Taťána Petrasová Pořadí knih

Tématem 42. ročníku plzeňského sympozia jsou díla, která podstatně změnila domácí politickou, sociální i kulturní situaci, ať už tím, že byla přeložena z jazyku originálu nebo bez přiznání začala být interpretována a popírána jinými díly, ve snaze dosáhnout v české společnosti změny. Svazek zpracovává dané téma mezioborově a přináší 23 studií z oborů dějiny a teorie literatury, dějin a teorie umění, filozofie, estetika, muzikologie, historie a historická sociologie.

Publikace poprvé představuje projekty architekta Pietra Nobileho, vztahující se k působení této významné postavy evropského neoklasicismu v Čechách. Na základě výzkumu architektovy pozůstalosti, uložená v italském Terstu a ve švýcarské Bellinzoně, ukazuje autorka technologické, estetické a sociologické aspekty architektovy tvorby. Rodák ze švýcarského kantonu Ticino se prosadil u vídeňského dvora a zakázkami pro knížete Klementa Lothara Václava Metternicha v Johannisbergu, Kynžvartě a ve Vídni. Patřil k následovníkům slavné generace francouzských architektů Ledouxe a Boullého, kteří zásadně ovlivnili jeho římská studia u Giuseppe Valadiera v letech 1798–1804. Jako ředitel školy architektury vídeňské Akademie výtvarných umění v letech 1818–1849 a vysoký úředník Dvorského stavebního úřadu ve Vídni určoval stavební dění i koncepci architektury celé rakouské monarchie. Objednavateli jeho staveb pro české země byli císař František I., kancléř Metternich i nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Nobileho neznámý experiment s kovovými architektonickými prefabrikáty zahájený v Kynžvartě v letech 1832–1833 představuje publikace domácím čtenářům poprvé. Její součástí je i soupis Nobileho díla v Čechách a rozsáhlé anglické resumé.

Mýtus lidu jako základu národa tvořil páteř národního hnutí a obecné přijetí národní identity přímo určovalo úspěch utváření moderního českého národa. Venkovský lid byl většinou považován za uchovatele národního jazyka a odsud rostl kult lidu a venkova. Konstrukty lidu a lidové kultury hrály v dlouhém 19. století významnou úlohu. Autoři příspěvků v knize sledují toto téma z různých pohledů. Soustředí se přitom na způsoby akceptace a prezentace tradiční venkovské kultury, na přebírání jejích formálních i námětových motivů v rámci výtvarného umění, literatury či hudby, ale také na fázi zpochybňování jejího významu.

Publikace poprvé představuje projekty architekta Pietra Nobileho, vztahující se k působení této významné postavy evropského neoklasicismu v Čechách. Na základě výzkumu architektovy pozůstalosti, uložená v italském Terstu a ve švýcarské Bellinzoně, ukazuje autorka technologické, estetické a sociologické aspekty architektovy tvorby. Rodákze švýcarského kantonu Ticino se prosadil u vídeňského dvora a zakázkami pro knížete Klementa Lothara Václava Metternicha v Johannisbergu, Kynžvartě a ve Vídni. Patřil k následovníkům slavné generace francouzských architektů Ledouxe a Boullého, kteří zásadně ovlivnili jeho římská studia u Giuseppe Valadiera v letech 1798–1804. Jako ředitel školy architektury vídeňské Akademie výtvarných umění v letech 1818–1849 a vysoký úředník Dvorského stavebního úřadu ve Vídni určoval stavební dění i koncepci architektury celé rakouské monarchie. Objednavateli jeho staveb pro české země byli císař František I., kancléř Metternich i nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek. Nobileho neznámý experiment s kovovými architektonickými prefabrikáty zahájený v Kynžvartě v letech 1832–1833 představuje publikace domácím čtenářům poprvé. Její součástí je i soupis Nobileho díla v Čechách a rozsáhlé anglické resumé.

Kniha poprvé sleduje dějiny umění v Čechách a na Moravě v jednom knižním svazku. Zachycuje vývoj a proměny umělecké tvorby v českých zemích od Velké Moravy až po současnost. Zabývá se malířstvím, sochařstvím, architekturou, knižní malbou, uměleckým řemeslem, fotografií i jinými druhy umělecké tvorby, osm stovek vybraných děl zasazuje do historických souvislostí jejich vzniku. Jádro knihy tvoří takzvané „rodinky“, skupiny dvou, tří nebo čtyř uměleckých prací, které spojuje dohromady osobnost královského nebo šlechtického objednavatele, vznik díla v prostředí starých klášterů, na půdě moderních akademií nebo na pozadí dobových náboženských a politických proudů, příslušnost k vyhraněnému uměleckému směru, různá ztvárnění jednoho tématu i jiné zajímavé vazby. V „rodinkách“ se čtenářům představí nejvýznamnější umělecké výkony spojené s českým územím i nejvýraznější umělecké osobnosti, od mistra Theodorika a Petra Parléře přes tvůrce kubistické a meziválečné avantgardy po Krištofa Kinteru, Federica Díaze a jiné současné umělce. Kniha vzácně spojuje erudovanost více než 30 autorů, odborníků na jednotlivá období z Ústavu dějin umění AV ČR, a kultivovaný a srozumitelný jazyk. Je tak dostupná každému hlubšímu zájemci o výtvarné umění a stává se základní příručkou nejen pro odborníky, studenty humanitních oborů, ale i pro širokou veřejnost na desítky následujících let. Vychází v české a anglické mutaci.

V klasickém vymezení filozofa Josiaha Royce z roku 1908 se výklad loajality chápal jako povinnost, která klade neosobní, resp. nadosobní závazky nad pocit osobní odpovědnosti. Metoda, která našla své využití ve výzkumu jazyka loajality i v pracech historiků, se stala tématem 35. ročníku mezinárodního interdisciplinárního setkání k problematice 19. století. Téměř čtyři desítky specialistů z oboru literární historie, dějin umění, muzikologie, sociologie, historie a dalších příbuzných oborů diskutovaly o vztahu jednosměrné či oboustranné loajality Čechů k Habsburkům i Němcům, panovníků k poddaným, katolíků k jinověrcům, občanů k politickým institucím nebo šlechtě. Výsledky sympozia přináší tento svazek doplněný dobovými vyobrazeními.

Sedmnáct původních textů, uspořádaných na počest významného českého teoretika a historika architektury Rostislava Šváchy, spojuje tři klíčová témata jeho prací. První téma se týká tvarů, které odkazují na jeho knihu o české kubistické architektuře, reflektující jeho zájem o klasiky dějin umění a tvarovou psychologii. Uvažování Šváchy o prostoru sleduje intelektuální linii od formálního výkladu k hlubšímu ideovému pochopení uměleckých děl. Na tomto pozadí se představují texty významných kolegů a žáků, které se zabývají tématy jeho práce a jeho metodou, spojující formální analýzu s otázkami morální kvality architektury. Blízkými autory jsou Kenneth Frampton, Monika Platzer a Henrieta Moravčíková, kteří se zaměřují na urbanistické megaformy, nekanonické užívání architektonických forem a slovenský brutalismus. Další studie Vojtěcha Lahody a Jindřicha Vybírala zkoumají architektonickou formu v sochařství a metodologii psaní biografií umělců. Příspěvky mladších Šváchových spolupracovníků ukazují, jak silné osobnosti mohou vychovat jedince sobě podobné.

Fotografická publikace zaměřená na umělecko-historický význam chrličů, umístěných na katedrále sv. Víta v Praze. Text pojednává o vnějším vzhledu, funkci, době vzniku a umístění chrličů.