Petr Wittlich Knihy

15 barevných tabulí, v ilustrované obálce/deskách

Román, který patří na samý vrchol české historické prózy. Autor s hlubokým kulturním zázemím v rodinách Mařáků a Schulzů, s literárním vzorem v dílech Durychových vytvořil na počátku 2. světové války tento slavný životopis Michelangela Buonarrotiho – na pozadí rozsáhlé fresky renesančního života v Itálii a jejího dramatického politického dění zachytil svrchovaný tvůrčí i lidský zápas o svobodu a důstojnost. Jeho interpretaci nebylo možno pokrýt jedinou odborností: bylo k ní třeba historika, literárního historika i uměnovědce. 9. vydání.

Publikace pojednává o vývoji secese ve výtvarném umění i architektuře v Čechách.

Přítomná kniha Petra Wittlicha, nazvaná Stopy síly, poskytuje pronikavý vhled do fotografické tvorby malíře Pavla Nešlehy (1937 – 2003) a citlivě obnažuje její myšlenkovou podstatu. Vede nás napříč umělcovými cykly z let 1971–2002, jejichž motivickým těžištěm se pod vlivem umělcova romantického založení stávaly procesy přírodních dějů, krajinné scenérie, přírodní struktury a tvářnost mizejících památek prostoupených kulturní tradicí a osudy člověka. Dle příběhu autorovy studie jsou voleny takové záběry, jež podněcovaly umělcovu tvůrčí imaginaci a probouzely vzpomínky na cosi dávného a podstatného, co přispívalo k prohloubení duchovní báze jeho díla a napomáhalo artikulovat hledání i nalézání.

Kniha je věnovaná norskému malíři a grafikovi E. Munchovi (1863-1944), jehož dílo ovlivnilo na přelomu 19. a 20. stol. evropskou výtvarnou kulturu.

Monografie věnovaná Bohumilu Kafkovi (1878-1942) je pro porozumění dílu tohoto předního představitele českého figurálního sochařství první poloviny 20. století a jeho dobovým souvislostem nepřehlédnutelným přínosem, v některých ohledech překvapivým. První, rozsáhlejší část publikace je zaměřena na umělecký a osobní příběh sochaře - významně ovlivněný francouzským uměním - a uzavírá ji kapitola věnovaná Kafkovým pěti monumentálním pomníkům, z nichž nejznámější a také nejviditelnější je jezdecká socha Jana Žižky na pražském Vítkově. V druhé části pak autor se suverénní znalostí uvádí čtenáře do problematiky českého sochařství dané doby a jeho evropského kontextu. Mezi doplňkové texty jsou začleněny ukázky Kafkových písemností, podávající i zajímavé svědectví o diplomatickém boji umělce se světem české politiky. Brilantní text znalce evropského umění přelomu 19. a 20 století Petra Wittlicha provází kolem 200 reprodukcí sochařova díla a dokumentárních snímků, rozsáhlý přehled biografických údajů, podrobná bibliografie, anglické resumé a rejstřík.

Vzpomínky Josefa Mařatky s několika jeho úvahami o umění, doplněné dalším texty jiných autorů o umělci. Kniha byla vydána k 50. výročí smrti umělce.

Prof. PhDr. Petr Wittlich, CSc., bezpochyby největší znalec české malby v období secese, přináší ve své nejnovější knížce zasvěcený obraz české malby od 80. let 19. století do roku 1918. Poskytuje čtenáři erudovaný výklad období, kdy se malířství ve třech generačních vlnách secesí vymaňovalo z tísnivé akademičnosti rakousko-uherské monarchie a nabývalo na svébytnosti. Autor tyto zásadní proměny českého malířství sleduje ve dvou liniích: jednak je to aspekt institucionální, zahrnující zakládání spolků, časopisů, reformy uměleckých škol, stipendijní pobyty, výstavy… s důrazem na Prahu druhým hlediskem je utváření stylu, výrazu, frekvence výtvarných motivů a reflexe dané reality v tvorbě velkých malířských osobností naplňujících i přesahujících tradičně myšlenou secesi. Zvláštní závěrečný oddíl tvoří biografické medailony umělců.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.

Autor reprezentativní publikace Petr Wittlich sleduje krizi a vývoj českého pomníku na přelomu 19. a 20. století a odpovídá na otázky spjaté s novým dekorativním stylem. V druhé časti knihy autor čtenářům představuje dílo F. Bílka, S. Suchardy, L. Šalouna, Q. Kociana, J. Mařatky, B. Kafky a J. Štursy. Zkoumá jejich tvůrčí profil a individuální přínos a zároveň vystihuje i jejich společnou tendenci, která spočívala v moderním pojetí člověka, situovaného do univerzálního mýtu o jeho původu a poslání. Kniha, která navazuje na autorovu Českou secesi (Praha 1982), obsahuje velké množství obrazové dokumentace a je určena nejen pro odborníky, ale i pro širokou veřejnost.

