Louis-Ferdinand Céline Pořadí knih (chronologicky)

Translated now for the first time into English, War is a powerfully vivid, unflinching, darkly comical exploration of the physical and mental trauma of the Western Front, which provides a fascinating missing link in the writing career of one of the greatest - and most controversial - authors of the twentieth century.

Der junge Ferdinand wächst in einer engen Pariser Passage heran, in der die Mutter ein kleines Modegeschäft führt. Der Vater ist ein cholerischer Versicherungsangestellter, seinen Sohn hält er für einen Versager. Céline porträtiert Ferdinands Eltern und die anderen Händler als die typischen, stets zu kurz gekommenen Kleinbürger mit ihrem verbissenen Groll auf alle anderen, die da oben wie die da unten. Ferdinand bricht verschiedene Lehren ab, geht nach England, kann sich auch dort keine Existenz aufbauen. Er kehrt nach Frankreich zurück und wird schließlich Arzt in einem Pariser Armenviertel. An seinem Beruf, den Patienten, an der Gesellschaft insgesamt lässt er kein gutes Haar. Céline denunziert die Niedrigkeit, mit der alle, die doch selber um ihre Existenz ringen, sich gegenseitig verfolgen. Wie schon mit «Reise ans Ende der Nacht» erweitert er mit «Tod auf Raten» die französische Literatursprache um sämtliche Schattierungen von Mündlichkeit, er zieht alle Register, vom Poetischen bis zum Unflat – seinerzeit ein Schock. Der Roman gilt neben «Reise ans Ende der Nacht» als einer der wirkmächtigsten Romane des 20. Jahrhunderts. Seine zynische Härte, verzweifelte Sehnsucht und grimmige Komik, in eine Prosa voll rhythmischem Schwung gefasst, machten ihn weltberühmt. Hinrich Schmidt-Henkel hat das Buch mit neuem Titel (bislang «Tod auf Kredit») neu übersetzt, die Auslassungen früherer Versionen ergänzt und ein Nachwort verfasst.

La position de l'homme, englué dans un fatras de lois, coutumes et désirs refoulés, est devenue périlleuse et tragique. La littérature, bien que plus facile à concevoir que jamais, est aussi plus difficile à supporter. Nous sommes entourés de personnes hypersensibles, dont la moindre provocation peut déclencher des réactions violentes. Après vingt siècles de civilisation, aucun régime ne pourrait survivre à deux mois de vérité, que ce soit le marxisme ou les sociétés bourgeoises et fascistes. L'homme ne peut subsister dans ces formes sociales brutales sans un mensonge massif et permanent, souvent qualifié de totalitaire. Les cris des dictateurs se heurtent aux angoisses quotidiennes, à l'alcoolisme et aux désirs refoulés, créant un narcissisme sadico-masochiste qui étouffe toute recherche de sincérité sociale. On parle beaucoup de jeunesse, mais le mal est plus profond. La jeunesse, souvent réduite à une mobilisation d'activités superficielles, n'apporte guère de nouvelles idées. En réalité, la plupart des jeunes restent en retrait, influencés par des discours creux et violents. Dès l'âge de dix ans, le destin émotionnel de l'homme semble fixé, et après cela, nous ne faisons que répéter des clichés de moins en moins sincères. Peut-être les civilisations subissent-elles également ce même sort.

Mais t’es antisémite ma vache ! C’est vilain ! C’est un préjugé ! – J’ai rien de spécial contre les Juifs en tant que juifs, je veux dire simplement truands comme tout le monde, bipèdes à la quête de leur soupe... Ils me gênent pas du tout. Un Juif ça vaut peut-être un Breton, sur le tas, à égalité, un Auvergnat, un franc-canaque, un « enfant de Marie »... C’est possible... Mais c’est contre le racisme juif que je me révolte, que je suis méchant, que je bouille, ça jusqu’au tréfonds de mon benouze !... Je vocifère ! Je tonitrue ! Ils hurlent bien eux aux racistes ! Ils arrêtent jamais !

