Petruška Šustrová Knihy

Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltskýchstátů sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.

Politická autobiografie profesora Karola Modzelewského, významného odpůrce polského komunismu a tiskového mluvčího Solidarity, získala v roce 2013 několik prestižních literárních ocenění, včetně ceny za nejlepší historickou knihu. Jeho paměti pokrývají téměř padesát let polské historie a zahrnují kritiku postkomunistických aspektů. Modzelewski, který strávil osm a půl roku ve vězení, přináší unikátní pohled na události, jichž byl přímým svědkem a aktérem. Jeho názory jsou provokativní a mohou vyvolávat nesouhlas, avšak jeho poctivost a zajímavý způsob vyprávění jsou nesporné. V češtině chybí autobiografie s tak hlubokým vhledem. Petr Pithart v doslovu zdůrazňuje, že pohled na středoevropské dějiny pouze „národníma“ očima brání porozumění jejich komplexnosti a souvislostem, což je klíčové pro dnešní a budoucí reflexi. Modzelewski v úvodu cituje Majakovského a přirovnává revoluci k divokému mustangovi, kterého nelze plně ovládnout, což metaforicky vyjadřuje jeho vlastní životní zkušenost.

Kniha dvojice známých publicistů přibližuje ve více než 40 kapitolách uzlové historické události a trendy, ilustrující skutečnou povahu komunistických režimů – od Pařížské komuny a Říjnové revoluce přes stalinismus, přes jejich četné válečné výboje a zločiny, potlačování vzpour i disentu až k normalizaci, perestrojce a rusko-gruzínské válce.Vznikl tak informačně bohatý a čtivý soubor textů pro široký okruh čtenářů, který by bylo možno charakterizovat i jako studijní materiál občanské nauky. První vydání.

První svazek autobiografie: 1905-1931. První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Kniha je jedinečnou a přesvědčivou studií historického vývoje etnických národů založeného na jazyce a identitě. Týká se čtyř východoevropských zemí. Timothy Snyder tvrdí, že „Tématy této knihy jsou transformace národních idejí, příčiny etnických čistek a podmínky národního smíření”. Tato témata Snyder vysvětluje tak, že líčí složitě propletené příběhy Polska, Ukrajiny, Litvy a Běloruska a jejich společné kořeny v raně moderním státě: Polsko-litevské unii (1569–1795), kde základy politické identity tkvěly ve sdílené kultuře a občanských právech. Kdy a jak vznikají moderní národy? Proč dochází k etnickým čistkám? Jak mohou národní státy nastolit mír? Tyto a mnohé další otázky si klade kniha Timothyho Snydera Obnova národů a pokouší se na ně opovědět na příkladu někdejší Polsko-litevské unie. Ta vznikla v roce 1569, kdy slovo „národ“ znamenalo něco podstatně jiného než dnes. V Polsko-litevské unii se hovořilo různými jazyky, vládla tam náboženská tolerance, fungoval tam parlament. Vytvořila však – anebo trvale uchovala – také jazyky, náboženství a mýty, které dnes vnímáme jako ukrajinské, běloruské či ruské. Autor nás provádí staletími a událostmi, mnohdy strašlivými a krutými, plnými nenávisti, aby na konci druhého tisíciletí dospěl k branám jiného nadstátního útvaru: Evropské unie.

Rozhovory známé publicistky Petrušky Šustrové se čtyřiceti českými překladateli. Své zkušenosti z oboru a názory na českou i zahraniční literaturu v knize svěřují takové osobnosti jako Alena Bláhová, Václav A. Černý, Jarmila Emmerová, Josef Forbelský, Václav Jamek, Anna Kareninová, Eva Kondrysová, Jiří Pelán, Jindřich Pokorný, Olga Lomová, Jan Vladislav, Dušan Zbavitel a další. Čtenáři se zde dozvědí o zajímavých knihách a jejich autorech nejen z oblasti anglosaské, německé či francouzské literatury, ale rovněž z literatury maltské, kavkazské, srbocharvátské, gruzínské, rumunské, maďarské, čínské, japonské, tibetské, vietnamské, finské, norské, švédské, dánské, chetitské, akkadské, svahilské, arabské,