Otto Gutfreund (1889 - 1927) je zakladatelskou osobností českého moderního sochařství. Musíme si přitom přiznat, že dosavadní pohled na Gutfreunda je v podstatě složen jen z charakteristik jednotlivých tvůrčích období a je obtížné uchopit vnitřní celek jeho díla. Právě kresby se nabízejí jako klíč nejen k porozumění sochařské tvorbě, ale i k intimnějšímu seznámení s jeho osobností. Pro pochopení zdrojů vynikající Gutfreundovy kreativity je důležité sledovat jeho tvůrčí proces a zde mají nezastupitelné místo. Gutfreund kreslil poměrně hodně a to nejenom jako přípravu k chystaným sochám, ale i volně. Jsou to jedinečné dokumenty jeho tvůrčího úsilí, které mají i nadosobní platnost, protože jsou citlivými doklady dynamického rozvoje české kultury na počátku dvacátého století. Převážná většina z téměř 200 reprodukovaných kreseb nebyla nikdy publikována. Knihu doplňují reprodukce několika zásadních soch, záměrně jsme se soustředili na prvotní sádry, ke kterým se jednotlivé kresby váží. Petr Wittlich patří bez vší pochybnosti k největším znalcům Gutfreundova díla.

Kulturně historický průvodce od předního evropského znalce secese provází návštěvníka Prahy jejími secesními památkami. Představena je zejména pražská secesní architektura (např. Obecní dům a Wilsonovo nádraží) a monumentální sochařství (např. dílo F. Bílka, L. Šalouna a S. Suchardy). Publikace obsahuje více než 100 barevných vyobrazení. Fotografie Jan Malý.

Kniha shrnuje vývoj myšlení o uměleckém díle od zakladatelských prací v antice, přes středověkou teorii budovanou na empiricko-racionálních základech, kterou rozvinulo italské quattrocento, význam Vasariho uměleckých životopisů, dále vznik klasicistních koncepcí a vůbec prvních univerzálních dějin umění v dílech italských, německých a francouzských autorů, až po osamostatnění disciplíny v 19. století a rozvoj moderní a současné teorie a kritiky. Základní příručka pro studenty dějin umění a cenný zdroj informací pro všechny zájemce o problematiku.

Na přelomu 19. a 20. století prochází Praha zásadní proměnou: stává se opět reprezentačním centrem života českého národa a vyrůstá ve velkoměsto s požadavky modernosti, jež se ovšem neobejde bez rozsáhlejší asanace pražského Starého Města. Vedle staveb v historizujících slozích začínají vznikat veřejné budovy, hotely, restaurace, pavilony a obytné domy podle principů „nového stylu“ – secese. V dekorativním secesním stylu, který získal sympatie i svým francouzským původem, bylo přestavěno hlavní pražské nádraží, výraznou secesní dominantou se stala reprezentační stavba české pražské majority Obecní dům, zpřístupněný počátkem roku 1912. Současně se v moderní pražské architektuře otevřela její další významná kapitola – kubismus. Komentátorem formování moderní Prahy se stal vynikající, všeobecně respektovaný historik umění Petr Wittlich. Jeho pojímání secese nejen jako stylu, ale i hnutí získávajícího prostor pro rozvoj individuální umělecké kreativity, přivádí čtenáře ke vnímání širších souvislostí proměn Prahy na přelomu století.

Proslulý text, jímž se autor prvního abstraktního díla (1866–1942) pokusil vysvětlit důvody, které ho vedly k rozhodnutí nekopírovat tvary předmětů podle skutečnosti, ale spolehnout se výhradně na výrazovou sílu a emotivní působivost barev. Výtvarně-historický dokument prvořadého významu. Vydání respektuje úpravu, již dal knize sám autor.

Francouzský sochař Auguste Rodin (1840-1917) zásadně ovlivnil vývoj světového sochařství na přelomu 19. a 20. století, přičemž jeho dílo je považováno za počátek moderního sochařství. Rodinova koncepce sochařské figury dokázala výstižně vyjádřit drama moderního člověka. V roce 1902 byla pro jeho výstavu postavena secesní pavilon v zahradě Kinských, kde se Rodin osobně zúčastnil zahájení. Tato výstava významně proměnila české umělecké prostředí a inspirovala generaci českých sochařů, jako byli Josef Mařatka, Bohumil Kafka, a další. Zájem o Rodina přetrvával i v dalších generacích, a to i během socialistického realismu, kdy byl vnímán jako zakladatel svobodné umělecké tvorby. Kniha je první českou monografií o Rodinovi, zohledňuje současné mezinárodní bádání a představuje završení celoživotního zájmu Petra Wittlicha o autora. Obsahuje obrazovou dokumentaci založenou na originálních fotografiích z Musée Rodin a dalších světových muzeí. Dále zahrnuje výběr významných textů Rodina a o něm, podrobný životopis a rozsáhlou bibliografii. Překlady: Eva Špinková, Jitka Hamzová, Marie Simonidová.

