Petr Wittlich Knihy

15 barevných tabulí, v ilustrované obálce/deskách

Svým posledním dílem, románem Kámen a bolest, vytvořil někdejší člen Devětsilu jedno z vrcholných děl české historické prózy. Líčí v něm osudy velikána renesančního umění Michelangela Buonarottiho a zároveň podává monumentální a mnohostranný obraz dramatických střetů epochy, která se např. v postavě fanatického kazatele Savonaroly láme od smyslného pozemšťanství renesance k mystickému vytržení baroka. Edice Slunovrat.

Publikace pojednává o vývoji secese ve výtvarném umění i architektuře v Čechách.

Přítomná kniha Petra Wittlicha, nazvaná Stopy síly, poskytuje pronikavý vhled do fotografické tvorby malíře Pavla Nešlehy (1937 – 2003) a citlivě obnažuje její myšlenkovou podstatu. Vede nás napříč umělcovými cykly z let 1971–2002, jejichž motivickým těžištěm se pod vlivem umělcova romantického založení stávaly procesy přírodních dějů, krajinné scenérie, přírodní struktury a tvářnost mizejících památek prostoupených kulturní tradicí a osudy člověka. Dle příběhu autorovy studie jsou voleny takové záběry, jež podněcovaly umělcovu tvůrčí imaginaci a probouzely vzpomínky na cosi dávného a podstatného, co přispívalo k prohloubení duchovní báze jeho díla a napomáhalo artikulovat hledání i nalézání.

Kniha je věnovaná norskému malíři a grafikovi E. Munchovi (1863-1944), jehož dílo ovlivnilo na přelomu 19. a 20. stol. evropskou výtvarnou kulturu.

Monografie věnovaná Bohumilu Kafkovi (1878-1942) je pro porozumění dílu tohoto předního představitele českého figurálního sochařství první poloviny 20. století a jeho dobovým souvislostem nepřehlédnutelným přínosem, v některých ohledech překvapivým. První, rozsáhlejší část publikace je zaměřena na umělecký a osobní příběh sochaře - významně ovlivněný francouzským uměním - a uzavírá ji kapitola věnovaná Kafkovým pěti monumentálním pomníkům, z nichž nejznámější a také nejviditelnější je jezdecká socha Jana Žižky na pražském Vítkově. V druhé části pak autor se suverénní znalostí uvádí čtenáře do problematiky českého sochařství dané doby a jeho evropského kontextu. Mezi doplňkové texty jsou začleněny ukázky Kafkových písemností, podávající i zajímavé svědectví o diplomatickém boji umělce se světem české politiky. Brilantní text znalce evropského umění přelomu 19. a 20 století Petra Wittlicha provází kolem 200 reprodukcí sochařova díla a dokumentárních snímků, rozsáhlý přehled biografických údajů, podrobná bibliografie, anglické resumé a rejstřík.

Vylíčení zážitků a zkušeností spojených především s Mařatkovým čtyřletým působením v ateliérech francouzského sochaře Augusta Rodina v letech 1900-1904. // Úvodní stať napsal Petr Wittlich. // 2. vydání

Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc., bezpochyby největší znalec české malby v období secese, přináší ve své nejnovější knížce zasvěcený obraz české malby od 80. let 19. století do roku 1918. Poskytuje čtenáři erudovaný výklad období, kdy se malířství ve třech generačních vlnách secesí vymaňovalo z tísnivé akademičnosti rakousko-uherské monarchie a nabývalo na svébytnosti. Autor tyto zásadní proměny českého malířství sleduje ve dvou liniích: jednak je to aspekt institucionální, zahrnující zakládání spolků, časopisů, reformy uměleckých škol, stipendijní pobyty, výstavy… s důrazem na Prahu druhým hlediskem je utváření stylu, výrazu, frekvence výtvarných motivů a reflexe dané reality v tvorbě velkých malířských osobností naplňujících i přesahujících tradičně myšlenou secesi. Zvláštní závěrečný oddíl tvoří biografické medailony umělců.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.