This Element supports the Computational Theory of Mind by its contribution to solving the mind-body problem, its ability to explain mental phenomena, and the success of computational modelling and artificial intelligence.
Focusing on the reactions of ordinary Arab-speaking social media users to Islamic State propaganda, this book shifts the narrative from the typical analysis of IS's targeting strategies. It provides a detailed examination of the Arabic discourse surrounding IS from its peak in October 2014 to the fall of Raqqa in September 2017. Analyzing approximately 29 million Arabic tweets, the authors highlight recurring themes and key events, offering insights into the evolving political landscape and the dynamics of online conversations between IS and its adversaries.
Sono passati cinquant'anni da quando è stato scritto, ma continuiamo a vederlo, Holden Caufield, con quell'aria scocciata, insofferente alle ipocrisie e al conformismo, lui e la sua "infanzia schifa" e le "cose da matti che gli sono capitate sotto Natale", dal giorno in cui lasciò l'Istituto Pencey con una bocciatura in tasca e nessuna voglia di farlo sapere ai suoi. La trama è tutta qui, narrata da quella voce spiccia e senza fronzoli. Ma sono i suoi pensieri, il suo umore rabbioso, ad andare in scena. Perché è arrabbiato Holden? Poiché non lo si sa con precisione, ognuno ha potuto leggervi la propria rabbia e assumere il protagonista ad "exemplum vitae".
Nový román nositele Pulitzerovy ceny před námi otevírá hudební a filmovou scénu 70. let v USA. Dostáváme se do doby, kdy stále ještě frčí malé obchůdky s gramofonovými deskami, ale jejich místo brzy převezmou velké prodejní řetězce. Dílo je také příběhem o lásce partnerské i rodičovské – příběhem o tom, jak snadno otcové opouštějí své syny a jak těžce k nim hledají cestu zpět.
Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady. Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když budete furt troubit v autě. A nebojte se – právníci nebo novináři tam jdou všichni, troubení netroubení. Dvanáctý román Chucka Palahniuka je váš průvodce peklem. Připravte se, černá limuzína čeká… Dvanáctiletá Madison končí v pekle prý kvůli předávkování marihuanou. Má plné zuby jak života, tak smrti. Sotva se zorientuje, zjistí, že je pomerně nepohodlné trčet v cele a škrábat si uhry na čele. Soused s modrým čírem, který údajně jen něco šlohnul v supermaketu, jí pomůže ven a spolu s dalšími zatracenci se vydají na cestu k pekelnému ústředí. Cestu přes Oceán promarněného spermatu či Řeku zvratků si fakt nechte vyprávět… Prokletí jsou typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.
„Čas je rváč,“ říká jedna z mnoha postav, jejichž propletenec vztahů a osudů sledujeme od 70. let 20. století až do roku 2020. Bývalý punkrocker Bennie Salazar to v hudební branži dotáhne až na majitele úspěšného hudebního labelu, ale v osobním životě to není žádná sláva. Krize hudebního průmyslu jde v jeho případě ruku v ruce s krizí středního věku a Bennie sahá po alternativních řešeních – sype si do kávy šupinky zlata k posílení potence. Jeho asistentka a pravá ruka Sasha zase celý život bojuje se svou kleptomanií a traumaty z nešťastného dětství. Spisovatelka suverénně přeskakuje mezi žánry i vypravěči, střídá časové roviny: spolu s Benniem, Sashou a dalšími z celé mozaiky postav pendlujeme mezi New Yorkem, Neapolí a dalekou Keňou. Jedním z vrcholů autorčina literárního mistrovství je ta část díla, kterou Sashina dvanáctiletá dcera odvypráví jako powerpointovou prezentaci. Jennifer Eganová dokazuje, že v životě i v literatuře je možné všechno.
Protagonistou a vypravěčem románu je třináctiletý chlapec, který přijíždí do USA z blíže neurčené nedemokratické země v rámci výměnného studentského programu. Rodina, u níž je ubytován, je typicky středostavovská, bělošská a křesťanská – kuřecí matka, kravský otec, jméno hostitelské rodiny: Cedarovi. Během půlročního pobytu má za úkol vytvořit vlastní exponát pro studentskou vědeckou soutěž, vyhrát její místní kolo a dostat se až do celostátního finále ve Washingtonu. Až na to, že chlapec je odmala trénován v bojových uměních, v praktikách zabíjení, chemii – a nenávisti k Americe. Krycí jméno: Operace Zkáza. Nebyl by to Palahniuk, aby se z toho nevyloupla černočerná komedie o terorismu a rasismu. Autor cituje Hitlera, Maa, Mussoliniho i jiné „extremistické šerify a dementní proroky“, bere si na paškál americkou konzumní společnost a paroduje levicové a pravicové názory. Také se odvážil dál než kdy předtím na půdu jazykového a stylového experimentu: román je téměř celý napsán osekaným, redukovaným jazykem primitivního vypravěče.