V souboru studií sleduje P. Wittlich příběh evropského moderního sochařství: ukazuje váhu jeho vzorů, zápas o nové pojetí prostoru, význam světelné režie sochy a nuance tvůrčího procesu, zakotveného již v přípravě soch. Pozornost věnuje klíčové osobností tohoto vývoje A. Rodinovi i předním představitelům českého sochařství (F. Bílkovi, L. Šalounovi, B. Kafkovi, J. Štursovi, O. Gutfreundovi), zamýšlí se nad tvorbou E. A. Bourdella a A. Maillola, trasuje sochařský ohlas avantgardy u J. Lipchitze a H. Moora. Své pohledy na transformace moderního sochařství uzavírá výkladem Giacomettiho a nástupu amerického sochařství v 60. letech 20. století.

Výbor z textů předního českého historika moderního umění Petra Wittlicha poskytuje čtenáři bohaté panorama výtvarné tvorby spojené s procesy proměn moderního obrazu a sochy. Texty vznikaly během posledních padesáti let jako příspěvky a recenze a jako studie v souvislosti s významnými výstavami. Z rozmanitých úhlů pohledu sledují vývoj moderního umění. Jejich odborným těžištěm je zejména situace umění na přelomu 19. a 20. století, doba secese a vzniku klasického modernismu. Hlavní pozornost je přitom věnována českému umění v jeho živých kontaktech s uměním evropským i v otázkách jeho specifik, souvisejících s utvářením světově orientované národní kultury.

Jan Preisler (1872-1918) byl jedním z prvních, vůdčích představitelů české moderny. V úvodní studii Petra Wittlicha se před námi postupně ozřejmuje půdorys umělcovy kreslířské tvorby ve složitém propojení řadou dosud nepostřehnutých souvislostí i v uzké návaznosti na jeho malbu.

Obrazová monografie o vynikajícím francouzském sochaři polského původu, čelném představiteli kubistického a abstraktního sochařství. "Postupuje od vylíčení vlastního záměru sochaře, od jeho vědomého obecného pojetí umění a sochy a konkrétních způsobů realizace tohoto pojetí, přes rozbor jím skutečně vytvořených děl ke kritickému postižení jejich hlubšího psychického významu."

Nejnovější výtvarné dějiny hlavního města : od pražské secese , počátků moderní české architektury , moderního malířství a plastiky , přes vznik československého státu 1918 a výstavbu Prahy jako hlavního města republiky , dále počátky funkcionalismu a konstruktivismu , úsilí o moderní užité umění , pokračuje novým rozvojem uměleckého dění po Květnové revoluci a obnovou vynikajících stavebních památek pro nové veřejné účely. Zahrnuje socialistický realismus v umění po roce 1948 , nové stavební techniky , soudobé užité umění a průmyslové výtvarnictví.

Katalog výstavy secesního výtvarného umění, konané v roce 1997 v Obecním Domě.

Monografie postihuje mnohovrstevnatý a mnohostranný vývoj českého moderního umění v období, kdy byl poznamenán nebývalým tvůrčím kvasem. V „kotli“ nabitém mimořádnou energií se tak v rychlém sledu střídaly hlavní tendence : impresionismus a symbolismus, dekadence a expresionismus, kubismus a civilismus. V Čechách se protagonisty svérázně přijímaných směrů stali umělci tzv. generace devadesátých let, kteří založili Spolek výtvarných umělců Mánes (Antonín Slavíček, Otakar Lebeda, Jan Preisler, František Bílek) nebo byli spojeni s okruhem Moderní revue (např. Karel Hlaváček), dále na počátku 20. století představitelé Osmy a budoucí Skupiny výtvarných umělců (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otto Gutfreund, Václav Špála, Josef Čapek) či uměleckého sdružení Sursum, navazujícího programově na předcházející generaci (např. Josef Váchal, Jan Zrzavý). Kniha končí připomínkou skupiny Tvrdošíjní, která jako jediná navázala krátce před skončením první světové války na výdobytky moderního umění, prosazené předválečnou generací. Jedenáct oddílů knihy představuje umělecké osobnosti bez ohledu na jejich generační či skupinovou příslušnost. Tímto členěním podtrhujeme skryté souvislosti, jež často unikaly dobovým reflexím, avšak s odstupem téměř sta let jsou stále očividnější. Z mnohých zastoupených umělců se během doby staly pilíře českého moderního umění.

