Dorota Masłowská Pořadí knih

Po deseti letech od svého debutu (Červená a bílá, č. 2004) vydává Masłowská nový román, jazykově vyzrálý, učesanější, bez vulgarismů. Ty zde ovšem nahrazují neotřelá slovní spojení a košaté metafory, jako by se čtenář neocital v prostoru amerického velkoměsta, prázdných frází a pustého nitra hlavní hrdinky Farah, ale v bohatém světě fantazie hrdinů Bruna Schulze. Jako by si příběh vyprávěný kýmsi shora – který vše zná a ví a dokáže to sarkasticky a nekompromisně okomentovat – žil svůj vlastní život i mezi řádky textu. Nebo jako kostlivec číhal ve skříni čtenářových fobií a každodenních činností: holením nohou počínaje a nákupy v obchodních centrech konče. Na stránkách knihy se odvíjí velmi prostý příběh: na počátku není slovo, ale dvě kamarádky před třicítkou, Farah a Joanne, které mají svůj mikrosvět vyplněný nakupováním, sledováním nejnovějších trendů či TV seriálů a časopisu Yogalife. Heslem jejich života je Smrt mužům! Zabila jsem naše kočky, drahá je kalorický, lingvistický hamburger z mekáče. Postmoderní románová ásana mezi Deníky Bridget Jonesové, texty Woody Allena a reklamními letáky či články z časopisů o zdraví. Masłowská se nepřestává vysmívat stereotypům, jež nám diktují módní firmy, nadnárodní řetězce, samozvaní guruové a média…

Nová divadelní hra Doroty Masłowské (1983), jedné z neznámějších a nejpřekládanějších autorů nejmladší polské spisovatelské generace, držitelky prestižní ceny NIKE, autorky románů Červená a bílá a Královnina šavle.

Výběr čtyř polských her představuje (současnou) dramatickou tvorbu renomovaných i u nás dosud neznámých autorů. Ukazuje některé tendence současné ceněné polské dramatiky, která se kriticky a neotřele vyrovnává především s polskou identitou, pamětí a současností; přinášíme je v překladech Báry Gregorové (Masłowská), Jiřího Vondráčka (Walczak) a Lukáše Jiřičky (Kajzar, Sikorska-Miszczuk). Helmut Kajzar napsal operní libreto Další díl již v roce 1974, ale nejen netradiční forma jakou vykresluje obraz tehdejšího světa západního Německa ho řadí k současným dramatiků. Małgorzata Sikorska-Miszczuk ve Smrti Člověka-Veverky (2006) staví nekonvenční dramatickou skladbu na příběhu německé Frakce rudé armády. Známá prozaička Dorota Masłowská je zde zastoupena svým druhým dramatickým textem Mezi náma dobrý (2008), který je kritickým a sarkastickým obrazem současného Polska jeho paměti a Poláku, kteří Poláky být nechtějí. Michał Walczak není českému divákovi a čtenáři neznámý a jeho nejnovější hra Amazonie (2009), dosud v Polskou nepublikovaná, na zdánlivě tradičním dramatickém půdorysu poskytuje vtipný a kousavý obraz hledání polské identity u mladé generace. Výběr doplňuje doslov polských teatrologů Małgorzaty Sugiery a Mateusze Borowského, který hry zasazuje do širšího historického a kritického kontextu.

Dorotě Maslowské bylo 22 let, když napsala Královninu šavli, svou druhou knihu, na kterou všichni tak dlouho čekali. Zázračná dívka polské literatury už jednu revoluci udělala: její debut Červená a bílá (česky 2004) znamenal vpád mladé generace do vydýchaného ovzduší polské prózy. Kniha byla přeložena do mnoha jazyků, několikrát inscenována, natáčí se její filmová adaptace. Autorka se objevuje v módních časopisech, v bulváru, uděluje jeden rozhovor za druhým... Po delší odmlce, v roce 2005, vydává Královninu šavli, a všechno se rozbíhá nanovo. Obhájit titul je však těžší, než jej získat. Přesto Dorota všem vytřela zrak. Kritici čekali uhlazenost, vytříbenost, propracovaný styl, a dostali agresivní fosforovou hmotu, jež pohltila nejen hrdiny a vypravěče, ale také autorku a nakonec i čtenáře.

Kniha se v Polsku objevila jako přesně načasovaná bomba, která přehlušila dosavadní mediální úspěchy takových es jako je Olga Tokarczuková nebo Jerzy Pilch. Kniha je pozoruhodná hned z několika důvodů, a tím prvním je bezpochyby jazyk – stylistické a lexikální prostředky, kterými Maslowská disponuje, by se možná daly přirovnat k Mechanickému pomeranči, ale ona ho předčí. Odvážná, naprosto otevřená i vulgární zpověď vyrazila dech nejenom katolickému státu. A kdo by čekal ich formu typu „můj milý deníčku“, měl by se raději pokřižovat a knihu ani nebrat do rukou – hlavním hrdinou a vypravěčem je muž: sedmnáctiletý mladík Silnej, jednou drsný a sebevědomý, podruhé zranitelný a ukřivděný. Jeho život je vyplněn navštěvováním hospod, balením roštěnek a užíváním drog. Jde o mimořádně silnou generační výpověď.... celý text