Richard Švandrlík Pořadí knih

V roce 2011 vyšla nová vlastivědná kniha, v níž autoři Richard Švandrlík a Zdeněk Buchtele popisují téměř tisíciletou historii Rájova v sousedství Mariánských Lázní, 765 m n.m. Popsáno bylo 33 sakrálních památek, mezi nimiž dominuje farní kostel sv. Jana a Pavla z roku 1789 se zaniklým hřbitůvkem. Dnes je obojí mimo provoz. Také větší část památek již zanikla. Vývoj Rájova kulminoval v letech 1880-1910, kdy počet domů překročil stovku a žilo tu 660 obyvatel. Rozhodující vliv měla blízkost Mariánských Lázní, v nichž nalezlo o sezónách práci mnoho rájovských obyvatel. Na katastru Rájova vznikaly oblíbené a hojně navštěvované kavárny - Rájovská myslivna (od 1921 s kavárnou Waldheim) a kavárna Nimrod. Počet obyvatel Rájova po první světové válce zvolna klesal. Po odsunu Němců (1946) už neudržel Rájov svou velikost a počet nových dosídlenců nepřekročil hranici 150. Zmizely desítky stavení a v roce 2000 tu žilo už jen 70 osob. Původní rozsáhlý katastr Rájova s 1600 ha se v roce 1958 zúžil na 900 ha, když byla přičleněna celá západní lesní část pod Mariánské Lázně. Přínosem pro Rájov byl silniční obchvat obce, vybudovaný v šedesátých letech. Motoristický ruch uvnitř Rájova se zklidnil, avšak ani poté se obec znovu nerozvinula. Dnes je sídelní částí Mnichova podobně jako nedaleké Sítiny. Publikace má 120 stran a desítky vyobrazení.

Historie obce Zádub-Závišín (Hohendorf, Abaschin) a Podhorního vrchu, nacházejících se na východním okraji Mariánských Lázní.

Ačkoliv už neexistují staré prameny (shořely kdysi při požáru hradu Tachova), je jisté její původní chodské založení. Obec ležela na okraji chodské farnosti Trstěnice. Nejstarší zachovalá listina (1606) je ještě česká a uvádí názvy obce s maskuliny - Dolejší a Malej Hleďsebe. Do knihy bylo sneseno velké množství zpráv o minulosti obce. Rozvoj Mariánských Lázní značně ovlivnil i rozkvět Velké Hleďsebe. Vzniklo tu nejstarší lázeňské koupaliště na Kosím potoce (1897), první letiště slavného Julia Arigiho (1919), velkoprádelna pro lázně (1910), druhé koupaliště Riviéra (1929), které mělo mezi lázeňskými hosty velkou oblibu. Nebylo známo, že zdejší vila ERNA (1932) je dílem slavného vídeňského architekta světového formátu Adolfa Loose. Dnešní dominantou obce je farní kostel sv. Anny (1911), postavený v novorománském slohu architektem Josefem Forberichem z Mariánských Lázní. Nedávno byl vyhlášen chráněnou památkou. Úžasná je jeho podobnost s kostelem Božího Těla v Kraslicích, která běží až do detailů (1896). Kdysi samostatná obec Klimentov je dnes částí obce a známý je zdejší kasárenský areál (budován od roku 1951), nedávno zrušený. Celé půlstoletí byl trvale rozšiřován až překročil stovku objektů! Řadu cvičišť měl v širokém okolí. Zde sloužívalo až 2500 vojáků a převýšilo počet obyvatel obce. Rozsáhlý je rozvoj Velké Hleďsebe po roce 1945, který vychází z obecních kronik. Kniha má 320 stran.

Autoři MUDr. Antonín SOMOL a Ing. Richard ŠVANDRLÍK se zaměřili na historii tohoto oboru v městě od vzniku lázní až do současnosti. Věnují se nejvýznamnějším osobnostem z řad lékařů a lékárníků za celé období a stovkami fotografií, faktografickým materiálem dokumentují lékaře, zubní lékaře a lékárníky ze všech zdravotnických zařízení ve městě. Předložili encyklopedický seznam odborníků, kteří v městě zanechali svoji stopu. Kniha je svým způsobem ojedinělá a čtivá i pro lázeňské hosty a zájemce o faktografii zdejšího zdravotnictví a lékárenství. Je chvályhodným počinem, že ke zpracování autorům ochotně přispěli písemnostmi i fotografiemi současní lékaři a lékárníci, i ti, kteří užívají zasloužený důchod.

Koncem roku 2006 vyšla regionální publikace "Tři Sekery v historii a dnes" autorů Zdeňka Buchteleho a Richarda Švandrlíka. Soustředila se na historii Tří Seker - obce s pradávným hornictvím, po jehož zániku osídlení nezaniklo a našlo si nové způsoby obživy. K nim patřila domácká výroba zboží ze dřeva, dřevozpracující továrna z roku 1902, sezónní práce obyvatel v lázních aj. Kniha popisuje návrat potomků Českých Bratří, kteří kdysi odešli do Slezska před rekatolizací v Čechách a v roce 1945 reemigrovali do své vlasti a usídlili se v pohraničí. Po staletí si uchovali český jazyk. Autoři sepsali historii celé třísekerské farnosti, tedy i s dnešními částmi. Jde o bývalé katastrální obce Tři Sekery u Kynžvartu a Tři Sekery u Tachova, Krásné, Nový Metternich, Jedlová, tři Hutě (Šmelctály) a osada Kamenec. V knize je i historie někdejšího malého panství Skelné Hutě. U obcí jsou uváděny také sakrální památky, mezi nimiž je dominantou farní kostel Čtrnácti svatých Pomocníků (1790). Zde jsou vypsány i životopisy těchto čtrnácti světců. Četné tabulky uvádějí majitele domů v minulosti a dnes, publikovány jsou i staré pomístní názvy. Kniha má 322 stran, bohatý obrázkový materiál a mapky obcí.