Jørgen Engebretsen Moe

Norsko 19. století: chudá země, jejíž vyhlášení nezávislosti nikdo neuznal a jež se po staletích pod dánskou nadvládou nyní pro změnu podřizovalo Švédsku. Za těchto okolností vystoupili se svou sbírkou pohádek a lidových vyprávění Peter Christen Asbjørnsen (1812 – 1885) a Jørgen Engebretsen Moe (1813 – 1882) a způsobili rozruch.

Nejen rozsáhlostí své práce, ale také obsahem, který odkazoval ke starým norským mýtům, a především použitým jazykem. Psaná norština se tehdy takřka nedala odlišit od dánštiny, a tím, že Asbjørnsen a Moe do svých textů hojně zapojovali výrazy z lokálních dialektů, ukázali směr, kterým se jejich národní jazyk může vydat. Asbjørnsen a Moe se poznali ve čtrnácti a během vysokoškolských studií začali oba nezávisle na sobě sbírat lidová vyprávění. Ačkoli se každý z nich vydal na jinou profesní dráhu – Asbjørnsen byl zoolog a Moe pastor, později dokonce biskup –, jejich přátelství a spolupráce trvaly celý život a výsledkem byla sbírka, která se dočkala několika stále doplňovaných vydání.