Zaharia Stancu Knihy

Román je jakousi odyseou 20. století, bohatýrským eposem, který čtenáře přenáší do exotického světa snědých lidí žijících v izolaci, díky které si zachovali specifické formy soužití. Román podává barvitý obraz života v tomto společenství, jehož existenční podmínkou je kočovnýzpůsob života - neustálé hledání nového prostoru, útěk před okolním světem a před ponížením. Jediným právem členů tohoto společenství je právo na život a volba směru další pouti. Když jsou o toto své právo připraveni, odcházejí do vyhnanství a pomalu se blíží k zániku společenství. Úloha kolektivní oběti jim byla přisouzena válkou a fašistickou zvůlí.

Děj románu rumunského básníka, publicisty a romanopisce (autora proslulého románu Bosý) se odehrává na podzim roku 1917, kdy velkou část Rumunska a téměř všechny země Balkánského poloostrova násilně okupovala vojskaněmecko-rakouského císařství. Hrdinou je patnáctiletý kamelot, kteréhoněmečtí vojáci donutí provázet transport ovcí z Bukurešti do Srbska a prožít tak anabazi Balkánem, zachváceným válečným ohněm. Vzrušující román z prvésvětové války ústící do myšlenky, že zachování lidskosti a lidské důstojnosti je nejvyšší metou lidstva.

Vzpomínky na své vlastní neradostné dětství do příběhu chlapce, který v těžkých dobách první světové války podniká trudnou a nebezpečnou pouť do Bukurešti. Poznává dobro i zlo, jehož jsou schopni lidé, uvědomuje si nesmyslnost války a naučí se chápat sílu, která tryská z rodné země a žijícího v ní prostého lidu.

Děj románu z prostředí rumunského venkova se odvíjí ze vzpomínek hlavního hrdiny, když se u hrobu své matky setkává s příbuznými, se sousedy a známými. Smutek nad matčiným odchodem mu umožňuje lépe chápat složité příběhy lidí, jejich vztahy, motivy jednání a pocity. Kniha přibližuje život a mentalitu rumunské vesnice.

Román přibližuje svět rumunského maloměsta po první světové válce, individuální osudy jeho obyvatel i myšlenkové a politické hnutí rumunské společnosti. Hrdinou vyprávění je chudý chlapec s literárním talentem, který se snaží získat vzdělání na lyceu.

Tři povídky (Brány, Vlčice, Costandina) čelného představitele soudobé rumunské literatury. Jejich dějištěm je rumunská vesnice na počátku našeho století, realisticky věrně vykreslená ve svých zvycích a životě; námětem pak osudy žen, trpících krutostí okolí a těžce si na něm dobývajících kus spokojenosti.

Beletristickou formou zachycené vzpomínky akademika Stancu, vědce a veřejného pracovníka, na vlastní chudé dětství prožité v bídě a zaostalosti na rumunské vesnici v letech 1905-1917. Věrným zobrazením prostředí a způsobu života je román zároveň obžalobou režimu, který nechal masy živořit v bídě a nevědomosti.