Plus de juifs que jamais dans les rues, plus de juifs que jamais dans la presse, plus de juifs que jamais au Barreau, plus de juifs que jamais en Sorbonne, plus de juifs que jamais en MEdecine, plus de juifs que jamais au ThEAtre, A l'OpEra, au FranCais, dans l'industrie, dans les Banques. Paris, la France plus que jamais, livrEs aux maCons et aux juifs plus insolents que jamais. Plus de Loges que jamais en coulisse, et plus actives que jamais. Tout Ca plus dEcidE que jamais A ne jamais cEder un pouce de ses Fermes, de ses PrivilEges de traite des blancs par guerre et paix jusqu'au dernier soubresaut du dernier paumE d'indigEne. Et les FranCais sont bien contents, parfaitement d'accord, enthousiastes. Une telle connerie dEpasse l'homme. Une hEbEtude si fantastique dEmasque un instinct de mort, une pesanteur au charnier, une perversion mutilante que rien ne saurait expliquer sinon que les temps sont venus, que le Diable nous apprEhende, que le Destin s'accomplit.

1944 ősze Siegmaringenben… Az Utazás mellett a legjelentősebb Céline-regénynek tartott Kastélyról kastélyra végletesen groteszk – egyszerre humoros és tragikus – képekben mutatja be az összeomló rezsim utolsó pillanatait. A történet középpontjában pedig maga Céline, táncosnő felesége, Lili és Bébert, a macska.

Druhý svazek Célinovy Féerie pro jindy je považován za bezdějový, jak tvrdí kritici. Popisuje spojenecké bombardování Paříže v noci z 21. na 22. dubna 1944, které Céline sleduje ze svého domu v Girardonově ulici. V této roli kronikáře, nebo spíše zapisovatele, zachycuje události v časovém sledu. Jeho pozorování výbuchů Paříže připomíná Plinia Staršího během erupce Vesuvu. Céline zmiňuje metodu fantaskopie, která umocňuje jeho popis. Vnímá zkázu jako převrácený svět, přičemž perspektiva pilotů nad městem přidává další rozměr. Opakující se výjevy jsou vždy mírně posunuty, což vytváří fantaskopický děj. Každý obyvatel domu má svůj příběh, včetně detailů jako jsou almara, kredenc a Célinovy rukopisy. Zapisovatel orchestruje jazyk na pozadí orchestrální skladby, jejímž dirigentem je Julek. Po zničení se nad rozbřeskem objevuje tvář herce Norberta z éry němého filmu. Tento svazek, zdánlivě bez děje, má jedinou hlavní postavu: hudbu Célinova stylu. Slova fungují jako stehy v goblénu, kde opakování a obměna vyžadují proměnu odstínu. Rytmus a gradace jsou podřízeny úkolu zapisovatele, který se soustředí na přesnost a vážnost v líčení toho, co vidí.

Docteur, vite ! ... vous devez vous douter...toute cette gare ici n'est qu'un piege...tous ces gens des trains sont a liquider...ils sont de trop...vous aussi vous etes de trop...moi aussi. - Comment savez-vous ? - Docteur je vous expliquerai plus tard...maintenant il faut vous attendre...vite ! ...ça sera fait cette nuit... - Pourquoi ? - Parce qu'ils n'ont plus de places dans les camps...et plus de nourriture et que dehors ça se sait.

Féerie pro jindy I se otevírá atmosférou před Célinovým odchodem z Paříže a pokračuje jeho pobytem ve věznici v Kodani. V této knize Céline novátorsky pracuje s jazykem, rytmem a hudbou, přičemž jeho unikátní styl a rozervané segmenty vět dokazují jeho literární génia. Popisuje svůj útěk po osvobození Paříže, dánský exil, uvěznění a obvinění z kolaborace, ale také vzpomínky na pařížský Montmartre, kde žil a měl přátele. První svazek začíná před Célinovým odchodem z Paříže a přechází do jeho pobytu na cele pro odsouzené na smrt. Féerii začíná psát v březnu 1946 a v dopise své ženě se svěřuje, jak se jeho příběh odvíjí od bombardování Paříže. Druhý svazek, Féerie pro jindy II, začíná také bombardováním a Céline ho popisuje jako lyricko-groteskní balet, v němž lidstvo manévruje kolem netvora Normance a sadistického pořadatele masakru Julka. Autor se v této tragédii stává klaunem, který přijímá rány osudu a nakonec se mu na hlavu snese sprška stránek rukopisů, jež se navždy ztratily.

