Tento německý autor zkoumá hlubiny lidské psychiky skrze různorodé literární formy, od románů a povídek po poezii a dramata. Jeho díla, známá svým pronikavým vhledem do světa, byla za Třetí říše zakázána, což podtrhuje jejich nekonformní charakter. Po přesídlení do Los Angeles se věnoval i filmové tvorbě, adaptoval klasická díla a psal scénáře, čímž rozšířil svůj umělecký záběr. Jeho schopnost přenášet literární témata na plátno ukazuje všestrannost jeho tvůrčího ducha a jeho odkaz spočívá v nadčasovém zkoumání lidské zkušenosti.
Historický román německého antifašistického spisovatele, napsaný v roce 1926 a poctěný Kleistovou literární cenou. Je to sugestivní obraz nejen Francie druhé pol. 15. stol., ale především velmi působivé zachycení dvou klíčových postav francouzské politiky této doby - energického, ale nedůvěřivého pracovníka Ludvíka XI. a jeho nejbližšího rádce, ministra a přítele Olivera Neckera, který si vysloužil přízvisko "Ďábel".
V knize se setkáváme se skupinou protifašistického odboje, kterou tvoří studenti mnichovské university a kteří v čele se svým profesorem rozšiřují letáky vyzývající k odporu proti fašistické vládě. Děj knihy se odehrává v soudní síni nacistického lidového soudu, kdy se členové skupiny naposledy setkávají. jednotlivé kapitoly jsou životní zpovědí každého z odsouzených. Kniha je napsána formou kriminalistického románu, všechny postavy včetně nacistických soudců, jsou zde hluboce i přesně psychologicky propracovány.
Vynikající román z doby Ludvíka Napoleona, doby, kterou chce císař zvládnout a která ho vleče a usmýká. Je to rozlehlá románová stavba, spočívající na základech historie až neúprosně pravdivé a podrobné, ale básnický temperament Neumannův vítězí i nad látkou tak velmi složitou. Zmocňuje se jí všemi prostředky: vědou, básnickou představivostí, prozařuje ji svým žárem a vyjadřuje slohem, který je stejně velkolepý a rozmanitý jako látka sama, který připomíná obrovská plátna historických obrazů nebo velké divadelní scény..
Haber macht Karriere im Dienste seines Fürsten und verliebt sich in die dessen Gemahlin. Auf der Höhe seines Erfolges wird er wohl vom Fürstenhaus geschätzt, jedoch von den Adelscliquen und dem Volk gehaßt. Als die Fürstin von ihm schwanger wird, glaubt er, in dem Kind, das man dem regierenden Gemal unterschiebt, das Ziel seines Machtsrebens erreicht zu haben, indessen er wird enttäuscht. Der Rest ist Tragik.
Nach dem Roman von Leo Tolstoi für die Bühne nacherzählt