Peter Wilmot se s Misty seznámil na výtvarné škole. Kromě bradavky propíchnuté špendlíkem a svetru od krve ji zaujal ještě něčím jiným. Směsice odporu a obdivu vyústila ve sňatek a život v kamenném domě na ostrově Potchkeysea. Všechno, co člověk dělá, je autoportrét. Misty chtěla být malířkou, ale těhotenství jí to znemožnilo — místo toho skončila jako servírka a pokojská, obtloustlá páchnoucí ženská, která svůj příběh zaznamenává ve formě deníkových zápisků pro svého manžela. Pro tebe, milý Petere. Ty šmejde. Peterův pokus o sebevraždu, který ho umrtví ve věčně kómatickém stavu, ji k umění navrací. Misty začíná malovat: impulzivně, automaticky. Jako kdyby jen zaznamenávala vize. Jako kdyby její ruku někdo vedl. Skutečné umění vzniká jedině z utrpení. Pak zjistí, že manžel tajně psal na stěny domů, které opravoval, zlověstná proroctví o ostrově, na který nemá nikdo "cizí" vstoupit; o ostrově, jejíž komunitu má kdosi spasit svými obrazy. Peterův otec zemřel, ale chybělo úmrtní oznámení. Sám Peter měl v krvi spoustu prášků na spaní, které nikdy nebral. A pak se utopí Mistina dcerka Tabi. Zločiny proti celé skupině obyvatel. Spása má dost blízko k apokalypse.... celý text
Román pro tři pornoherce a jednu asistentku. Termínem "snuff" se označují ilegální pornofilmy, v nichž je zachycena vražda či zabití. Nebo předstírání téhož, ale to už není ono. Jde o žádané zboží na trhu. V Palahniukově románu jde o smrt netradiční a přízračnou - jinak to ani u něj být nemůže: slavná pornoherečka Cassie Wrightová chce překonat stávající rekord v souložení s muži, který vytvořila Annabel Chong. Ta za deset hodin absolvovala 251 milostných aktů se zhruba sedmdesáti muži. Cassie nechce podvádět, a tak hodlá obsloužit rovných 600 mužů. A smrt? Podle Palahniuka nedokáže lidské tělo zvládnout takovou zátěž, herečka předpokládá, že při tom zemře na embolii. Cassie chce utvořit rekord na věčné časy: doufá, že když při něm zemře, oficiální místa honbu za dalšími rekordy zakáží a její výkon zůstane navždy nejlepší. Každý z oněch 600 mužů má svůj specifický důvod. Číslo 600 je bývalý slavný pornoherec Branch Bacardi, který s Cassie, které je skoro čtyřicet, natočil spoustu scén. Číslo 137 by si Cassie chtěl vzít a pořád se dopuje viagrou. A číslo 72 je její odložený syn, jenž touží po setkání s matkou. Všichni tři čekají v místnosti k prasknutí nacpané dalšími muži, kteří se udržují neustále připraveni k akci, v čemž je podporují i slavné filmové kousky z profesionální minulosti hlavní aktérky. Show může začít.
Diario di un fumatore è una raccolta di storie (vere e inventate) che al centro della narrazione hanno come sempre figure e situazioni tanto bizzarre quanto sinistramente familiari, che descrivono in modo irresistibile la tremenda difficoltà della vita moderna. Malvagio, grottesco, illuminante, spassoso e unico, Sedaris si conferma come “Lo” scrittore umoristico per eccellenza, un maestro della satira e uno dei più acuti osservatori di quella fonte inesauribile di vicende tragicomiche che è la condizione umana.
Cavie è un romanzo composto da ventitré delle più terrificanti, comiche, avvincenti, stomachevoli storie che abbiate mai letto. A raccontarcele è un gruppo di aspiranti autori che hanno risposto all'annuncio "Ritiro per scrittori: abbandona la tua vita per tre mesi" e sono stati spinti a credere che lì finalmente si sarebbero lasciati alle spalle tutte le distrazioni della "vita reale", il vero ostacolo alla creazione del loro capolavoro. Ma "lì" non è altro che un vecchio teatro in disuso dove, ermeticamente isolati dal resto del mondo, vedono giorno dopo giorno ridursi cibo, riscaldamento ed elettricità. Quanto più le circostanze si fanno disperate, tanto più a forti tinte si fanno le storie che raccontano. E tanto più ambigui e feroci si fanno i loro intrighi e le loro lotte per diventare l'eroe, o eroina, di questa terribile vicenda così simile al più sensazionale e volgare dei reality show. Il risultato è un susseguirsi ipnotico di narrazioni sempre più estreme in cui lo stile inconfondibile, grottesco e dark di Palahniuk si spinge fin sull'orlo dell'abisso.
Il libro è un insieme di storie dai soggetti e dalle ambientazioni piùdiverse: si passa dai ricordi di un setter irlandese in fuga alle meditazioniumoristiche e agrodolci sul suicidio e sull'amicizia. In realtà il librocostituisce un'avventura narrativa organicamente strutturata che fotografa daipiù diversi punti di osservazione quella ineludibile domanda, quella ricercaora affannosa ora giocosa di qualcosa al di fuori di noi, di un senso, di unadirezione: la fame che abbiamo, che è al centro delle nostre vite. DaveEggers, autore di "L'opera struggente di un formidabile genio" e di"Conoscerete la nostra velocità", è anche il creatore di una innovativarivista letteraria, "McSweeney's".
Stanco delle menzogne che il presidente Bush, con l'appoggio dei mass media, sta raccontando al mondo intero, Al Franken ha deciso di passare al setaccio le gesta e le dichiarazioni del presidente per svelare come e dove ha mentito. Con l'aiuto di alcuni studenti e ricercatori dell'Università di Harvard, ha letto centinaia di giornali e guardato ore e ore di televisione per illustrare i motivi e i modi in cui chi controlla i mezzi di comunicazione riesce a porre come verità indiscutibili delle vere menzogne. Franken rende note le falsità della destra americana, a partire dalle "mirabili" imprese in Vietnam degli attuali membri del governo, che in realtà non hanno mai combattuto, fino alle armi di distruzione di massa di Saddam, che però non sono mai state trovate.
