Petruška Šustrová Pořadí knih (chronologicky)

Vzpomínková kniha Petrušky Šustrové přináší osobní svědectví o událostech, o nichž je někdy těžké mluvit a ještě těžší si je lze dnes představit: Výslechy na Státní bezpečnosti, neustálá šikana, konspirace, vězení... Zachycuje rovněž zákulisí českého disentu a každodenní život autorky plný strastí, ale i humoru a radosti. Petruška Šustrová popisuje své studentské politické aktivity v roce 1968, následné zatčení a obvinění z podvracení republiky za práci v Hnutí revoluční mládeže. Dále líčí činnost Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i své porevoluční angažmá při prověřování příslušníků Státní bezpečnosti a přípravě lustračního zákona. Nechává nahlédnout též do svého osobního života a zachycuje vývoj svých názorů. Kniha vykresluje určitý obraz doby a také portréty autorčiných blízkých přátel z oblasti disentu a nezávislé kultury.

O Severní Koreji a vládnoucí dynastii Kimů máme omezené znalosti. Média často vykreslují tuto zemi jako uzavřenou říši zla, která hrozí jadernými zbraněmi. Autorka se snaží hlouběji porozumět korejskému systému a odhalit, proč je Severní Korea taková, jaká je. Kim Čong-un se jeví jako tyran, jehož výhrůžky jsou nevyzpytatelné a situace v zemi se zdá být chaotická. Napoleoni se však snaží překročit tradiční pohledy a neomezuje se na euro-americké principy demokracie. Nepodporuje jednoduché rozdělení na dobro a zlo, ale zkoumá, zda je obraz Severní Koreje takový, jaký nám předkládají média. Její kniha obsahuje informace a svědectví diplomatů, disidentů a odborníků a hledá odpovědi v fascinujícím příběhu dvou Korejí a konfliktu studené války. Analyzuje excentrickou realitu severokorejského totalitarismu a snaží se pochopit myšlení národa ovlivněného ideologií čučche, která je zásadní pro vysvětlení psychologického stavu Kimových „poddaných“. Také se zabývá temnou sítí počítačových zločinů, které jsou připisovány Severní Koreji.

Pohled na válku v Čečensku, kterou Wojtek Jagielski zažil na místě, je nesmírně aktuální. Také to měla být blesková operace. Vidíme stejné ruské chyby, stejnou neústupnost, bezohlednost k civilním obětem a manipulaci s fakty. Neochotu vyjednávat s druhou stranou a lži na mezinárodním fóru. Ale přeci jen potřebujeme zkušeného průvodce, protože Čečensko je země pro Středoevropana v mnoha ohledech exotická. Především je to muslimská společnost a aspekt víry hrál nejen v této válce důležitou roli. Ruská strana mohla řadu let bojovat s „islámskými teroristy“ a atmosféra na přelomu tisíciletí tomu nahrávala. Čečenští horalé jsou svými povahami skutečně tvrdí a nebojí se žádné zbraně – jak se ukázalo v Beslanu. Tradiční klanová společnost uznává jiné hodnoty a ne vždy je dokážeme pochopit. Tento příběh o touze po svobodě je také vyprávěním o cti, krevní mstě a silných rodových vazbách. Kamenné věže vychází v překladu Petrušky Šustrové v edici Prokletí reportéři.

Mezi dvěma říšemi, Hitlerovou a Stalinovou, se nacházejí krvavé země. Necelá dvě desetiletí stačila, aby zde v důsledku politiky dvou vůdců zahynulo čtrnáct milionů lidí. Povědomí o událostech třicátých a čtyřicátých let na území dnešního Polska, Ukrajiny, Běloruska a pobaltskýchstátů sice sílí, stále jsou to však jednotlivé události: ukrajinský hladomor po stalinské kolektivizaci, Katyň nebo tzv. konečné řešení židovské otázky. Širokoúhlý záběr Timothyho Snydera je v dějinách daného území novinkou. Sled katastrof, které se tudy prohnaly, nelze vysvětlit na základě jednotlivostí ani dějin jednotlivých národů, nýbrž jedině ze zvláštního postavení těchto zemí v Evropě, z jeho historických příčin, z motivů dvou totalitních ideologií, ze záměrů a metod dvou diktátorů a jejich vzájemných souvislostí. Krvavé země jsou tak první syntetickou monografií, která postihuje v celku souhru těchto nešťastných okolností, jejímž důsledkem byla největší demografická a humanitární katastrofa, jakou kdy člověk v lidských dějinách způsobil. Kniha vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Prostor.

