Jindřich Chalupecký Pořadí knih (chronologicky)

Theodor Pištěk není jen proslulým filmovým výtvarníkem, který za svou práci obdržel ta nejvýznamnější ocenění jako např. Oscara či Césara. Patří též mezi nejzajímavější české malíře – hyperrealisty. Tvorba, kterou představil na své poslední velké výstavě v Galerii hlavního města Prahy, má podobný charakter, přestože nyní mnohem více pracuje s jazykem geometrie. Vedle obrazů, v nichž si pohrává s prostorem a jeho iluzí, zde vytvořil jejich trojrozměrné analogie – několik fascinujících instalací. Katalog, uvedený textem Jiřího Šetlíka, obsahuje jak reprodukce zmíněných obrazů, tak i počítačové studie, které byly podkladem pro vznik instalací.

Rozsáhlá kniha Evropa a umění je poslední prací výtvarného a literárního kritika a esejisty Jindřicha Chalupeckého (1910–1990). Psal ji v 80. letech (dokončena byla v roce 1989) jako druhý díl svých Duchampovských meditací. Jde o knihu, již pojal jako svou „summu“, svazek, do nějž se rozhodl uložit své celoživotní úvahy o postavení umělce ve společnosti a o smyslu umění. Kniha sleduje proměny umění ve starém Egyptě, Mezopotámii, Indii, Číně a podrobně sleduje jeho vývoj v Evropě (gotika, renesance, baroko, klasicismus, romantismus) až do 20. století. Šíří záběru a myšlenkovou hloubkou jde o dílo v českém myšlení zcela ojedinělé. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem. Doslov napsal Zdeněk Vašíček.

Výbor z celoživotního esejistického díla o výtvarném umění od našeho předního teoretika a kritika výtvarného umění a literatury, zakládajícího člena Skupiny 42.

V Marcelu Duchampovi nachází Jindřich Chalupecký nejdůležitější a nejvlivnější osobnost světového moderního umění. Práce, z níž je cítit autorova hluboká zaujatost tématem, poprvé u nás podává souhrnný pohled na Marcela Duchampa, bez něhož je veškeré umění 20. století nemyslitelné. Kniha, která je výsledkem mnohaletého autorova studia, vychází doplněna řadou barevných a černobílých vyobrazení.

Další knižní titul z literární pozůstalosti Jindřicha Chalupeckého (1910-1990). Pod názvem Tíha doby zamýšlel "uspořádat knižní soubor svých článků a esejů, ve kterých promýšlel postavení kultury a civilizací v kontextu moderních dějin a jejich časově určených situací, včetně bezprostředně se dějících situací politických".

V druhé polovině osmdesátých let a na konci života legendárního zakladatele Skupiny 42 vznikl osobitý text esejistického rázu o poválečném vývoji moderního českého výtvarného umění. Chalupecký původně nepočítal s českým vydáním knihy, text vznikl na objednávku jednoho amerického nakladatele, avšak díky roku 1989 mohl vyjít i u nás. Kniha charakterizuje hlavní proudy moderního českého umění a v jednotlivých kapitolách o surrealistické tradici, o poetice přírody a těla, o abstrakci a hře, o lidském osudu člověka v moderním světě před čtenáře předstupuje více než stovka známých i méně známých malířů, grafiků a sochařů, jejichž dílo Chalupecký ve zkratce charakterizuje a zařazuje do celkového kontextu. Kniha je doplněna 150 černobílými i barevnými reprodukcemi děl výtvarníků, o nichž je v textu pojednáváno. Kniha je opatřena anglickým, německým a italským resumé a je vhodná též jako dárková publikace.

Podtitul: Richard Weiner, Jakub Deml, Ladislav Klíma, Podivný Hašek Dlouho očekávané druhé vydání knihy Jindřicha Chalupeckého (1910–1990) o čtyřech klíčových osobnostech české literatury dvacátého století: Richardu Weinerovi, Jakubu Demlovi, Ladislavu Klímovi a Jaroslavu Haškovi. Čtyři rozsáhlé eseje patří k vrcholům Chalupeckého díla a přinášejí jedinečný vhled do života a tvorby čtyř mimořádných osobností, jejichž myšlení dalece překročilo hranice jejich vlasti. Chalupecký vkládá dílo čtyř českých literárních expresionistů do evropského kontextu a ukazuje, že to byla právě tvorba těchto čtyř solitérů, co pro člověka naší doby zůstává z české literatury první třetiny dvacátého století tím nejtrvalejším a nejvíce inspirujícím.

Svazek obsahuje výbor z celoživotního díla J. Demla od první knihy básní až po rukopisné, dosud nevydané texty posledních let života. Těžištěm výboru je próza Zapomenuté světlo. Výbor ukazuje Demla jako básníka i prozaika, sardonického polemika i pokorného člověka před tváří Boha, přírody a lidského osudu. Vybral a uspořádal Jindřich Chalupecký ; předmluva Jaroslav Med.

Výbor ze statí J.Chalupeckého, původně vydáno samizdatem. Chalupeckého stati jsou věnovány jednak otázkám umění, jednak literatuře a zejména poezii let 1934-48 a pronikavě osvětlují duchovní svět, z něhož rostla zejména Skupina 42, kterou Chalupecký založil.

Podtitul: Několik příběhů Výtvarný a literární kritik a historik umění Jindřich Chalupecký v knize portrétuje přední československé umělce, například Jiřího Koláře, Vladimíra Boudníka, Milana Knížáka či Alexe Mlynárčika.

Vladimír Karfík se dílu Jiřího Koláře věnoval v analytických studiích a v práci editorské; sledoval Kolářův podíl na uměleckém programu a tvorbě Skupiny 42, Kolářovu poetiku i jeho určující vliv na soudobou českou prózu a Kolářovu téměř neznámou tvorbu dramatickou. Výsledkem této práce je kniha tří studií postihující základní vlastnosti originálního básnického díla jedné z největších osobností českého umění tohoto století.

Podoba výtvarného umění se od konce 2. světové války prudce měnila. Ve čtyřicátých letech nastoupily nové nefigurativní směry, označované jako lyrická abstrakce, akční malba, materiálové umění, a nabyly v desetiletí 1950–1960 takového významu, že se abstrakce zdála jedinou možnostímoderního umění. Ale od začátku šedesátých let se uplatňuje řada tendencí docela jiných a mnohdy překvapivých: pop art, nová figurace, kinetismus, vizualismus… Tento vývoj byl u nás sledován neúplně a zkresleně. Autor se proto snaží v řadě esejů, které jsou jádrem knihy, vylíčit dramatickou situaci, do níž dospělo moderní umění, a kriticky ukázat původ a smysl tohoto složitého dění. Těmto esejům předesílá informativní přehled vývoje avantgardního umění od abstraktního expresionismu, dada a surrealismu až k nejposlednějším experimentům, jako jsou happenings, v nichž se stupňuje působení uměleckého díla až do divadelních forem, a events, dematerializujících naopak umělecké dílo až v pouhý pomysl. V syntetickém závěru konečně ukazuje sociální a historický smysl současného umění. 64 ilustrací text dokumentuje.

Útlonká brožurka významného estetika a kritika umění, která do značné míry sumarizuje jeho myšlenky z válečných let. Více než umění samotnému se ovšem Chalupecký věnuje diagnostice moderního člověka a společnosti, v níž žije. Dospívá k názoru, že základním problémem soudobéhočlověka je potlačení jeho duchovní, transcendentní stránky.