Publius Vergilius Maro Knihy

Deset písní, zvaných též eklogy, tvoří první básnickou sbírku budoucího tvůrce Aeneidy. Římský básník (70–19 př. Kr.) ji napsal v letech 42–39 př. Kr. a právě ona ho proslavila a zjednala mu přední místo mezi básníky augustovské doby. Vergilius se ve svých Bukolikách žánrově inspiroval pastýřskými idylami helénistického básníka Theokrita, vytvořil však svébytnou latinskou poezii, v níž se za zdánlivou prostotou skrývá rafinovaná složitost a která se stala jedním ze základů básnictví latinského i evropského. V útlém svazečku našli „svého“ Vergilia jak středověcí teologové, kteří v mesiášské vizi čtvrté eklogy viděli zvěstování Kristova příchodu, tak vyznavači lásky k mladým chlapcům, která se zde opěvá stejnou měrou jako láska k něžnému pohlaví. Vergiliovy verše vycházejí v novém překladu, s nímž se zatím mohl seznámit jen úzký okruh studentů klasické filologie z Jihočeské univerzity.

Nový překlad životního díla Publia Vergilia Marona (70– 19. př. n. l.), hrdinského eposu, který tvoří jeden z vrcholů římské literatury. Slavný básník v postavě bájného Aenea ztělesnil římský ideál osobní dokonalosti a epos líčící jeho dramatické osudy představuje základní mýtus o vzniku římského národa a říše – v proslulé podsvětní scéně je prorokována římská budoucnost a velikost až do panování císaře Augusta. Příběh navazuje na děj Homérovy Iliady: po dobytí Tróje vynesl Aeneas z hořícího města na zádech svého otce Anchísa a zachránil i svého syna Askania. Jeho posláním je založit jinde novou Tróju. Po dramatickém putování Středozemím, jehož nejznámější epizodou je tragicky ukončený milostný vztah s kartáginskou královnou Didonou, dorazí do Itálie, podstoupí těžký boj s vládcem kmene Rutulů Turnem a sňatkem s Lavinií, dcerou krále Latinů, získá vládu nad Latiem, územím, na němž později vznikne Řím. Aeneis byla bohatým zdrojem inspirace pro nespočet výtvarných, hudebních i literárních děl od antiky až téměř do současnosti. Přeložil Rudolf Mertlík na základě překladu Otmara Vaňorného; doslov napsal Martin C. Putna.

Dílo římského básníka Vergilia (70–19 př. Kr.) patří ke stálicím světové klasické poezie. Dokladem toho, že i dnes představuje lákavou výzvu pro překladatele, je nový český překlad básně Georgica / Zpěvy rolnické. Báseň, rozdělená do čtyř knih, je formálně básní naučnou, pojednávající o pěstování plodin, o chovu zvířat, o vínu a o včelách, ale Vergilius do ní vložil úvahy o lidském životě, o přírodě, o rodině a uspořádání lidské společnosti, to vše navíc obohacené krásným jazykem a humorem. Georgica obsahují rovněž dva slavné exkursy: chválu Itálie v první knize a mýtus o Orfeovi a Aristaeovi v knize čtvrté. Přeložila Helena Kurzová

Zpěvy rolnické jsou naučná báseň o čtyřech knihách, jež pojednávají o polních pracích při pěstování obilí, o ošetřování ovocných stromů a vinné révy, o chovu dobytka a o včelách. Do věcného výkladu jsou vplétány krásné epizody, jako chvála Itálie, chvála vesnického života,popis koňských závodů, zápasu býku, nebo dobytčího moru. Do poslední knihy je vloženo vyprávění o zahradě koryckého starce. Zpěvy pastýřské jsou sbírka deseti nevelkých básní idylického rázu, zvaných eklogy. Polovina z nich líčí skutečný život pastevců, v zbývajících pěti básních vystupují v rouše pastýřském Vergiliovi současníci - politikové nebo literáti.