Alexandr Podrabinek ve svém líčení osudu zobrazuje poměry v Sovětském svazu 70. a 80. let, kdy probíhalo systematické potlačování občanských práv a zneužívání moci k likvidaci nepohodlných osob. Sám vězněn a poslán do sibiřského vyhnanství, je důkazem postojů sovětských představitelů k opozici i během perestrojky a glasnosti, které byly vnímány jako demokratizační procesy. Jeho kniha je silným svědectvím o těžkém každodenním životě v SSSR a jeho setkání a spolupráce s významnými odpůrci režimu, jako byli Andrej Sacharov a Naděda Mandelštamová, přinášejí cenné pohledy. Nezapomenutelnou postavou je důstojník KGB, který se stal informátorem disidentů. Popisuje také osudy „kágébáků“ v postsovětské době. Narodil se v roce 1953 v Moskvě a je vzděláním medik. Od 70. let se aktivně účastnil hnutí za lidská práva, byl zatčen v roce 1978 a znovu uvězněn v roce 1980. Je spoluzakladatelem Nezávislého psychiatrického sdružení a byl hlavním redaktorem „Express-Chroniky“. V současnosti vede ruské oddělení Fondu za občanské svobody a pravidelně publikuje online. V roce 1979 vydal knihu o zneužívání psychiatrie u politických vězňů.

Téma knihy se týká regionu sousedícího s Polskem, který ve své bouřlivé meziválečné historii patřil do Československa a Maďarska. Velmi krátkou dobu také představoval zárodek nezávislého ukrajinského státu. Na tomto místě se křížily plány různých států a národů. Ve Varšavě se předpokládalo, že Zakarpatsko je jakýmsi svébytným českým depozitem, jenž má být po eventuálním pádu bolševiků předán Moskvě. Když však už bylo jasné, že sovětský stát bude trvat dlouho, přišla na řadu obava, že Podkarpatská Rus se stala spíše vkladem bolševiků, snažících se rozšířit území svého státu. Polské pohledy na Zakarpatskou Rus se rozcházely s pravdou. Pro Prahu tento region skutečně představoval jistou podobu koridoru. Neměl však Čechy spojovat s Rusy nebo s Ukrajinci, ale s Rumunskem. To byl jediný spojenecký stát, se kterým Československo sousedilo. Do poloviny roku 1921 se Československu, Rumunsku a Jugoslávii podařilo uzavřít obranné příměří proti maďarským revizionistickým ambicím. Spojenectví těchto tří států dostalo jméno Malá dohoda.

Prostřednictvím intenzivního výzkumu autoři odhalují skutečnost, že nyní nastal čas na globální probuzení. Je čas se spojit, požadovat pravdu a převzít kontrolu nad svým zdravím. Pravda o covidu-19 je pro vás pozvánkou, abyste se připojili k dr. Mercolovi a Cumminsovi, kteří vzdělávají veřejnost a angažují se ve jménu zdravé, spravedlivé, demokratické a regenerativní budoucnosti. Autoři knihy, která se objevuje na žebříčku bestsellerů New York Times, dr. Joseph Mercola a Ronnie Cummins se spojili, aby čtenářům nabídli ucelený pohled na problematiku současné krize v podobě pandemie covidu-19. Ne každý s nimi musí plně souhlasit. Přesto má smysl se s jejich úhlem pohledu blíže seznámit. Celá řada informací bude totiž pro čtenáře nová a možná i překvapivá. Kniha obsahuje také nebývalé množství odkazů na informační zdroje, kterými se autoři snaží svá tvrzení podepřít.

Tato kniha vznikla v návaznosti na projekt konference Program Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě ve spolupráci s českou neziskovou organizací Post Bellum a Knihovnou Václava Havla. Jejím základním tématem je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí. Dvakrát (na jaře a na podzim 2017) jsme pozvali skupinu lidí zabývajících se tímto tématem buď „teoreticky“, to jest jako předmětem obecné úvahy v rámci svých společenskovědních oborů, nebo střetávajících se s ním ve svém praktickém životě, v rámci historické zkušenosti svého národa, v tomto případě kubánského, a vybídli jsme je ke společné diskusi.

Žijeme ve zrychlené době plné nejrůznějších vlivů. Cílené reklamy, hackeři, internetoví boti, ISIS, Putin, trollové, Trump - ti všichni se snaží otřást naším vnímáním reality. V této surreálné atmosféře, jejímž cílem je nás dezorientovat a podkopat náš smysl pro pravdu, jsme ztratili nejen víru v mír a demokracii, ale i představu o tom, co tato slova znamenají. Peter Pomerantsev nás zavede do předních linií dezinformační války, kde se setkáváme s twitterovými revolucionáři, populisty, identitáři, džihádisty, hlídači pravdy a mnoha dalšími. Čtyřicet let poté, co byli jeho rodiče jakožto disidenti pronásledováni KGB, Pomerantsev dokládá, že se Moskva opět stala propagandistickou velmocí. Jeho výzkum ho proto zavedl zpět do Ruska - ale odpovědi, kterých se dopídil, nebyly takové, jaké očekával. Kniha Tohle není propaganda je zčásti reportáž, zčásti intelektuální dobrodružství- zkoumá, jaká je role politiky i nás samých v době, kdy je pravda často obracena vzhůru nohama.

Svůdná přitažlivost autoritářství Renomovaná americká novinářka a historička se ve své nejnovější knize věnuje znepokojivému fenoménu posledních let – antidemokratickým trendům, které jsou stále patrnější jak ve východní a západní Evropě, tak i ve Spojených státech. Anne Applebaumová patří k prvním autorům, kteří ve svých novinových článcích na tuto skutečnost upozornili. V knize vysvětluje, proč se elity v demokratických státech začaly přiklánět k nacionalismu a autoritářství. Na známých příkladech ukazuje příchod nové vlny zastánců iliberalismu a popisuje, jak ke změně společenského pořádku tito lidé využívají konspirační teorie, politickou polarizaci, sociální média, a dokonce i nostalgii. Autoritativní vůdci moderní doby nejsou osamělými diktátory, při svém vládnutí se spoléhají na politické spojence, loajální úředníky či mediálně známé osobnosti, které jim pomáhají vydláždit cestu a podporují jejich vzestup. A na oplátku tyto své spojence odměňují participací na moci a bohatství. Naléhavá, a přitom elegantně napsaná kniha Soumrak demokracie je brilantním rozborem politických posunů, které otřásají světem, a zároveň výzvou k cestě nazpět k demokratickým hodnotám.

Německá invaze do Polska (tzv. zářijová kampaň), která byla zahájena 1. září 1939 a na níž se podílel Sovětský svaz, měla za následek rozdělení původního polského území mezi Německo a Sovětský svaz (a zprostředkovaně Litvu a Slovensko). Album Sovětská okupace polského území v letech 1939–1941 prostřednictvím dobových fotografií a mapek dokumentuje průběh sovětizace okupovaných polských území, metody a dopad komunistické (a posléze nacistické) propagandy. Většina snímků je v albu publikována vůbec poprvé. Vytvořili je sovětští fotografové – nejprve vojenští dopisovatelé, kteří doprovázeli oddíly Rudé armády vstupující do Polska, později straničtí fotografové, jejichž snímky musely splňovat cíle propagandistické práce. Obzvláštní dokumentární hodnotu mají fotografie povražděných polských obětí pořízené NKVD. Další snímky zhotovili němečtí vojáci, zejména při operaci Barbarossa v červnu 1941. Doplňují je úřední fotografie vzniklé ve vězeních a soukromé fotografie vězňů gulagů či vyhnanců deportovaných z někdejšího polského území. V publikaci najdete kromě bohatého fotografického materiálu také krátké studie, které obrazy doplňují o fakta a kontext. Kniha vyšla v ÚSTR díky spolupráci s Muzeem 2. sv. války v Gdaňsku a s pomocí Polského institutu v Praze v rámci vydavatelského cyklu „Samostatnost 1918“.