Třetí svazek je věnován výtvarné kultuře 19. století. Líčí kulturní poměry v architektuře, sochařství, malířství a užitém umění.

Monografie předního českého kunsthistorika zabývající se tvorbou a životem českého sochaře Jana Štursy. Práci doplňuje 32 stránková obrazová příloha. Další ilustrace jsou zařazeny v textu.

Monografie mapující vývoj výtvarného díla Pavla Nešlehy v průběhu půl století. Tvorba Pavla Nešlehy je tematicky a oborově nesmírně různorodá. Od šedesátých let 20. století významně přispívá k profilaci soudobého českého umění originálními zobrazovacími metodami realistického východiska. Zahrnuje malbu, objekty, grafiku, fotografii, kresbu, světelné objekty a reliéfy. Nešleha se zaměřuje na vyjadřování dramat lidské existence. Veristický projev se u něj mísí se symbolickou narací.

Publikace vydaná při příležitosti znovuotevření Bílkovy vily (nové expozice Galerie hlavního města Prahy) obsahuje texty významných českých historiků umění, kteří ozřejmují pozadí doby a souvislosti spojené s projektováním pražského ateliéru na Hradčanech. Stať Petra Wittlicha přibližuje Bílkovu grafiku a drobnou plastiku v kontextu s pracemi veřejného charakteru, Jindřich Vybíral se podrobněji zabývá tvaroslovím sochařovy vily, Zdeněk Lukeš se soustřeďuje na zástavbu hradčanských bašt a Martin Krummholz přináší zcela nové poznatky do bílkovského bádání. Knihu zakončuje Bílkova úvaha nad architekturou doplněná reprodukcemi nerealizovaných návrhů a podrobný životopisný přehled Hany Larvové. Titulem František Bílek a jeho pražský ateliér se prolínají unikátní, dosud nepublikované dobové fotografie, které ukazují život a tvorbu Františka Bílka v novém světle.

Vydáno u příležitosti výstavy J Preislera v Obecním domě v Praze

English, Czech (translation)

The English version of the major book from Petr Wittlich, which charts the crisis and development of Czech monumental sculpture at the turn of the 19th/20th century and explores the new decorative style associated with the movement known as Secession or Art Nouveau. The author presents and defines the individual and common features of the work of F. Bílek, S. Suchard, L. Šaloun, Q. Kocian, J. Maratka, B. Kafka and J. Štursa. The author focuses on their creative, as well as individual contributions, and he also appreciates their common tendency towards being human, i.e. humans placed within the universal myth of his origins and mission. The book is abundantly illustrated and is designed for the general reader as well as the specialist.

The book delves into the vibrant Czech art scene of the late 19th century, highlighting Prague's role as a cultural hub alongside Berlin and Vienna. It examines the Czech Secessionist movement through three main stylistic schools: naturalistic-impressionistic, symbolist, and ornamental-decorative. These styles, while distinct, interact to enrich the understanding of the era's art, challenging conventional views of Art Nouveau. With over three hundred color plates, it celebrates the innovative spirit and artistic achievements of this often-overlooked period in Czech history.

Dealing with not only specific artists in the context of their national identity, but also with overarching themes in the rise of modernism, Czech Modern Painters is an articulate and well-researched overview of modern art styles of the former Czechoslovakia, focusing on impressionism, art nouveau, and cubism. This study covers three generations of artists who changed the landscape of traditional art at the turn of the twentieth century, and looks specifically at how these artists pushed the boundaries of and came into conflict with the work of their predecessors. To do so, Petr Wittlich has combed through each artist's work in art school, galleries, and new art journals, while tracking each individual's personal style. On the basis of carefully selected art works (over 100 colour reproductions and 35 additional illustrations), the author explains the aesthetic theory of each movement and provides biographical information on the leading personalities of the period and brief, incisive captions for each reproduction. Wittlich also investigates the profound influence of capitalism, and the way in which these artists departed from the prevailing aesthetic tastes of their contemporaries.

Kulturně historický průvodce od předního evropského znalce secese provází návštěvníka Prahy jejími secesními památkami. Představena je zejména pražská secesní architektura (např. Obecní dům a Wilsonovo nádraží) a monumentální sochařství (např. dílo F. Bílka, L. Šalouna a S. Suchardy). Publikace obsahuje více než 100 barevných vyobrazení. Fotografie Jan Malý.