Curt Meyer-Clason Knihy

Der Zuschauer sieht, ohne gesehen zu werden. Er ist da, ohne sich bemerkbar zu machen. Das Rampenlicht schützt ihn. Er klatscht nicht Beifall, er erhebt keinen Einspruch: seine Gegenwart weicht aus und verpflichtet ihn weniger als seine Abwesenheit. Er sagt weder ja noch nein, auch nicht vielleicht. Er sagt nichts. Er ist da, handelt aber so, als sei er nicht da. Noch schlimmer: er handelt, als seien wir nicht da. Das ist er.

Martim, ein Mann, der seine Menschlichkeit verloren hat, flieht nach einem gescheiterten Mordversuch und findet Arbeit auf einer einsamen Fazenda. Dort leben die herrische Vitoria und ihre Nichte Ermelinda. Zwischen den drei entsteht ein komplexes Netz aus Sehnsüchten und Aggressionen, das zu einer Denunziation führt.

Příběh primitivního a nevzdělaného seržanta vojenské policie, Getúlia Santose Bezerry, jenž je své „cti“ a svému šéfovi, pro kterého je schopen udělat cokoli, doslova oddán až za hrob, čtenáři přibližuje drsné prostředí 50. let, jež vládlo v zaostalém brazilském severovýchodu. Nejde však jen o samotný námět novely, co ji činí tak přitažlivou. Její naléhavost umocňuje i autorův vskutku originální vypravěčský styl věrně zobrazující pokroucený charakter jejího hlavního protagonisty, jenž, aniž to sám tuší, je ve své podstatě jen tragikomickou loutkou v osudové hře o politickou moc. Novela Seržant Getúlio patří bezesporu mezi vrcholné ukázky brazilské prózy druhé poloviny 20. století, o čemž mimo jiné svědčí jistě i fakt, že byla přeložena do několika světových jazyků. Hned při svém prvním vydání novela Seržant Getúlio v roce 1971 způsobila na brazilském knižním trhu nemalý poprask. Není divu, její autor, João Ubaldo Ribeiro, a to i když šlo teprve o jeho druhé dílo, v ní totiž jasně prokázal svůj nevšední literární talent. Ostatně hned následující rok, v roce 1972, za ni obdržel v Brazílii mezi literáty tolik ceněnou prestižní cenu Jabuti.

Je mu je dvaatřicet a právě se vrátil z Paříže, jí pouhých třináct a na severu Argentiny nastalo právě léto. Pro někoho parafráze na Fausta, pro někoho další syrový dokument o dlouhé ruce policejního režimu.

Andrade ist ein bedeutender zeitgenössischer Lyriker Portugals, dessen Gedichte sich mit den grundlegenden Aspekten des Lebens befassen, wie dem menschlichen Körper, der Natur und der Liebe. Seine erstmals auf Deutsch veröffentlichten Verse zeichnen sich durch klare, musikalische Sprache aus.

Miguel Torga retrata nesta obra a dureza do mundo rural português recorrendo a uma linguagem simples mas cuidada. Histórias que giram em torno de personagens duras e terrosas que têm como cenário de fundo a paisagem transmontana que ilustram o confronto do homem contra as leis divinas e terrestres que o aprisionam. Contos: O Alma-Grande | Fronteira | O Pastor Gabriel | Repouso | O Caçador | O Leproso | Destinos | O Lopo | O Sésamo | Mariana | Natal | Névoa | Renovo | O Regresso | A Confissão | O Milagre | O Artilheiro | Teia de Aranha | A Festa | O Marcos | A Caçada | O Senhor

Frühe Erzählungen des kolumbianischen Autors, geprägt von jugendlicher Schwermut und einer phantastischen Realität.