Kniha je jedinečnou a přesvědčivou studií historického vývoje etnických národů založeného na jazyce a identitě. Týká se čtyř východoevropských zemí. Timothy Snyder tvrdí, že „Tématy této knihy jsou transformace národních idejí, příčiny etnických čistek a podmínky národního smíření”. Tato témata Snyder vysvětluje tak, že líčí složitě propletené příběhy Polska, Ukrajiny, Litvy a Běloruska a jejich společné kořeny v raně moderním státě: Polsko-litevské unii (1569–1795), kde základy politické identity tkvěly ve sdílené kultuře a občanských právech. Kdy a jak vznikají moderní národy? Proč dochází k etnickým čistkám? Jak mohou národní státy nastolit mír? Tyto a mnohé další otázky si klade kniha Timothyho Snydera Obnova národů a pokouší se na ně opovědět na příkladu někdejší Polsko-litevské unie. Ta vznikla v roce 1569, kdy slovo „národ“ znamenalo něco podstatně jiného než dnes. V Polsko-litevské unii se hovořilo různými jazyky, vládla tam náboženská tolerance, fungoval tam parlament. Vytvořila však – anebo trvale uchovala – také jazyky, náboženství a mýty, které dnes vnímáme jako ukrajinské, běloruské či ruské. Autor nás provádí staletími a událostmi, mnohdy strašlivými a krutými, plnými nenávisti, aby na konci druhého tisíciletí dospěl k branám jiného nadstátního útvaru: Evropské unie.

Horké knihy ve studené válce popisují málo známý program tajné distribuce knih do východní Evropy, který financovala CIA. Mezi lety 1957 a 1970 byl knižní program jedním z nejefektivnějších způsobů pronikání za železnou oponu, západní publikace se díky němu dostaly k tisícům lidí v sovětském bloku včetně Československa. Americký politolog...

Druhý díl pamětí Arthura Koestlera navazuje na díl první, nazvaný Šíp do nebe, a zobrazuje především proces, v němž se autor odvrátil od komunismu. Jeho hledání, tápání a pochyby jsou pozoruhodné. Neméně důležité jsou ovšem dějiny, které se před očima tohoto bystrého pozorovatele odehrávaly – a jichž se autor snažil účastnit. Sledoval je v Sovětském svazu začátkem třicátých let pohledem komunisty, pak v západní Evropě pohledem hodně zviklaného komunisty, odsouzence k smrti ve Frankově vězení za španělské občanské války, poté v internaci v okupované Francii a konečně v Anglii, kam se mu nakonec podařilo šťastně uprchnout.

Saul Friedländer, který se mimochodem narodil v Praze a unikl holokaustu, v této bohatě dokumentované knize odpovídá na otázku, jež vrhla temný stín na poválečný svět: jak mohl jeden z nejvyspělejších evropských národů vyhladit na šest milionů nevinných obětí? Dává přitom velké slovo přímým svědkům – nikoli pamětem, ty nebývají vždycky spolehlivé, ale dobovým deníkům a dopisům obětí i pachatelů, stejně jako oficiálním projevům a úředním výnosům. První část knihy, zabývající se národně socialistickou kampaní útlaku, přináší hlasy Židů, kteří se po nástupu nacistů ocitli ve stále více děsivé realitě. Druhá část pokrývá německou vyhlazovací politiku, která vedla k vraždě šesti milionů evropských Židů - oficiální program, který závisel na spolupráci místních úřadů a policejních útvarů, pasivitě obyvatelstva a ochotě obětí podlehnout zoufalé naději, že přežijete natolik dlouho, než uniknete německé svěráku. Kniha Nacistické Německo a Židé je základní studiem této temné a složité historie.