Ein junger Mediziner wird als wissenschaftlicher Gutachter des Völkerbundes nach Afrika entsandt, um Mißstände der kolonialen Gesundheitsversorgung aufzuklären. Er scheitert am intriganten Widerstand von Interessengruppen. Sein Bericht wird unterdrückt, er selbst endet als lizenzloser Armenarzt im Gefängnis.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Po pětici románů předválečné a poválečné doby otevřel Atlantis prózou Klaun´s band I soubor méně známých, a přitom stejně výrazných Célinových próz. Klaun´s band I a následující Klaun´s band II, snad nejhumornější ze Célinových knih, líčí Célinův pobyt v Londýně v letech 1915 a 1916.

Previously announced on Sun & Moon Press, this is the important volume of dances written by Louis-Ferdinand Céline.

Mit diesem Band wird die Serie der Céline-Publikationen im Merlin Verlag fortgesetzt. Es handelt sich um Briefe, die Céline (damals noch mit seinem bürgerlichen Namen Destouches bzw. Des Touches unterzeichnend) während des ersten Weltkrieges aus Afrika an Freunde und Familienangehörige adressierte, nachdem er eine Stellung als Repräsentant einer Handelsfirma im damals bereits französisch besetzten Kamerun angenommen hatte. Sie liefern ein farbiges und sehr persönliches Bild von den Bedingungen, unter denen ein Europäer dort zu arbeiten hatte, gleichzeitig öffnen sie bereits den Blick auf die Persönlichkeit und Sichtweise des späteren Schriftstellers von Rang.

Závěrečná část tzv. „německé trilogie“, v níž autor líčí svůj útěk na sklonku války z Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. Skočná je z „německé trilogie“ snad nejdramatičtější: Céline, jeho žena Lili a kocour Bébert v ní projíždějí hroutícím se Německem a vyprávění je jen obrazem víru, v němž pud sebezáchovy slevuje i z nároků na důstojnost; lidé nejsou už osobnosti zápasící o zbytky svého postavení, nýbrž animální tvorové v ohrožení života. Jestliže předchozími díly trilogie probleskla tu a tam naděje na lidskou solidaritu a slušnost, tato poslední próza, kterou Céline dopsal den před svou smrtí, zpečetila jeho vidění člověka nejhlubším zklamáním.

Written in Celine's trademark style - a headlong rush of slang, brusque observation and quirky lyricism, delivered in machine-gun bursts of prose and ellipses - London Bridge recreates the dark days during the Great War with sordid verisimilitude and desperate hilarity.

S'il n'y a pas de roman sans style, si son pouvoir est de nous montrer le monde transformé par un imaginaire, et s'il acquiert une force supplémentaaire quand il parvient à saisir l'histoire de son époque, alors l' uvre romanesque de Céline (1894-1961) est une des grandes uvres de son temps, quoi qu'il ait d'autre part à reprocher à son auteur. En elle, le pouvoir du style se trouve multiplié par le choix initial d'une langue populaire qui avant lui était depuis trois siècles au ban de la littérature ; il s'y déploie un imaginaire si personnel qu'il se reconnaît dans le moindre fragment, et l'histoire la traverse si bien de part en part que les deux ensembles formés par ses huit romans ont chacun pour centre une des deux guerres qui en Europe ont marqué ce siècle. (H. G.)

In diesem imaginären Interview mit der Professor Y genannten Figur bekommt der verblüffte Leser des Spätwerks Célines die nötigen Schlüssel zum Verständnis seiner stilbildenden Schreibweise.

Der große österreichisch-ungarische Frauenarzt, Ignaz Semmelweis, hat Céline schon früh fasziniert. Semmelweis, der ärztliche Revolutionär, der gegen den Unverstand seiner Zeitgenossen verzweifelt anrannte, legte die Grundlagen für die Überwindung des furchtbaren Kindbettfiebers, das Tausenden von Frauen das Leben kostete. Sein Kampf und sein leidenschaftliches Leben, das in Verzweiflung und Wahnsinn endete, wird von Céline in expressiver, nervöser und dramatischer Hast aufgezeichnet und läßt dem Leser den Atem stocken. Während fast das gesamte Werk Célines auf Deutsch verfügbar war, wird dieses Meisterwerk seit 1937 zum ersten Mal wieder vorgestellt.

