Curt Meyer-Clason Pořadí knih

Martim, ein Mann, der seine Menschlichkeit verloren hat, flieht nach einem gescheiterten Mordversuch und findet Arbeit auf einer einsamen Fazenda. Dort leben die herrische Vitoria und ihre Nichte Ermelinda. Zwischen den drei entsteht ein komplexes Netz aus Sehnsüchten und Aggressionen, das zu einer Denunziation führt.

Andrade ist ein bedeutender zeitgenössischer Lyriker Portugals, dessen Gedichte sich mit den grundlegenden Aspekten des Lebens befassen, wie dem menschlichen Körper, der Natur und der Liebe. Seine erstmals auf Deutsch veröffentlichten Verse zeichnen sich durch klare, musikalische Sprache aus.

Je mu je dvaatřicet a právě se vrátil z Paříže, jí pouhých třináct a na severu Argentiny nastalo právě léto. Pro někoho parafráze na Fausta, pro někoho další syrový dokument o dlouhé ruce policejního režimu.

Der Zuschauer sieht, ohne gesehen zu werden. Er ist da, ohne sich bemerkbar zu machen. Das Rampenlicht schützt ihn. Er klatscht nicht Beifall, er erhebt keinen Einspruch: seine Gegenwart weicht aus und verpflichtet ihn weniger als seine Abwesenheit. Er sagt weder ja noch nein, auch nicht vielleicht. Er sagt nichts. Er ist da, handelt aber so, als sei er nicht da. Noch schlimmer: er handelt, als seien wir nicht da. Das ist er.

Příběh primitivního a nevzdělaného seržanta vojenské policie, Getúlia Santose Bezerry, jenž je své „cti“ a svému šéfovi, pro kterého je schopen udělat cokoli, doslova oddán až za hrob, čtenáři přibližuje drsné prostředí 50. let, jež vládlo v zaostalém brazilském severovýchodu. Nejde však jen o samotný námět novely, co ji činí tak přitažlivou. Její naléhavost umocňuje i autorův vskutku originální vypravěčský styl věrně zobrazující pokroucený charakter jejího hlavního protagonisty, jenž, aniž to sám tuší, je ve své podstatě jen tragikomickou loutkou v osudové hře o politickou moc. Novela Seržant Getúlio patří bezesporu mezi vrcholné ukázky brazilské prózy druhé poloviny 20. století, o čemž mimo jiné svědčí jistě i fakt, že byla přeložena do několika světových jazyků. Hned při svém prvním vydání novela Seržant Getúlio v roce 1971 způsobila na brazilském knižním trhu nemalý poprask. Není divu, její autor, João Ubaldo Ribeiro, a to i když šlo teprve o jeho druhé dílo, v ní totiž jasně prokázal svůj nevšední literární talent. Ostatně hned následující rok, v roce 1972, za ni obdržel v Brazílii mezi literáty tolik ceněnou prestižní cenu Jabuti.

One of the best-loved of Nabokov’s novels, Pnin features his funniest and most heart-rending character. Professor Timofey Pnin is a haplessly disoriented Russian émigré precariously employed on an American college campus in the 1950s. Pnin struggles to maintain his dignity through a series of comic and sad misunderstandings, all the while falling victim both to subtle academic conspiracies and to the manipulations of a deliberately unreliable narrator. Initially an almost grotesquely comic figure, Pnin gradually grows in stature by contrast with those who laugh at him. Whether taking the wrong train to deliver a lecture in a language he has not mastered or throwing a faculty party during which he learns he is losing his job, the gently preposterous hero of this enchanting novel evokes the reader’s deepest protective instinct. Serialized in The New Yorker and published in book form in 1957, Pnin brought Nabokov both his first National Book Award nomination and hitherto unprecedented popularity.