Richard Brautigan Knihy

Výbor z básnické tvorby amerického autora z let 1958–1968. TVŮJ VLKOUŠÍ PŘÍTEL Kdybych měl žít svůj život v podobě vlkouše, v lešení kůže a vousů na dně jezera, a ty kdybys přišla jednou navečer (měsíc by svítil do mého temného domu), zastavila se na okraji mého citu a řekla: „Je tu krásně, u jezera. Přála bych si, aby mě někdo miloval,“ já bych tě miloval a byl tvůj vlkouší přítel, ty samotářské myšlenky bych ti zahnal z hlavy, až náhle bys pocítila mír a říkala si: „Co když třeba žijí v tomhle jezeře vlkouši? To místo se mi zdá pro ně stvořené.“

Krátké texty, poetické momentky a anekdoty reflektují autorovo prožití Japonska a východní filozofie při jeho hledání životní moudrosti. – – Tento překlad Expresu Tokio – Montana je mírně upravenou verzí překladu pořízeného pro samizdatovou edici AUROBOROS v roce 1987.

Originální psychedelický pastiš na detektivní žánr z pera významného beatnického autora. Próza Detektivem v Babylónu byla poprvé vydána v roce 1977. Už obálka prvního vydání napovídá, že se nebude jednat o klasický detektivní příběh, ale o vyprávění, které si tento žánr bere jako odrazový můstek k vytvoření absurdního příběhu, v němž se vedle nespočtu humorných situací obnažuje lidská existence. Ne nadarmo byla novela nazvána metafyzickou detektivkou. Hlavní postava C. Card je vystaven neutěšené životní situaci a zároveň prožívá blaženost vyvolávanou sněním. Kdykoli je schopen "přepnout" a ocitnout se ve starověkém Babylónu, kde je vždy úspěšný a vždy po boku krásné přítelkyně Nana-dirat. Ovšem popis dění jednoho odpoledne a večera, ve kterém C. Card po velmi dlouhé době plní zakázku, se může jevit přinejmenším stejně absurdním jako svět snění. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Jediný povídkový soubor R. Brautigana – autora, který byl právem nazýván literárním idolem kulturního undergroundu 60. let 20. století. Kniha patří k těm textům, jež jsou psány zdánlivě jednoduchým jazykem, oproštěným od jakékoli expresivity, jako by autor chápal realitu naivním, téměř až dětským viděním, o to působivěji ale vystupuje do popředí závažnost každého sdělení, jež směřuje k základním otázkám života a smrti.

Románová prvotina nejznámějšího literárního idolu USA ze šedesátých a počátku sedmdesátých let o jiné verzi amerického snu – o návratu k přírodě, přirozenosti a jisté nevinnosti, svobodě a přátelství.

Co se stane, když je dívka tak neskutečně krásná, že se muži kvůli ní tráví kyselinou solnou... Začne nenávidět své tělo. A napíše o tom knihu. A tu odnese do knihovny, do které lidé nosí knihy, které napsali a které nebude nikdo číst. Nevěříte že taková knihovna existuje? Existuje. Stojí na kraji San Francisca a spravuje ji mladý muž, který tam také kdysi přišel se svou knihou, a už tam zůstal. Zůstane i dívka Vida. Žije tam v poklidu spolu s knihovníkem, až jednoho dne zjistí, že je těhotná. A tak následuje cesta do Mexika, cesta za potratem, tak trochu komplikovaná Vidinou krásou...... celý text

Příběh, ve kterém jsou omylem zavražděni manželé provozující poněkud neobvyklé sexuální praktiky, je parodií na perverzní thriller.

Dílo Richarda Brautigana, který bývá označován za posledního a zároveň nejliterárnějšího z prozaiků „Beat generation“, uzavřela v roce 1984 autorova smrt, avšak vloni (roku 2000) ve Spojených státech vyšla kniha „Nešťastná žena: cesta“ (tentýž text byl nejprve vydán francouzsky pod názvem „Sešit o návratu z Tróje“ ve Francii v roce 1994). Podtitul „Cesta“ poslední Brautiganovu knihu dostatečně charakterizuje – autor v deníkových zápisech z roku 1982 líčí své hektické přesuny mezi Aljaškou, Havají, Kalifornií a rančem v Montaně a vůbec svůj neuspořádaný pijácký život. Na této cestě se vyrovnává se sebevraždou své známé (když k jeho vlastní sebevraždě zbývaly ještě dva roky), se složitým vztahem ke své dceři a zkrachovalými vztahy partnerskými.

Cameron a Greer jsou profesionální zabijáci, odborníci na slovo vzatí; ale pod zevnějškem nemilosrdných pistolníků tluče dobré srdce. Když je najme překrásná indiánka, rádi zanechají zabíjení lidí a vypraví se s ní přemoci nestvůru číhající ve sklepení starého domu kdesi v pustině… Dámy v nesnázích, neohrožení mužové, příšera, jejíž řev se ozvěnou ozývá v temných a ledových sklepeních - to jsou rekvizity, které si Brautigan vypůjčuje z brakových románů, ale zachází s nimi s láskyplnou libovůlí. Závěrečný souboj s netvorem proběhne trochu jinak, než by zúčastnění očekávali, i nezbytná romance mezi obyvatelkami domu a jejich vysvoboditeli má trochu nezvyklé rysy… Pro Brautigana byly brakové kulisy zjevně jen záminkou, proč se poddat radosti z vyprávění, a ta se přenáší i na čtenáře. Anotace: Jedna z Brautiganových variací na žánry populárního čtiva; v Hawklinské nestvůře si přisvojuje atributy gotického či černého románu - ve sklepení starého domu číhá tajemná nestvůra, jež ohrožuje život krásných žen; proto je třeba nalézt a najmout zabijáky, kteří si s nestvůrou poradí. Že se k jejich poslání přidruží i milostná zápletka, je nevyhnutelné.

Něžný a vlídný život v komuně z melounového cukru plyne idylicky, obyvatelé jáMoru se pohybují mezi obrovskými absurdními sochami zeleniny a stovkami řek, vyprávějí si o tygrech, kteří požírali jejich rodiče a nevzrušují se skutečností, že kousek za humny leží Zapomenuté podniky - trosky technické civilizace. V komuně ale žijí i odpadlíci, kteří zpochybňují principy života v melounovém cukru a raději si pálí whisku a jsou pořád opilí. Právě jejich existence naznačuje, že životu v komuně cosi chybí. První vydání poetické prózy, která před námi otevírá podivuhodný svět, kde je všechno zhotoveno z melounového cukru. V tomto světě najdeme tygry, kteří požírají rodiče a děti učí násobilku, stovky řek se světélkujícími hrobkami, nad nimi mosty s lucernami, a o tom všem vypravuje vypravěč: "V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru."