Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.
Jan Otokar Fischer Knihy
François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání
Dílo označované často jako „nejbalzakovštější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou.
Kniha vypráví o starém hudebníkovi Ponsovi, který rád sbírá starožitnosti a je na obtíž svým bohatým příbuzným, a také o jeho jediném příteli, naivním Němci Schmuckem. Pons se snaží zavděčit svým příbuzným a domluví své neteři, která má problém se provdat, námluvy bohatého obchodníka. Ten ji však nechce a tak rodina, která nechce poškodit svou pověst, svede všechno na ubohého Ponse. Přestanou jej přijímat a Pons onemocní. Jediný, kdo se o něj stará, je Schmucke. Když se však rozšíří, že jeho sbírka má ohromnou cenu, začnou se do jeho přízně vplétat různí lidé a snaží se urvat aspoň kousek z dědictví. Pons chce však všechno odkázat Schmuckemu. Všichni kromě něj ho totiž potají okrádají nebo se o to aspoň snaží...
Výbor z díla francouzského básníka poloviny 15. století, známého svým nespoutaným a nekonvenčním životem. Jeho verše jsou soustředěny do několika tematických okruhů - píše šprýmové odkazy, úvahy o umírání, básně proti pomlouvačům, jindy zase líčí pomíjivost lásky, krásy a slávy. Často ve svých verších dává na odiv svou tělesnou i duševní bídu. Uspořádání tohoto výboru se snaží alespoň o přibližnou chronologii podle dostupných faktů z básníkova života. zdroj: www.mlp.cz - Městská knihovna v Praze
Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.
Poslední román Victora Huga; napsal jej v sedmdesáti letech, bezprostředně po krvavém potlačení pařížské komuny roku 1871. Psát v té době oslavný román o nejpohnutějším roce Francouzské revoluce, o roce 1793, byl čin hodný Hugovy velikosti. Vyděšení Francouzi raději o revoluci mlčeli...A psát tehdy o revoluci a neodsoudit Dantona a Robespierra a celou jakobínskou diktaturu bylo velmi odvážné. Příběh se odehrává mimo Paříž, v kraji Vendée, kde byly silné pozice protirevolučních royalistických sil. Hugo spojuje historickou látku, kterou detailně zná, s působivou, imaginativní fikcí. Dramaticky sevřený děj pak podtrhuje výjimečné postavení tohoto románu v celé autorově tvorbě.
Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce...
Román líčí dobrodružný a milostný život romantického hrdiny italské společnosti po roce 1815. Hrdina, jako druhorozený syn šlechtické rodiny určený pro kněžskou dráhu, je rozmazlován svou matkou i tetami a do života vstupuje lehkomyslně, plný ideálů. Po návratu z napoleonských válek se vrací do Itálie, kde jsou jeho milostné dobrodružství příčinou, že je uvržen do vězení v Parmě, kde se zamiluje do půvabné žalářníkovy dcery.
Klasické německé drama o vzpouře jedince, který byl křivě obviněn a rozhodl se vzít spravedlnost do svých rukou. Klasická romantická tragedie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběhy dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich. Ale i morálka a osudy bandy loupežníků, kteří se pohybují v českých lesích, nabízejí mnoho vzrušení, ale i námětů, které vedou k zamyšlení i dnes. Vydáno k 150 výročí smrti Friedricha Schillera.
Dva mistrné romány (Evženie Grandetová, 1833; Otec Goriot, 1835), vypovídající pravdivě o životě francouzské společnosti 19. století.
Libreto o třech dějstvích : podle Jaroslava Vrchlického "Noci na Karlštejně"
Většina z nás si právem myslí, že o Pařížské komuně ví vše, co je třeba vědět. A snad právě pro tyto čtenáře je nejspíše určena kniha vzpomínek Maxima Vuillauma. Vuillame totiž přenechává historikům vysledování příčin zrození i pádu Komuny a zasazení tohoto významného historického mezníku do kontextu dějin. Soustřeďuje se na něco zcela jiného: na záznam očitého svědka, který byl při tom, který to vše prožil a procítil. Ovšemže výsledek mohl být nezajímavý, kdyby se o svůj osobní prožitek se čtenářem podílel účastník stojící stranou, člověk s úzkým zorným polem, anebo člověk, kterému není dáno prožité adekvátně popsat. Ale Maxime Vuillame byl tehdy mladý novinář, který s profesionální zvídavostí žurnalisty vždy věděl, kde se bude odehrávat to nejzajímavější, a především byl nadán tak pozoruhodnou vnímavostí, že kromě událostí do sebe vstřebával i neopakovatelnou atmosféru, osobitost postav, nálady i imprese, a se suverénností, jež je vlastní pouze velkým novinářům, dovedl vyhmátnout klíčové, rozhodující chvíle dějinných zvratů. Jeho zápisky - snad právě proto, že necítí potřebu nic proklamovat, vyzdvihovat zásluhy, oslavovat a monumentalizovat - působí nesmírně svěže, jímavě a především moderně. Vycházely v sešitech po autorově návratu z emigrace a r.1909 vyšly poprvé ve výboru knižně. V r.1971, kdy se oslavovalo 100.výročí Komuny, přispělo jejich nové vydání ve Francii k důstojnému uctění památného jubilea.
Dílo kolektivu literárních historiků, zpracované podle marxistických hledisek, dává základní informace o vývoji francouzského písemnictví a jeho vůdčích zjevech v období od raného středověku po současnost.
Pohledy pod pokličku
Hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí
S podtitulem Hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí
Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.
Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.
Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou a sociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.
Nástin dějin francouzské literatury od středověku až po současnost. Jsou psány z dnešního marxistického hlediska, nově objasňují jak vývoj literatury u nás z nejčtenějších, tak charakter osobností ji tvořících. Usilují tak o čtenářův správný pohled na autory minulosti i přítomnosti. Některé formulace a závěry byly pro toto vydání nově převzaty z připravovaných dějin francouzské literatury 19. a 20. století. (2. rozšířené vydání.)
