Povídky ze souboru Oči modrého psa patří k raným Márquezovým dílům. Vznikly v letech 1947 až 1955 a vyšly dokonce až v roce 1974, sedm let po vydání autorova nejslavnějšího románu Sto roků samoty. I proto představují trochu jiného Márqueze, neboť náležejí k žánru fantastické prózy a je v nich patrný silný vliv surrealismu. Ve čtrnácti povídkách se čtenáři přestavuje složitý, mnohovrstevnatý svět, v němž sen koexistuje se skutečností, život se smrtí, přítomnost s minulostí, šílenství s racionalitou. Svazek vychází česky poprvé.
The collected stories is a selection of this great storyteller's short works which include tales of love and life, of beauty lost and the magic of women. The stories demonstrate his gradual growth into the magical realism for which he is best known
A través de las finas paredes de su apartamento, Brausen escucha una conversación entre su nueva vecina y otro hombre, dónde hablan acerca de cierto desencuentro amoroso de ella. Brausen fantasea con esa conversación que ocurre a su lado. Stein, ha encargado a Brausen la escritura de un guión y mientras espera las primeras inspiraciones, absorve los hechos que le rodean. Gertrudias, al esposa de Brausen, convaleciente de una operación, pronto regresará al apartamento y ocupará esa cama desde dónde Brausen oye a sus vecinos y empieza a germinar imágenes dispersas que conforman una ciudad ideada por él: Santa María, "una ciudad colocada entre un río y una colonia de labradores suizos". Se irá conformando entorno a ese mundo elementos desplazados de la realidad dónde Brausen se desdoblará en otros personajes, Arce y el médico Díaz Grey, y buscará el refugio de una realidad opresiva y desmoralizadora. A partir de allí, ingresa en otras vidas y sale de ellas cuando quiere, porque es el creador. Pero Brausen no sólo desea imaginar que es otro: también quiere serio.
In the mistaken belief that he has killed his wife, Martim flees the city and arrives, in a state of both fear and wonder, at a remote ranch. There, he will have to remake himself, emerging, from the beast-like state in which his crime has plunged him, to the fullness of a reinvented humanity. Along the way, he will mark the lives of the two women who run the ranch, brambly, authoritarian Vit ria and her weepy cousin Ermelinda. But the real drama is interior- Clarice Lispector's most wrenching, and most intoxicating, exploration of how a man becomes a human - and of how language can transform a life into a destiny. A highly sculpted, metaphysical book whose mysteries and allegories glow with a scintillating light, Apple in the Dark is a masterpiece by "one of the hidden geniuses of the twentieth century'" (Colm T ibin). Translated by Benjamin Moser.
Andrade ist ein bedeutender zeitgenössischer Lyriker Portugals, dessen Gedichte sich mit den grundlegenden Aspekten des Lebens befassen, wie dem menschlichen Körper, der Natur und der Liebe. Seine erstmals auf Deutsch veröffentlichten Verse zeichnen sich durch klare, musikalische Sprache aus.
Miguel Torga retrata nesta obra a dureza do mundo rural português recorrendo a uma linguagem simples mas cuidada. Histórias que giram em torno de personagens duras e terrosas que têm como cenário de fundo a paisagem transmontana que ilustram o confronto do homem contra as leis divinas e terrestres que o aprisionam. Contos: O Alma-Grande | Fronteira | O Pastor Gabriel | Repouso | O Caçador | O Leproso | Destinos | O Lopo | O Sésamo | Mariana | Natal | Névoa | Renovo | O Regresso | A Confissão | O Milagre | O Artilheiro | Teia de Aranha | A Festa | O Marcos | A Caçada | O Senhor
Je mu je dvaatřicet a právě se vrátil z Paříže, jí pouhých třináct a na severu Argentiny nastalo právě léto. Pro někoho parafráze na Fausta, pro někoho další syrový dokument o dlouhé ruce policejního režimu.
Der Zuschauer sieht, ohne gesehen zu werden. Er ist da, ohne sich bemerkbar zu machen. Das Rampenlicht schützt ihn. Er klatscht nicht Beifall, er erhebt keinen Einspruch: seine Gegenwart weicht aus und verpflichtet ihn weniger als seine Abwesenheit. Er sagt weder ja noch nein, auch nicht vielleicht. Er sagt nichts. Er ist da, handelt aber so, als sei er nicht da. Noch schlimmer: er handelt, als seien wir nicht da.Das ist er.
Dramatický román z roku 1956 prošel v mnoha překladech světem jako ojedinělý obraz brazilského vnitrozemí, „velké divočiny“, které bylo počátkem dvacátého století krajem nehostinným, ale uhrančivým svou drsnou exotičností. Strhující příběh zbojníků, kteří chtějí pomstít smrt svého vůdce, je zároveň příběhem osudové lásky. Střetají se tu síly dobra a zla na poli válečném i v nitru muže, osudově spjatého s přítelem, který jej provází na nebezpečné cestě životem.
Doslov napsal Zdeněk Hrbata.
Příběh primitivního a nevzdělaného seržanta vojenské policie, Getúlia Santose Bezerry, jenž je své „cti“ a svému šéfovi, pro kterého je schopen udělat cokoli, doslova oddán až za hrob, čtenáři přibližuje drsné prostředí 50. let, jež vládlo v zaostalém brazilském severovýchodu. Nejde však jen o samotný námět novely, co ji činí tak přitažlivou. Její naléhavost umocňuje i autorův vskutku originální vypravěčský styl věrně zobrazující pokroucený charakter jejího hlavního protagonisty, jenž, aniž to sám tuší, je ve své podstatě jen tragikomickou loutkou v osudové hře o politickou moc.
Novela Seržant Getúlio patří bezesporu mezi vrcholné ukázky brazilské prózy druhé poloviny 20. století, o čemž mimo jiné svědčí jistě i fakt, že byla přeložena do několika světových jazyků. Hned při svém prvním vydání novela Seržant Getúlio v roce 1971 způsobila na brazilském knižním trhu nemalý poprask. Není divu, její autor, João Ubaldo Ribeiro, a to i když šlo teprve o jeho druhé dílo, v ní totiž jasně prokázal svůj nevšední literární talent. Ostatně hned následující rok, v roce 1972, za ni obdržel v Brazílii mezi literáty tolik ceněnou prestižní cenu Jabuti.
Příběh „věčného exulanta“ Timofeje Pavloviče Pnina a jeho hořce komické konfrontace s americkým akademickým prostředím i se západním světem vůbec patří k Nabokovovým čtenářsky nejvděčnějším dílům. Postava nepřízní osudu stíhaného ruského profesora vyučujícího na provinční americké univerzitě v něm autorovi umožnila rozehrát řadu nezapomenutelných epizod, ale i nenápadnou a důvtipnou hru s literárními konvencemi. Román je prvním z volné řady, jež v příštích letech přinese základní Nabokovova díla v jednotné grafické úpravě.