The original manuscript of Cannon-Fodder (Casse-pipe) was in part destroyed or stolen when Céline's Montmartre flat was ransacked at the time of Liberation in 1944. Céline, a presumed collaborator and in fear of his life had already fled. This surviving fragment, translated into English here for the first time, is the opening chapter of that work and tells us of the experiences of a raw recruit on the first evening of his enrolment.

Mit "Rigodon" (postum 1969 erschienen) schließt Céline - nach "Von einem Schloß zum andern" (1957) und "Norden" (1960) - seine große Deutschland-Trilogie über das letzte Kriegsjahr 1944/45 ab: Der Exodus des ehemaligen Kollaborateurs durchs brennende Deutschland auf der Suche nach dem dänischen Exil, die Verfolgung auch durch die Nazis geraten zum dantesken Fresko des Chaos.

Ce volume contient :D'un château l'autreNordRigodon.Appendices : Louis-Ferdinand Céline vous parle - Entretien avec Albert Zbinden.Ces trois romans qui n'en font presque qu'un seul peuvent à plus d'un titre être tenus pour une œuvre importante. En choisissant d'évoquer à sa manière ce qu'il avait vu et ce qu'il avait vécu dans l'Allemagne de 1944-1945, nul doute que Céline n'ait été conscient d'être l'un des seuls que sa sensibilité, son imagination et son style mettaient à même de donner une existence littéraire à cette apocalypse.

Often considered to be Celine's funniest work, Guignol's Band showcases its author's idiosyncratic style at its finest, frantically blending slang, invective, onomatopoeia with literary language, and bridging the gap between gritty realism and absurd mysticism.

Román Sever je druhou částí tzv. „německé trilogie“, v níž domnělý „kolaborant“, ale především spisovatel L. F. Céline líčí svůj útěk na sklonku války z Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. Druhá část „německé trilogie“ popisuje to, co bylo „před Sigmaringenem“: pobyt v Baden-Badenu, Berlíně a na podivném statku v Zornhofu. Céline se marně snaží získat propustky do Skandinávie a zároveň je nucen prodírat se složitou spletí vztahů uprostřed jedinců, kteří chtějí přežít v situaci, kdy se hroutí totalitní moc a nikdo nemá čisté ruce.

První část „německé“ trilogie o době strávené v Sigmaringenu postihuje celkovou atmosféru kolaborantských či přinejmenším zkompromitovaných kruhů uvnitř Německa, Evropy a samotné Francie na konci druhé světové války a těsně po ní. „Německá trilogie“ zachycuje dobu, kdy byl Céline jako domnělý francouzský kolaborant nucen utíkat z Paříže a Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. V první části Od zámku k zámku líčí autor svůj pobyt na zámku Sigmaringen v Německu, kde se koncem války skrývali prominentní kolaboranti a kde v okolních táborech přežíval kolaborantský plebs, odsouzený k vyhlazení samotnými Němci.

Smrt na úvěr je obrazem autorova neutěšeného dospívání v rodině chudých pařížských živnostníků. Po jejím vydání zaburácela kritika: „fantastická epopej odpornosti a ohyzdnosti“, „nemorální obludnost“, z níž člověka „drtí hnus“. Céline ze svého drsného, ukoptěného dětství strhl obvyklou aureolu „nyvých vzpomínek na dětská léta“ a své pronikavé vidění života promítl i do úděsně upřímného jazyka. Jeho milostné scény na pomezí oplzlosti nám mohou připadat pohoršující či kruté, ovšem krutými je neudělal autor, nýbrž právě život, o němž píše. Mort a credit, vydaná roku 1936 nakladatelstvím Gallimard v Paříži, vyšla v témže roce i česky. K novému vydání připravila, ediční poznámku a vysvětlivky sestavila Anna Kareninová.

Autobiografický román francouzského lékaře zachycuje jeho zkušenosti z 1. světové války a poznatky z doby, kdy pracoval jako lékař mezi chudinou na periferii. Zážitky z absurdní atmosféry první světové války vylíčil autor syrově, s cynickou pózou rozcitlivělé duše.