Jan Otokar Fischer Knihy

Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později.

Dílo označované často jako „nejbalzakovštější“ román, je především příběhem venkovského básníka Luciena de Rubempré v Paříži, který se postupně stává bezcharakterním žurnalistou.

Kniha vypráví o starém hudebníkovi Ponsovi, který rád sbírá starožitnosti a je na obtíž svým bohatým příbuzným, a také o jeho jediném příteli, naivním Němci Schmuckem. Pons se snaží zavděčit svým příbuzným a domluví své neteři, která má problém se provdat, námluvy bohatého obchodníka. Ten ji však nechce a tak rodina, která nechce poškodit svou pověst, svede všechno na ubohého Ponse. Přestanou jej přijímat a Pons onemocní. Jediný, kdo se o něj stará, je Schmucke. Když se však rozšíří, že jeho sbírka má ohromnou cenu, začnou se do jeho přízně vplétat různí lidé a snaží se urvat aspoň kousek z dědictví. Pons chce však všechno odkázat Schmuckemu. Všichni kromě něj ho totiž potají okrádají nebo se o to aspoň snaží...

Výbor z díla francouzského básníka poloviny 15. století, známého svým nespoutaným a nekonvenčním životem. Jeho verše jsou soustředěny do několika tematických okruhů - píše šprýmové odkazy, úvahy o umírání, básně proti pomlouvačům, jindy zase líčí pomíjivost lásky, krásy a slávy. Často ve svých verších dává na odiv svou tělesnou i duševní bídu. Uspořádání tohoto výboru se snaží alespoň o přibližnou chronologii podle dostupných faktů z básníkova života. zdroj: www.mlp.cz - Městská knihovna v Praze

Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.

Román je osobním dramatem tří lidských osudů, z nichž každý je ztělesněním určité soudobé společenské ideje. Lantenac, starý šlechtic a vůdce povstaleckých královských tlup, ničí a vraždí vše, co stojí v cestě znovunabytí jeho šlechtických výsad. Jeho protivník Gauvain, velitel republikánského vojska, doplácí nakonec na zásady lidskosti, jimiž se i v boji řídí a podléhá tvrdému a nesmlouvavému Cimourdainovi, který nakonec dává příkaz k jeho popravě. Román, napsaný v roce 1871, zaujímá v autorově tvorbě výjimečné místo pro odvahu a zasvěcenost, s jakou odkrývá revoluční problém v širokém spektru.

Stendhalův nejdelší román s názvem Lucien Leuwen zůstal nedokončen. Rukopis silně autobiografického románu nese na okrajích stran četné autorské poznámky: "Pročistím to později". Nejkrásnější stránky románu jsou inspirovány autorovým vztahem ke skutečné ženě - předobrazem literárnípostavy Bathilde de Chastellerové je Mathilda Dembowská - první začervenání Bathildy, prchavé odevzdání se v hostinci U zeleného lovce...

Autorův slavný román vypráví příběh mladého šlechtice Fabrizzia pocházejícího ze slavné rodiny del Dongů. Příběh je silně poznamenán sílícím romantismem a obdobím Napoleonských válek. Mladý Fabrizzio se rozhodne prchnout do Francie a bojovat za Napoleona, zde je však považován za zvěda a je zatčen, lstí se dostane z vězení, ale z dopisu od tety se dozvídá, že jej doma udal vlastní otec s bratrem jako špióna, a stává se štvancem ve vlastní zemi. Kartouza parmská byla autorův poslední dokončený velký román (La Chartreuse de Parme, 1839). Stendhal zemřel při jedné z častých návštěv Paříže v roce 1842. Stendhal ve svém díle stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám - než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají. Podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo.

Klasické německé drama o vzpouře jedince, který byl křivě obviněn a rozhodl se vzít spravedlnost do svých rukou. Klasická romantická tragedie. Vzrušující drama mladého německého autora vypráví příběhy dvou bratří, Karla a Franze Moora, jejich tragický osud, utrpení, které způsobí svému otci i milence jednoho z nich. Ale i morálka a osudy bandy loupežníků, kteří se pohybují v českých lesích, nabízejí mnoho vzrušení, ale i námětů, které vedou k zamyšlení i dnes. Vydáno k 150 výročí smrti Friedricha Schillera.