Jednotlivé kapitoly této knihy vznikly z pořadů jejich autorů, které v letech 2009–2013 vysílal Český rozhlas. Přesněji řečeno z těch pořadů, jejichž tématem byl komunismus, některé jeho fenomény a způsob, jakým se komunistický režim vyrovnával s různými situacemi. Autoři zastávají názor, že je nebezpečné příliš rychle zapomínat, a že i v dnešní poněkud klipovité době má smysl se zamýšlet nad příčinami již zaniklých jevů a průběhem a vyústěním dávných událostí. Ne proto, aby se neopakovaly – historie se nikdy přesně neopakuje – ale proto, abychom si všímali podobností a dokázali z nich vyvodit patřičné závěry a důsledky.

První svazek autobiografie: 1905-1931. První díl autobiografie Arthura Koestlera zachycuje dětství, dospívání a mládí pozdějšího slavného autora. Koestler čtenáře provádí pozoruhodnými prostředím Budapešti v době Komuny v roce 1919, Vídně po první světové válce, kde kralují buršácké spolky a Sigmund Freud, a poté čerstvě osídlované Palestiny. Ukáže mu poválečnou Paříž a Berlín za Výmarské republiky, načež se s ním vydá k severnímu pólu. Koestler vše provází pozoruhodnými reflexemi, nejistotami svého dětství a úvahami zralé dospělosti. Líčí v knize svůj intelektuální a ideový vývoj - první díl pamětí končí jeho vstupem do komunistické strany na konci roku 1931.

Na začátku 16. století prohlásil mnich Filofej Moskvu za „třetí Řím“. Pro intelektuály a umělce byla ve třicátých letech 20. století kosmopolitním centrem sekulárního osvícenství. Clarková popisuje a interpretuje kulturní dějiny Moskvy ve třicátých letech a prostřednictvím díla Sergeje Ejzenštejna, Sergeje Treťjakova, Michaila Kolcova a Ilji Erenburga přibližuje čtenáři jedinečnou atmosféru období poznamenaného stalinismem a čistkami. Podle Clarkové je toto desetiletí klíčovým obdobím prehistorie pojmů, jako je transnacionalismus, kosmopolitismus a světová literatura. Autorka předestírá polemický a politický kontext pro porozumění kanonickým dílům autorů, jako je Brecht, Benjamin, Lukács a Bachtin. Moskva, čtvrtý Řím prolamuje intelektuální železnou oponu, která obklopuje kulturní dějiny stalinistického Ruska, a rozšiřuje interpretační rámec o významné kontakty tehdejších kulturních představitelů se západním intelektuály a trendy. Zapojení málo probádaného mezinárodního rozměru do interpretace sovětské kultury přispívá k lepšímu pochopení světově významné úlohy stalinské Moskvy.

Nová kniha proslulého historika Waltera Laqueura, který se ruským tématem zabývá už několik desetiletí, hledá odpovědi na otázku, jak lze vnímat prezidenta Putina a fenomén putinismu, který nabývá na čím dál větší síle. Věnuje se především myšlenkovým a politickým zdrojům z posledních dvou století i z doby středověku, které současný ruský vůdce a lidé u moci vybírají a akcentují. Laqueur velmi přesvědčivě ukazuje, že jde o státní kapitalismus s prvky liberální hospodářské politiky, do níž však neustále zasahuje stát. Jde o takzvanou „řízenou demokracii“, která západní model liberalismu a občanských svobod považuje za nepřátelský a plný ohrožujícího chaosu. Autor v několika kapitolách názorně ukazuje, jaké politické síly jsou v současném Rusku na vzestupu, jaký vztah má země k dalším rozhodujícím politickým silám ve světě (USA, Čína, Evropská unie) i jak se daří, či nedaří naplňovat představu o euroasijské koncepci. Stranou nezůstávají ani témata o ruském mesianismu, nacionalismu, pravoslavné církvi, roli oligarchů, pozici „petrostátu“ či částečné restalinizaci. Fakta i autorovy závěry jsou podpořeny podrobnými odkazy na bibliografii a dávají čtenáři mimořádnou inspiraci k tomuto živému tématu. Knihu uzavírá doslov známého publicisty a znalce ruských reálií Jefima Fištejna.

