură picarescă şi reconstituie cu umor şi cu multă culoare at­mosfera mahalalelor bătute de erou. O tipologie bogată, schi­ţată cu mână sigură, populează cartea, dând o imagine plină de veridicitate a mediului ambiant. Interesantă şi surprinzătoare e răsturnarea care se petrece la un moment dat. Romanul de­vine grav. Psihologia lui Mihnea se adânceşte, problemele exis­tenţei lui câştigă ecouri morale. Bovarismul intelectual e văzut aici sub un unghi critic mult mai ascuţit. Ideea lu Gib I. Mi­hăescu este de a denunţa atât viaţa morală a eroului (acesta e pedepsit prin efectul social nociv al comportării lui, deoarece constată cum pot apărea din alt unghi comportările cinice), cât şi dezarmarea fiinţelor care, ca Arina, trăiesc doar în lumea ficţiunilor ideale, nu ştiu să se apere de animalele prădalnice ale junglei morale din jur. Mihnea Băiatu, în finalul romanului, e decis să cucerească cetatea ştiinţei ca un om întreg, în­văţat cu legile aspre ale exigenţei. Cartea are o rezonanţă sufletească tonică. Idealul urmărit nu mai ia aspectul unei fan­tome înşelătoare, ci e scos dintr-o experienţă dureroasă de viaţă, examinată cu luciditate. OV. S. CROHMALNICEANU

Ako veľmi som ťa ľúbil je to pietne vyznanie synovskej lásky, hold mŕtvej matke. Z rumunského originálu Ce mult te-am iubit.