Radegast Parolek Knihy

Tato publikace je první z řady připravovaných literárních dějin národů na území bývalého Sovětského svazu.

Biografie o životě a díle známého ruského spisovatele a myslitele.

Toto dílo je prvním českým pokusem o komplexní pohled na dějiny lotyšského krásného písemnictví od nejstarší doby až po současnost. Je určeno nejen studentům baltistům, ale i širšímu okruhu zájemců o seznámení s literaturou baltských národů.

Malá antologie z lotyšské a litevské lidové poezie. Uspořádal, úvodní studií opatřil a přeložil Radegast Parolek. Na přebásnění několika ukázek v litevské části se podílel Jaroslav Kabíček, litevské pláče přeložila Dagmar Váňová

Výbor krátkých textů, tzv. anekdotických novel, ve kterých se mísí komično s tragičností, krása s ošklivostí apod. Autor je také znám propracovanou psychologií postav.

Sestavil, přeložil a předmluvou opatřil Radegast Parolek. Vydáno k 800. výročí založení Rigy, hl. m. Lotyšské republiky.

Experimentální román ruského symbolisty nese ty znaky moderní prozaické tvorby, které jsou charakteristické i pro Proustovo a Joyceovo dílo. Postavy se záhadně vynořují z neurčitých obrysů a jednají ve svých rodinných a společenských poměrech, k jejichž fantaskně uhrančivému vylíčení byl autor inspirován Petrohradem r. 1905, nezdařeným revolučním pokusem i svým duševním stavem, vyprovokovaným nešťastnou láskou. Překladatel vzal za základ berlínské vydání z r. 1922, pro něž Belyj původní román přepracoval a zkrátil o třetinu.

Tato kniha se skládá ze dvou menších knížek. Jsou to Můj dárek - prvních 22 pohádek a Našim nejmenším a nejmilejších - zbývajících 36 pohádek.

Monografie podává soustavný výklad problematiky baltických a ugrofinských literatur pro filology literárněvědného zaměření.

Drama jako umělecký jev (1978) podává vyčerpávající obraz vývoje dramatu jako samostatného druhu i jako složky inscenace - podobné spojení je v pracích tohoto druhu výjimečné. V širokém kontextu světové dramatiky autor sleduje promeny dramatu i divadelních stylů a začleňuje drama i divadlodo rámce celosvětové kultury. Vedle specifických problémů, jako je problém dějovosti, najdeme v jeho knize kapitoly věnované otázce divadelnosti v životě i v umění, vývoji divadelnosti v starověkých a středověkých kulturách i kultuře novodobé. V závěrečné části knihy dokládá svoje pojetí na materiálu a inscenační praxi současného sovětského divadla. Velkou pozornost věnuje herecké a režijní složce. Jeho práce významně zaplňuje mezeru ve vydávání odborné divadelní literatury a uvítají ji nejen divadelníci, ale všichni, kdo se zajímají o otázky umění a kultury. (Alena Morávková, přebal knihy.)

Lāčplēsis (což česky znamená trhající medvědy či medvědobijec) je podobně jako finská Kalevala či estonský Kalevipoeg dílo, které zastupuje neexistující hrdinský epos. Vychází z lotyšského folkloru, ale i z cizích pramenů jako je např. Jindřichova Livonská kronika ze 13. století, Homérovské eposy nebo dílo G. Merkela. Lāčplēsisův souboj s Temným rytířem symbolizuje dávný boj tehdejších kmenů proti německým křižákům, ale i dobový zápas za národní i sociální svobodu. Do postavy moudré a věrné Laimdoty, Lāčplēsisovy družky, zase Pumpurs promítl ideál lotyšské ženy. Nejpozoruhodnější postavou je pak čarodejnice Spīdala, která se zřekne zla ve prospěch dobra. Tento epos, stejně jako ostatní severské a baltské eposy, inspiroval řadu umělců např. J. Rainise nebo M. Zālīteovou. Do češtiny byl převyprávěn Radegastem Parolkem roku 1987 jako Souboj nad propastí.

Výbor z básnického díla klasika litevské poezie.

Výbor z filozofických a sociálně zaměřených sbírek lotyšského klasika.

V autorových dvou nejlepších novelách Nádherné léto (1908) a Hořící ostrov (1911) procitá zasněný svět jezer a tůní, pokrytých bílou krásou leknínů, i zádumčivý klid hlubokých lesů. Celá tato pohádková přírodní scenérie je poetickým rámcem pro odvíjení milostných příběhů prvního citového vzplanutí. Autor vyzpíval nadšenou ódu na život, bohatě smyslově prožitý.

Kniha českých rusistů je pokusem o nahrazení dosavadních encyklopedií o klasické ruské literatuře dílem původním, přihlížejícím k současnému stavu bádání. Nejde o tradiční dějiny literatury, ale na základě typologického přístupu kliterárním jevům, o charakteristiky, shrnující životní filozofii, společenské postoje, vidění světa i tvůrčí metody velkých ruských literárních postav.

Výbor z arménské, gruzínské a ruské literatury.

Jak píše sám autor, každá epocha má svou konstelaci žánrů, a v té dnešní má dokumentární literatura a memoaristika mimořádný význam – do určité míry vytlačuje žánry založené na fikci. I to je důvod mimořádného úspěchu, který u čtenářů mají paměti význačných osobností. Edici Paměť nyní obohatí obsáhlé vzpomínky významného českého vědce Radegasta Parolka – literárního historika, komparatisty se zaměřením na baltské jazyky, vysokoškolského učitele a překladatele z litevštiny a lotyštiny. Překládal především poezii, je tedy celý život rozkročen mezi dvěma póly: objektivním světem vědy a subjektivním světem umění. Ve svých pamětech se přiklonil k tomu druhému: nepsal je jako výpověď vědce, jako objektivní pohled na minulost, ale jako niternou zpověď, pohled „zevnitř“, subjektivní přetavení celé epochy, její atmosféry, problémů a tendencí. Vznikl tak živý autoportrét – mozaika, mezi jejímiž střípky najdeme verše, lyrické vložky, eseje, recenze, literárněvědné úvahy – a samozřejmě vzpomínky. Editor Robert Kvaček.