Aby si vynutili poslušnost společností, které ovládli, nepoužívali Hitlerovi nacisté a sovětští bolševici jen teroru. Veledůležitým nástrojem jejich moci byla také propaganda. A nejmocnějším nástrojem propagandy byl v první polovině 20. století film; na tom by se Lenin s Goebbelsem jistě shodli. O tom, jak si bolševici a nacisté ve svých zemích podmanili filmové společnosti a posléze i značnou část filmových tvůrců, a také o jejich nejvýraznějších propagandistických filmech, jež byly samozřejmě vydávané za „umělecké“ či „dokumentární“, pojednává kniha Filmová propaganda.

Jaké mýty šíří západní novináři a historici o středoevropském odporu vůči komunistickému státu? Jak se na disent dívá americký historik J. Bolton? Všechno se odehrávalo ve zcela konkrétním prostředí a situaci, říká a popisuje jej vlastními slovy jeho účastníků a hojně cituje z dopisů, deníků i literárních děl. V jeho podání nejde tolik o politickou filozofii jako spíše o běžné zážitky. Disent je živým společenstvím lidí, kteří pochybují a pociťují nejistotu a rozhodně se nepokládají za žádné mesiáše. Vychází v edici Šťastné zítřky.

Politická autobiografie profesora Karola Modzelewského, významného odpůrce polského komunismu a tiskového mluvčího Solidarity, získala v roce 2013 několik prestižních literárních ocenění, včetně ceny za nejlepší historickou knihu. Jeho paměti pokrývají téměř padesát let polské historie a zahrnují kritiku postkomunistických aspektů. Modzelewski, který strávil osm a půl roku ve vězení, přináší unikátní pohled na události, jichž byl přímým svědkem a aktérem. Jeho názory jsou provokativní a mohou vyvolávat nesouhlas, avšak jeho poctivost a zajímavý způsob vyprávění jsou nesporné. V češtině chybí autobiografie s tak hlubokým vhledem. Petr Pithart v doslovu zdůrazňuje, že pohled na středoevropské dějiny pouze „národníma“ očima brání porozumění jejich komplexnosti a souvislostem, což je klíčové pro dnešní a budoucí reflexi. Modzelewski v úvodu cituje Majakovského a přirovnává revoluci k divokému mustangovi, kterého nelze plně ovládnout, což metaforicky vyjadřuje jeho vlastní životní zkušenost.

Kniha dvojice známých publicistů přibližuje ve více než 40 kapitolách uzlové historické události a trendy, ilustrující skutečnou povahu komunistických režimů – od Pařížské komuny a Říjnové revoluce přes stalinismus, přes jejich četné válečné výboje a zločiny, potlačování vzpour i disentu až k normalizaci, perestrojce a rusko-gruzínské válce.Vznikl tak informačně bohatý a čtivý soubor textů pro široký okruh čtenářů, který by bylo možno charakterizovat i jako studijní materiál občanské nauky. První vydání.

Praktická sada pracovních materiálů je určena učitelům a pedagogickým pracovníkům a zaměřuje se na poválečné období československých a světových dějin (1945–1989). Obsahuje devět shrnujících textů Petrušky Šustrové, které mapují pětiletá období, na jejichž základě autoři metodik vytvořili výukové prezentace a pracovní listy pro žáky. Většina úkolů se zaměřuje na práci s textovými a obrazovými prameny, přičemž doplňující úkoly vedou žáky k samostatnému pátrání v dalších zdrojích. Úkoly jsou pestré a zahrnují texty úřední povahy, vzpomínky pamětníků, citace z odborné literatury, dobové žurnalistické texty, mapy, grafy a další typy pramenů. Sady obsahují také dobové karikatury, které reflektují historické události. Promyšlené otázky nutí žáky k hlubšímu zamyšlení, analýze a interpretaci. Texty nejsou rozsáhlé, což usnadňuje jejich četbu. Práce s těmito materiály obohacuje vyučovací hodiny a podněcuje tvůrčí aktivitu a zájem žáků o dané téma. století.

Kniha známé české publicistky obsahuje přes 120 fejetonů a úvah z posledního desetiletí, reagujících na příznačné situace a události nedávné doby v Česku i v neuralgických bodech rozpadlého sovětského impéria - v Gruzii, Podněstří, Náhorním Karabachu. V autorčině boji proti bezpráví, malosti, předstírání, sobectví a touze po moci je však znát i citlivé ženské pero, vyzbrojené jemnou ironií a poodhalující rovněž vlídnější stránky naší současnosti.

Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o „máničkách“ z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších „vlasatců“ a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu. Ondřej Němec – Mejla Hlavsa – Roman Laube – Vít Kremlička – Saša Vondra – B. K. S. – Mikoláš Chadima – Jaroslav Formánek – Dana Němcová – Pavel Zajíček – Olga Stankovičová – Stanislav Penc – Petr Placák – Václav Havel – Viktor Šlajchrt – Vlastimil Třešňák – a další. Koncept Terezie Pokorná K vydání připravili Roman Laube, Petruška Šustrová, Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Ondřej Němec, Edita Beníšková a Marek Vajchr Graficky upravili Jan Čumlivski a Karel Haloun /3.dílna/ text - Revolver Revue

Uznávaný autor literatury faktu Simon Montefiore, který napsal dva bestsellery o Stalinovi, se tentokrát rozhodl svých znalostí využít pro román. Příběh Sašenky Zeitlinové, dívky z bohaté židovské rodiny, která se v roce 1916 vrhla do náruče bolševismu, je skvěle napsaný, napínavý a zároveň pravdivý. To ukazují nejen detaily – co lidé jedli, jaké písně poslouchali, jakými auty jezdili –, ale i historické postavy, které v knize vystupují, a zejména autorovo pátrání po tom, co se stalo se Sašenkou, která zmizela za stalinských čistek – i hlavní hrdinka románu je totiž skutečná postava.

Rozhovory známé publicistky Petrušky Šustrové se čtyřiceti českými překladateli. Své zkušenosti z oboru a názory na českou i zahraniční literaturu v knize svěřují takové osobnosti jako Alena Bláhová, Václav A. Černý, Jarmila Emmerová, Josef Forbelský, Václav Jamek, Anna Kareninová, Eva Kondrysová, Jiří Pelán, Jindřich Pokorný, Olga Lomová, Jan Vladislav, Dušan Zbavitel a další. Čtenáři se zde dozvědí o zajímavých knihách a jejich autorech nejen z oblasti anglosaské, německé či francouzské literatury, ale rovněž z literatury maltské, kavkazské, srbocharvátské, gruzínské, rumunské, maďarské, čínské, japonské, tibetské, vietnamské, finské, norské, švédské, dánské, chetitské, akkadské, svahilské, arabské,

Mezinárodní politika v Evropě na přelomu 19. a 20. století a vztahy mezi spřízněnými panovnickými rodinami Ruska, Velké Británie a Německa. Podíl panovníků těchto zemí na rozpoutání 1. světové války. Kniha je rozsáhlou prací anglické dokumentaristky televize BBC. Zabývá se obdobím konce 19. a začátku 20. století a sleduje, jak se vyvíjela evropská politika i vnitřní politika a diplomacie v Rusku, Německu a Velké Británii. Hlavní pozornost je soustředěna na královské rodiny jako na představitele dožívajících monarchií. Autorka velmi podrobně zachycuje rodinné vazby a vztahy mezi evropskými panovnickými rody, které mezi sebou uzavíraly sňatky a pěstovaly těsné rodinné styky. Hlavními postavami historického "příběhu" jsou anglický král Jiří V., ruský car Mikuláš II. a německý císař Vilém II. - tedy tři bratranci. Události jsou popisovány na základě autentické korespondence mezi členy rodin. Tuto autorka objevila v královském archivu zámku Windsor a dalších archivech. Spisovatelka se snaží zachytit podíl těchto tří panovníků na rozpoutání světového válečného konfliktu, přičemž neopomíjí ani vliv mezinárodní diplomacie i politiky jiných evropských zemí.

