Publius Vergilius Maro Knihy

Deset písní, zvaných též eklogy, tvoří první básnickou sbírku budoucího tvůrce Aeneidy. Římský básník (70–19 př. Kr.) ji napsal v letech 42–39 př. Kr. a právě ona ho proslavila a zjednala mu přední místo mezi básníky augustovské doby. Vergilius se ve svých Bukolikách žánrově inspiroval pastýřskými idylami helénistického básníka Theokrita, vytvořil však svébytnou latinskou poezii, v níž se za zdánlivou prostotou skrývá rafinovaná složitost a která se stala jedním ze základů básnictví latinského i evropského. V útlém svazečku našli „svého“ Vergilia jak středověcí teologové, kteří v mesiášské vizi čtvrté eklogy viděli zvěstování Kristova příchodu, tak vyznavači lásky k mladým chlapcům, která se zde opěvá stejnou měrou jako láska k něžnému pohlaví. Vergiliovy verše vycházejí v novém překladu, s nímž se zatím mohl seznámit jen úzký okruh studentů klasické filologie z Jihočeské univerzity.

Publius Vergilius Maro (70 př. n. l.–19 n. l.) byl významný římský básník z období zlaté éry římské literatury, jehož epos Aeneis vznikl na přání císaře Augusta. Toto dílo, psané v hexametru, se skládá z dvanácti knih a téměř 10 000 veršů. Silně ovlivněné homérskými eposy, vypráví o cestě hrdiny Aenea, mytického předka rodu Juliů, z hořící Tróje do Itálie a jeho bojích s italickými kmeny. Aeneas, považovaný za praotce Římanů, je v eposu zobrazen jako ideální Říman, zosobňující národní ctnosti. Dílo mělo zásadní vliv na římskou i evropskou literaturu a stalo se základem klasického kánonu pro studia latiny a filologie. Inspirovalo také Dantovu Božskou komedii, kde Vergilius představuje umění a lidskou duševní sílu. Překlad Aeneidy do češtiny má dlouhou tradici, přičemž nejcitovanější je překlad Otmara Vaňorného (1933) a modernější překlad Rudolfa Mertlíka (1970). Michal Ctibor se rozhodl vytvořit nový, moderní překlad, který respektuje tradici časoměrného překladu antické literatury v českém prostředí. Ctiborův překlad představuje významný ediční počin, který má oslovit jak odbornou, tak širší čtenářskou obec, jež má zájem o antickou literaturu, historii a kulturu.

Dílo římského básníka Vergilia (70–19 př. Kr.) patří ke stálicím světové klasické poezie. Dokladem toho, že i dnes představuje lákavou výzvu pro překladatele, je nový český překlad básně Georgica / Zpěvy rolnické. Báseň, rozdělená do čtyř knih, je formálně básní naučnou, pojednávající o pěstování plodin, o chovu zvířat, o vínu a o včelách, ale Vergilius do ní vložil úvahy o lidském životě, o přírodě, o rodině a uspořádání lidské společnosti, to vše navíc obohacené krásným jazykem a humorem. Georgica obsahují rovněž dva slavné exkursy: chválu Itálie v první knize a mýtus o Orfeovi a Aristaeovi v knize čtvrté. Přeložila Helena Kurzová

Zpěvy rolnické jsou naučná báseň o čtyřech knihách, jež pojednávají o polních pracích při pěstování obilí, o ošetřování ovocných stromů a vinné révy, o chovu dobytka a o včelách. Do věcného výkladu jsou vplétány krásné epizody, jako chvála Itálie, chvála vesnického života,popis koňských závodů, zápasu býku, nebo dobytčího moru. Do poslední knihy je vloženo vyprávění o zahradě koryckého starce. Zpěvy pastýřské jsou sbírka deseti nevelkých básní idylického rázu, zvaných eklogy. Polovina z nich líčí skutečný život pastevců, v zbývajících pěti básních vystupují v rouše pastýřském Vergiliovi současníci - politikové nebo literáti.