Hela Volanská Knihy

Autobiografické dílo polské autorky židovského původu, která pohnutě líčí své dětství v Polsku, následná studia na Slovensku, průběh 2. světové války a období po únoru 1948 v Čechách.

Román z lékařského prostředí se odehrává v době 2. světové války na území tehdejšího Slovenského štátu. Z přepracovaného slovenského originálu Jed, vydaného nakladatelstvím Naše vojsko v Praze 1957 přeložila dr. Zuzana Bělinová. Doslov napsal dr. Břetislav Truhlář. Vydání 2.,přepracované.

Kniha vypráví o hrdinství slovenských dětí v nesvobodě tzv. slovenského státu na jaře a v létě r. 1944, kdy z ohňů odporu, zakládaných partyzány a ilegálními pracovníky, vyrostl požár povstání.

Dobová anotace: Účastnice partyzánských bojů, politický komisař partyzánské brigády M.R. Štefánika, vedené Hrdinou SSSR majorem Popovem, v souboru samostatných povídek, jež tvoří historicky souvislé pásmo, zachytila své vzpomínky, jimiž oslavuje památku známých i neznámých hrdinů, kteří bojovali za svobodu národa a lepší socialist. zítřek pracujícího lidu. Jsou to nejen slovenští bojovníci, ale též sovětští bratří, ba i příslušníci jiných národů, kteří veslovenských horáchzvedli zbraně proti fašismu. Povídky počtem (23) tvoří tři skupiny: Byl jednou jeden zámek, V slovenských lesích, Moravo, Moravo.

Slovenská autorka navštívila v roce 1958 Německou demokratickou republiku. V osmnácti obrázcích, namnoze reportážního charakteru, se s čtenářem podílí o dojmy a úvahy, které v ní vyvolala setkání s dnešní německou skutečností a s německými lidmi v konfrontaci s dojmy a zkušenostmi z války. Ze slovenského originálu „Kvet paprade“ přeložily Libuše Buriánová a Jarmila Wagsteinová.

Próza o životě horehronské vesnice vypráví o protikladech sociální i společenské situace za kapitalismu a socialistické přítomnosti, o konfliktech mladých a starých, o sporu předsudků a pokrokových názorů, srovnává správné i chybné metody politické a propagační práce a konfrontuje postavení ženy dříve a nyní. Ze slovenského originálu „Veno pre infantku“ přeložila Jarmila Wagsteinová.

Dielo nadväzuje na povstalecké dni, keď nešlo iba o to, aby odišli zo zeme cudzí votrelci, ale keď si povstalci uvedomovali aj svoje sily a právo na lepší život. Vzniká tak obraz súčasného boja na slovenskej dedine - boja nového so starým. Vo vedomí mladých sa ľahšie zachytáva to nové, smelšie výhľady do budúcnosti. Starým bráni škrupina návykov, dlhodobé živorenie na vlastnom majetku, ktorým chcú sputnať aj svoje deti..