Sebastian-Mihail Ivanescu Pořadí knih

Skandál kolem románu rumunského židovského spisovatele Mihaila Sebastiana odhalil problémy, které přesahují literaturu. Kniha, vydaná v roce 1934, reflektuje dobu, kdy se v rumunské společnosti rozvíjely ideje antisemitismu a diktatury. Sebastian začal psát v roce 1931, kdy vládl relativní klid, a požádal svého „guru“ prof. Nae Ionesca o předmluvu. Ionescu však reagoval obhajobou antisemitismu, což vyvolalo aféru, která se stala „soutěží v intelektuální devastaci“. Sebastian na to reagoval koláží esejů a textů, kde vysvětluje okolnosti vzniku románu a distancuje se od Ionescovy předmluvy. Jeho úvahy, i když vznikly v konkrétní historické situaci, mají nadčasovou relevanci. Tento konglomerát je výsledkem zvláštních souvislostí se skutečným životem a vychází z vynikajícího románu, který zobrazuje „lidskou komedii“ v její mnohovrstevnatosti. Hrdina, formou quasi-deníku, mapuje události a ideologické tendence v letech 1922 až 1933, zkoumá postavení Žida ve společnosti a metafyzické téma osamělosti. Román je prostoupen citem, melancholií a ironií. Sebastian se zamýšlí nad tím, jak diktatury manipulují masy, a zdůrazňuje význam kritického rozumu jako jediného nepřítele tyranie.

Záznamy předního rumunského dramatika a literáta z období fašismu jsou kronikou společenské atmosféry tehdejší Bukurešti. Deník lze číst jako osobní výpověď a současně jako dokument, zachycující vzrůstající antisemitismus, kterému se neubránily ani intelektuální elity země. V autorově rodné zemi vyšel deník až roku 1996 a vzbudil velký ohlas, byl přeložen do francouzštiny a angličtiny. Když si Mihail Sebastian ve svých 28 letech začal psát deník, byl už známým spisovatelem, dramatikem, literárním kritikem a překladatelem, který se pohyboval v okruhu významných rumunských autorů, mezi které patřili Mircea Eliade, Eugene Ionescu, Camil Petrescu, Liviu Rebreanu, Mihail Sadoveanu, E. M. Cioran či Constantin Noica. Deset let (1935–1944) v něm zaznamenával svůj osobní život, záliby a tvůrčí záměry spolu s událostmi, které radikálně změnily jeho postavení – nástup nacismu, antisemitské pogromy, diskriminaci a vraždění Židů v Rumunsku i kolaboraci většiny jeho přátel s novým režimem. Deník zachycuje ojedinělým způsobem proměnu úspěšného literáta v páriu, který si s rezignovaným údivem, ale zároveň s ostrým viděním skutečnosti uvědomuje, jak je jeho víra v přátelství a intelektuální a kulturní hodnoty osamělá v konfrontaci s faktem, že se narodil v první polovině 20. století v Evropě jako Žid. Sám tuto skutečnost, s mírností a jistou melancholií, která je mu vlastní, charakterizuje v jednom z deníkových záznamů takto: „Kdesi na nějakém ostrově, kde svítí slunce a je i stín, kde vládne naprostý mír a bezpečí, kde bych byl zcela šťasten, by mi koneckonců bylo jedno, zdali jsem Žid, nebo ne. Ale tady a teď nemohu být ničím jiným. A nejspíš ani nechci.“ Mihail Sebastian přežil konec antisemitského teroru v Rumunsku i pád hitlerovského Německa. Zemřel však krátce nato – při nehodě 29. května 1945 pod koly ruského vojenského automobilu. Text Deníku Sebastianova rodina po válce dlouho ukrývala v obavě, že by mohl být za stalinského režimu zkonfiskován, roku 1961 jej dal Sebastianův bratr poslat diplomatickou poštou do Izraele. V Rumunsku vyšel Deník teprve roku 1996, dva roky poté byl publikován francouzsky a v roce 2000 v anglickém překladu. Česky vychází poprvé. Z rumunského originálu přeložil a poznámku napsal Jindřich Vacek.