Téměř každá stránka našeho světa — hranice, politické filosofie, technika, vedení války, obchod, oblékání, umění, literatura, jazyk i hudba — nese nesmazatelný znak Čingischána a jeho Mongolské říše. Tato kniha obsahuje překvapivý pravdivý příběh o tom, jak jediný výjimečný muž z odlehlého kouta světa stvořil říši, která svět uvedla do moderní doby. Čingischán byl vizionářský vůdce, jehož invaze spojila zaostalou Evropu s kvetoucími kulturami Asie a podnítila globální probuzení — nevídaný výbuch techniky, obchodu a myšlenek. V této knize Jack Weatherford křísí skutečnou Čingischánovu historii, od příběhu jeho neochvějného vzestupu v rámci mongolské kmenové kultury k jeho ničivým úspěšným válkám a k civilizačnímu výbuchu, který Mongolská říše vyvolala. Toto oslnivé dílo revizionistické historie nemaluje jen nečekaný portrét velkého vůdce a jeho odkazu, ale vyzývá nás, abychom se znovu zamysleli, jak vlastně vznikal moderní svět.

Rok 1989, kdy se zhroutil komunismus, bývá často označován jako annus mirabilis, "rok zázraků". Americký historik Padraic Kenney však tvrdí, že zázraky se dějí velmi zřídka, a že se davy tehdejších demonstrantů na ulicích nevynořily zničeho nic. Podle něj byly vyvrcholením "karnevalu", veřejných vystoupení nových hnutí, která probíhala v předcházejících třech a půl letech: od demonstrací po Černobylu v Polsku na jaře 1986 do sametové revoluce v Praze. Za ta léta změnily vztah mezi státem, opozicí a společností nové problémy.

Gulag – obrovské množství sovětských koncentračních táborů – byl systém represí a trestů, jehož racionalizované zlo a institucionalizovaná nelidskost soutěžily s holocaustem. Do světového povědomí vstoupil Gulag v roce 1972, poté, co vyšla rozsáhlá práce, kterou z vyprávění o sovětských táborech sestavil Alexandr Solženicyn – Souostroví Gulag. Od zhroucení Sovětského svazu byly v Rusku i na Západě uveřejněny desítky memoárů a nových studií, zabývajících se různými aspekty tohoto systému. Anne Applebaum nyní předkládá s použitím těchto nových pramenů i svých původních historických výzkumů první plně zdokumentované dějiny systému sovětských táborů – od jeho počátků za ruské revoluce po rozpad v době glasnosti. Její kniha je velikým badatelským výkonem a morálním zúčtováním, které umisťuje Gulag tam, kam patří: do centra našeho porozumění komplikovaným dějinám 20. století.

Zraněná církev: Křesťané ve střední a východní Evropě mezi odporem a kolaborací Kniha se zabývá dějinami církví v bývalém Sovětském svazu, Československu, Polsku, Maďarsku a NDR během komunistického režimu po druhé světové válce. Autor se ovšem snaží ukázat celou pravdu, tedy nejen potlačování a pronásledování církví, nýbrž i skutečnost, že také uvnitř církví se našli lidé, kteří k pronásledování víry a věřících různou měrou přispívali. Nehledá laciná nařčení ani odhalení, dokazuje, jak usilovně se tajné služby komunistických režimů dostávaly lidem pod kůži a jak těžké bylo bránit se jejich působení. Odhaluje institucionální mechanismy pošlapávání lidského svědomí a naznačuje, jak bylo možné vytvořit v centru Evropy v polovině 20. století systém založený na násilí a lži a současně jej prezentovat jako vrcholný výdobytek humanismu.

Komentáře vysílané na vlnách Českého rozhlasu Regina v letech 1999-2001.

Kniha je další opus magnum z pera slavného britského historika Paula Johnsona, ve kterém se pokouší zachytit vznik globální společnosti v 19. století. Johnson si všímá každé oblasti života – módy, milostného života, malířství, hudby, narkomanie a její léčby. Nepominutelným prvkem díla jsou stovky citací z dobových pamětí, z tisku a ze slavných a polozapomenutých literárních děl.... celý text

Pro velký zájem čtenářů vydává nakladatelství Torst samostatné knižní vydání jedné z nejvýznamnějších českých básnických knih druhé poloviny 20. století. Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v 80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád. Nové vydání je doplněno barevnou kresbou svatého Huga od Juliany Jirousové a ukázkami faksimilí původního Jirousova rukopisu.