Peter Weiss Knihy

Autobiografická pohádka v česko-německém vydání s ilustracemi Hesseho přítele Petera Weisse.

Poprvé v nakladatelství Artur vychází slavná divadelní hra, jejíž původní celý název „Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“ napovídá, že v této hře na principu „divadla na divadle“ dramatické příběhy Francouzské revoluce a osudy jejích protagonistů interpretují chovanci blázince, které vede další chovanec ústavu, kontroverzní markýz de Sade.

Kniha má parametry jakési zprávy o slovenské společnosti v kontextu jejího evropského historického vývoje a vlivů. Dává čtenáři, který měl často o Slovenské republice informace a představy jen z občasných článků, reportáží a komentářů v médiích, příležitost hlouběji pochopit příčiny událostí, jevů i politických konfliktů a rozhodnutí na Slovensku, jež ho zaujaly nebo překvapily. Snahou autorů bylo poskytnout čtenáři dostatek informací o Slovensku a jeho vývoji v širších historických souvislostech, aby se mohl zasvěceně ptát na politické, ekonomické, sociální a kulturní stránky života dnešní slovenské společnosti. Dnes je Slovenská republika demokratickým státem a respektovanou součástí Evropské unie. Ambicí kolektivu autorů tak bylo představit v této publikaci složitou cestu Slovenska k jeho samostatné demokratické státnosti ve 20. století, a především zachytit nejpodstatnější tendence společenského vývoje, jímž Slovenská republika prošla po 1. lednu 1993, až do období před historicky prvním předsednictvím v Radě EU.

Vrcholem autorovy tvorby je poslední text : komponovaný jako tříhlasná skladba : Tři chodci, kteří se náhodou setkají, vyprávějí si příběhy, každý sám pro sebe, bez souvislosti s druhým.

Výběrem ze svých vystoupení, článků a rozhovorů z doby, kdy byl slovenským velvyslancem v Praze, se Peter Weiss představuje jako mimořádně kompetentní, zasvěcený autor, který rozumí Čechům stejně jako svým krajanům. Při různých společenských příležitostech i v komentářích k aktuálním událostem zdůrazňuje a dokládá neobvykle blízké vzájemné vztahy. Nevyhýbá se však ani chybám a nedorozuměním. Vypráví naše společné příběhy jako vědoucí přítel, díky němuž se o sobě dozvídáme často něco, co nám z vlastní perspektivy zůstává skryté.

Předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade. Drama o dvou dějstvích. Evropskou pozornost vyvolavší veršovaná hra německého, ve Švédsku žijícího spisovatele a výtvarníka. Oživuje zčásti užitím autentických materiálů, zčásti silou představivostidvě historické postavy a staví je proti sobě, aby na nich a jejich myšlení analyzoval problém žhavě časový, konflikt - vykládá sám mezi individualismem vyhnaným do krajnosti a myšlenkou politického a sociálního převratu.

Mimořádnou pozornost vyvolavší drobná próza ve Švédsku usedlého německého malíře, esejisty a filmového tvůrce. Je to sice v podstatě vylíčení života a podob skupiny lidí, žijících v rozpadajícím se statku kdesi v krajině ztracenésvětu, ale působí především autorovým vystupňovaným smyslem pro postižení a až anatomicky podrobné vylíčení reality člověka, věcí, každodenních jevů života.

Oratorium o jedenácti zpěvech. Tématem je frankfurtský proces s osvětimskými zločinci, který se konal roku 1964. Hra má podobu soudního procesu, hlavními aktéry jsou soudce, obžalovaní, obhájci, bývalí vězni z Osvětimi (zde v roli svědků) a jejich dozorci (zde v roli obžalovaných). Hra jevěcná, konkrétní, bez emocí. Hra si nekladla za cíl obnovovat proces, ani nechce nic hodnotit, pouze chce konstatovat fakta v poměrně drsné a syrové podobě, což jí dodává na působivosti. Doslov napsal Jan Císař.