Kniha je další opus magnum z pera slavného britského historika Paula Johnsona, ve kterém se pokouší zachytit vznik globální společnosti v 19. století. Johnson si všímá každé oblasti života – módy, milostného života, malířství, hudby, narkomanie a její léčby. Nepominutelným prvkem díla jsou stovky citací z dobových pamětí, z tisku a ze slavných a polozapomenutých literárních děl.... celý text

Mezinárodní politika v Evropě na přelomu 19. a 20. století a vztahy mezi spřízněnými panovnickými rodinami Ruska, Velké Británie a Německa. Podíl panovníků těchto zemí na rozpoutání 1. světové války. Kniha je rozsáhlou prací anglické dokumentaristky televize BBC. Zabývá se obdobím konce 19. a začátku 20. století a sleduje, jak se vyvíjela evropská politika i vnitřní politika a diplomacie v Rusku, Německu a Velké Británii. Hlavní pozornost je soustředěna na královské rodiny jako na představitele dožívajících monarchií. Autorka velmi podrobně zachycuje rodinné vazby a vztahy mezi evropskými panovnickými rody, které mezi sebou uzavíraly sňatky a pěstovaly těsné rodinné styky. Hlavními postavami historického "příběhu" jsou anglický král Jiří V., ruský car Mikuláš II. a německý císař Vilém II. - tedy tři bratranci. Události jsou popisovány na základě autentické korespondence mezi členy rodin. Tuto autorka objevila v královském archivu zámku Windsor a dalších archivech. Spisovatelka se snaží zachytit podíl těchto tří panovníků na rozpoutání světového válečného konfliktu, přičemž neopomíjí ani vliv mezinárodní diplomacie i politiky jiných evropských zemí.

Při líčení vlastního osudu popisuje Alexandr Podrabinek zároveň poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kde probíhalo permanentní potlačování práv občanů a zneužívání moci k rozličným způsobům likvidace režimu nepříjemných osob. Autor, sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je živoucím důkazem toho, jak se ve skutečnosti vrcholní i méně významní sovětští představitelé stavěli k opozici i v době tzv. perestrojky a glasnosti, jež byly okolním světem považovány za projevy demokratizačních procesů. Podrabinkova kniha je sugestivním svědectvím o těžkém každodenním životě v SSSR. Velmi často se stýkal a spolupracoval se světoznámými postavami odpůrců sovětského režimu včetně Andreje Sacharova nebo Naděždy Mandelštamové. Nezapomenutelnou postavu jeho vzpomínek představuje mimo jiných důstojník KGB, jenž se z přesvědčení stal spolupracovníkem a informátorem disidentů. Pozoruhodné jsou rovněž popisované osudy „kágébáků“ v době postsovětské. Alexandr Podrabinek se narodil v roce 1953 v Moskvě, vzděláním je medik. Od začátku sedmdesátých let se aktivně účastnil hnutí za lidská práva. V roce 1978 byl zatčen a poslán do vyhnanství, v roce 1980 byl znovu uvězněn a odsouzen na tři a půl roku do lágru. Je spoluzakladatelem Nezávislého psychiatrického sdružení, byl hlavním redaktorem lidskoprávního periodika „Express-Chronika“ (1987–2000). Stojí v čele ruského oddělení Fondu za občanské svobody; je novinář a pravidelně publikuje na internetových stránkách. V roce 1979 vyšla v USA jeho kniha Trestní medicína, pojednávající o mnoha konkrétních případech nelidského zneužívání psychiatrie u politických vězňů sovětského režimu.

Gulag – obrovské množství sovětských koncentračních táborů – byl systém represí a trestů, jehož racionalizované zlo a institucionalizovaná nelidskost soutěžily s holocaustem. Do světového povědomí vstoupil Gulag v roce 1972, poté, co vyšla rozsáhlá práce, kterou z vyprávění o sovětských táborech sestavil Alexandr Solženicyn – Souostroví Gulag. Od zhroucení Sovětského svazu byly v Rusku i na Západě uveřejněny desítky memoárů a nových studií, zabývajících se různými aspekty tohoto systému. Anne Applebaum nyní předkládá s použitím těchto nových pramenů i svých původních historických výzkumů první plně zdokumentované dějiny systému sovětských táborů – od jeho počátků za ruské revoluce po rozpad v době glasnosti. Její kniha je velikým badatelským výkonem a morálním zúčtováním, které umisťuje Gulag tam, kam patří: do centra našeho porozumění komplikovaným dějinám 20. století.