Alfred Neumann
Tento německý autor zkoumá hlubiny lidské psychiky skrze různorodé literární formy, od románů a povídek po poezii a dramata. Jeho díla, známá svým pronikavým vhledem do světa, byla za Třetí říše zakázána, což podtrhuje jejich nekonformní charakter. Po přesídlení do Los Angeles se věnoval i filmové tvorbě, adaptoval klasická díla a psal scénáře, čímž rozšířil svůj umělecký záběr. Jeho schopnost přenášet literární témata na plátno ukazuje všestrannost jeho tvůrčího ducha a jeho odkaz spočívá v nadčasovém zkoumání lidské zkušenosti.
Alfred Neumann je rodem Prus, narodil se 15. října 1895 v Lidzbarku (Polsko) jako syn obchodníka s dřívím. V rodišti strávil jen nejútlejší dětství, pak žil v Berlíně, kde studoval. Po studiích romanistiky stal novinářem, pak dramaturgem Komorních her mnichovských. Sám říká, že je "typickým pětadevadesátníkem", že nepokládá vliv místa, kde žil, za tak důležitý, jako vliv bouřlivé doby svého mládí. Po úspěchu svého prvního románu oddal se Neumann úplně spisovatelství. Od roku 1933 žije trvale ve Florencii, kamž zajíždíval již dříve. Za První světové války psal verše, pro válce debutoval dramatem Vlastenec, jednajícím o caru Pavlovi, který se ze strachu stane ukrutníkem (Vyšlo také jako povídka). Pak následoval román Ďábel (1926), za který autor dostal Kleistovu cenu (byl i vydán česky), Rebelové (1927) román, o němž praví kritika, že je divukrásným květem německé řeči, a Guerra, pokračování Rebelů, líčící revoluci v Toskánsku v roce 1848, Hrdina, z ovzduší fémových vražd v poválečném Německu, Zrcadlo bláznů (1932) román o vévodovi Jindřichu II. z Lehnice, v němž se uplatňuje Neumannův humor, a drama Rod Danieli. Poslední díla jsou Nový césar (1934, česky v Evropském literárním klubu), Císařství (1936) a Královna Kristina Švédská (1936).
NEUMANNAlfred. Císařství. Mělník: Evropský literární klub